Uživatel:Juandev/Blog/Budování Wikiverzity z personální úrovně

(26. srpna 2009)

V předchozím příspěvku „The community is not yet exactly sure about its identity“ jsem se pokusil nastínit rozvoj Wikiverzity v rovině komunitní. Tato úvaha je pak věnována tomu, jak každý jednotlivec jako já – může tomuto rozvoji napomoci.

Chceme úspěšnou výuku? Jak na to?

• pro to, aby se člověk něco naučil je třeba motivace a vytrvalost. Když je silná motivace, nemusí být samotný kurz nebo výukový materiál nijak kvalitní (tedy pokud naprosto neselhává v rovině obsahové/vysvětlovací či metodické). Motivace může ale ochabnout. Proto je důležitá i vytrvalost. Otázkou tedy je, jak já zde na Wikiverzitě, mohu působit na motivaci studenta? Jistě se najdou, nějaké obecně platné návody, jak toho do cílit. Nejsme ale Wikiverzita proto, aby jsme se drželi učebnicových postupů. Jsem Wikiverzita, aby jsme hledali nové přístupy.

„Obecně mi připadá, že je takřka nemožné ošetřit to čemu se říká "motivace studujícího" přes Wikiverzitu. Já se obecně jako Juandev snažím o to dělat spíše kurzy, kde dochází k vzájemné interakci vyučující student a je možné se navzájem poznat.“--Juandev 26. 8. 2009, 18:45 (UTC)

Vše se dá nějak učit

• Vše se dá nějak učit. To jak – nemusí být těžké. Vezmě me si například historii a botaniku. V historii to stojí na naučení se faktů a její pochopení. To se nejčastěji děje, pouhým studiem literatury. Otázkou je jestli zanášení jiných postupů výuky historie je vzkutku efektivní. Například učit historii divadlem či kreslením výjevů o kterých se dočteme v literatuře. Vezměme například chybný předpoklad řady Wikipedistů, že pravidelným psaním článků na Wikipedii na určité téma, se učím tu obsahovou část. Taková blbost, naučil jsem se jak formátovat a organizovat článek. Při tak velkém množství článků jsem jejich obsah zapomenul. Co umím po těch létech je editovat články na Wikipedii – nepamatuji se jejich obsah. I když tu a tam mi uvíznou nějaké zajímavosti v mozku. Jsou to spíše věci o které jsem se ale ne přímo, chci říct, že jsem se o ně nezajímal přímo. Podobný chybně pochopený model jsem našel na své vysoké škole. Kdysi zaběhnutý systém ve formě organizace a souslednosti předmětů po dobu všech pěti let, byl v poslední době nabourán kreditním systémem vznikajících v rámci evropské integrace. Dnes se může klidně stát, že student přijde do předmětu a vůbec mu nerozumí, nebo s ním má velké problémy, protože mu prostě nikdo neřekl, že by si měl předtím odstudovat to a to. Podobná situace byla i s tzv. studentkými díly. Dřív to bylo metodicky uděláno tak, že v 1. ročníku se student učil v jednom předmětu dělat semestrálky (typ předmětu nehrál roli). Ve 2. ročníku se učil prezentovat, ve 3. hledat v odborné literatuře a ve 4. bádat. Vše vždy v jednom předmětu nezáležejíce na tom, co je náplní toho či oného předmětu. Takže v podstatě šlo o učení se jak psát odborné publikace a jak prezentovat výsledky výzkumu.
• Pak ale přišel v ČSSR převrat a s ním i nedostatek peněz do školství a tak i eroze školství, projevujíce se zejména palčivě v organizaci výuky a samotného personálního obsazení. A tak najdednou "nový" učitelé, jako by někde slyšeli "musíte mít tu výuku zajímavou, interaktvivní" - začali své studenty zahrnovat množstvím semestrálních prací a podobných věcí. V mém případě to bylo někdy až úděsné. Šest předmětů na semstr, šest semestrálek a šest prezentací. V drtivé většině případů šlo o to semestrálku včas napsat a odevzat, zpětnou vazbu člověk - tedy jestli je dobře napsaná - nedostal. Člověk se zaměřil na jedno téma vyučovaného předmětu a na zbytek už nebylo tolik času - otřesné.
• Čili forma výuky historie, jiným způsobem než studiem textů je diskutabilní. Takovou výuku umíme na Wikiverzitě zoorganizovat a patřičně ji obohatit. Studovat můžete sami, nebo s kolktivem. Kolektiv může mít diskusní fórum a bavit se o svých myšlenkách. Další věcí je výuka botaniky. V botanice je třeba naučit se co je to systém a co je to taxon. Pak chápat proč se to či ono tam či onam řadí a samozřejmě ten systém znát. Je to tedy o textu, ale hlavně o poznání rostlin. Zde se nám tedy snoubí dvě roviny. Rovina studia textů a rovina praktická - někde v terénu.
• Základní roviny tedy jsou:
  • studium z textových materiálů, textová diskuse/zpětná vazba
  • kombinace studia textových materiálů a terénního cvičení

• Když už jsme u rovin studia a nadnesli jsme si to, že učit se dá podle toho co má být neučeno, vemmě si to z pozice Wikiverzity a webu 2.0. V současnoti je Wikiverzita, běžící v nastavení pro Wikipedii hlavně zaměřena na úroveň textovou. když občas píši tyto řádky, tak mě vadí, že svůj názor nemohu prezentovat ve formě zvukové. Prostě danou myšlenku nahrát a pak jí sem prezentovat. Proč nemůžu? Jsem chudý student, nemám na software/hardware. Jinak na Wikiverzitě to jde. Další úrovní pak může být video úroveň a grafická úroveň, tak jak se o to snažím v projektu Sluneční soustava
• Čili zde už si v podstatě já jako tvůrce výukových jednotek hraji s Wikiverzitou a zkouším různé úrovně projevu. Nemusím se projevovat pouze slovy a písmenky, mohu se projevovat hlasem a obrázky.--Juandev 26. 8. 2009, 18:45 (UTC)