Uživatel:Kychot/Listopad
Listopad[editovat]
(Píseň s kytarovým doprovodem, A-dur, capodaster III)
A D A E
Byl už podzim vítr foukal léto z kamenů
A D E A
sluníčko už z posledních chvil svítilo všedním dnům
A D E A D A
Rf: Listí žloutne potom spadne vítr jej odnáší
A D E A
když mezi dva láska padne hory přenáší
2) Potkali se ve Stromovce nad květem posledním,
pak se vzali za ruce a ten den patřil jim.
Rf: Listí žloutne, potom spadne, vítr jej odnáší
když mezi dva láska padne, hory přenáší
3) Týdny dále ubíhaly a on jí měl rád,
chodili stále do Stromovky i kyž už sníh spad.
Rf: Spadlé listí pod stromy už sníh zanáší
když mezi dva láska padne i slzy přináší.
4) Zima je dlouhá a s ní i láska pomalu vychládá.
Přísloví říká: na první pohled je láska nestálá
Rf: Sníh už taje, teplem slunce život roznáší
když láska dvou lidí vadne, slzy přináší
5) Slunce ale nejen kytkám život vydává
když se lidi maj moc rádi nezapomínaj.
Rf: Vůni květin po lukách už vítr rozsívá,
láska obou milenců se znova ozývá.
6) Tak se stalo co jste asi vy nečekali,
že ti dva si obě ruce zase podali.
Rf: Seno voní, květy květou, slunce hřeje kraj,
za ruce se zase vedou, tak ať se usmívaj
7) Ať se spolu radujou i slzy utíraj
ať maj dětí jako smetí, život začínaj.
Rf: Listí žloutne, potom spadne, vítr jej roznáší
když mezi dva láska padne hory přenáší.
Refrén dopískat, la la la, decrescendo
Písnička na přání. To bylo totiž v době, kdy jsme s Jitkou Čádovou (nyní ženou mého tehdejšího spolužáka Honzy Mothejzíka, ta tehdy také hrála a zpívala v Extempore Jaroslava Neduhy) hrávávali v rotundě Máří Magdalény u Čechova mostu. Bohoslužby tam tehdy vedl bratr M. J. Pulec (otec Radima), který prostor rotundy propůjčoval různým začínajícím písničkářům – matně vzpomínám, že tam hrával asi Vláďa Merta, Míša Janík s Mírou Palečkem a další – byli jsme tedy v dobré společnosti.
Zpívávali a hrávávali jsme tam hlavně různé dvojhlasy, které Jitka psala, a mezitím i já nějaké ty své protestsongy. Až jednou už to Jitku trochu naštvalo, že skládám pořád jen samé protestsongy, a nařídila mi, že na příští vystoupení musím napsat i nějakou optimistickou písničku. A asi byl zrovna listopad (počítám někdy roku 1971-72, na koncertík přišli i mí tehdejší spolužáci z průmyslovky). No tak tedy Listopad. Kupodivu měla úspěch a tak jsem se od té doby kromě protestsongů občas uchyloval i k takovým lyričtějším tématům.