Uživatel:Juandev/Blog/3. typy učebnic: Bible, bible, učebnice

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

3 typy učebnic? Nevím jestli jsem použil dobrý název. Mě osobně totiž vyhovují pouze učebnice a bible používám jako doplňkovou literaturu. Nicméně pojďme si to vysvětlit. Vesměs se jedná o knihy ze kterých je možno studovat.

Bible je Bible. Všichni jí určitě znáte a víte o co jde. Jde to jakási změť příběhu, kterou se máme naučit na zpaměť, aby jsme věděli co se na Blízkém východě dělo v době starozákonní a v době příchodu Spasitele. Problém, ale tkví v tom, že je to opravdu změť příběhů a vyprávění. Je tedy těžké číst např. Bibli kralickou a chápat co se dělo. Od toho jsou zjednodušené Bible. Ono zvlášť v novém zákoně příběhy neodpovídají skutečnosti. Nebo lépe řečeno skutečnosti s pohledu křesťanství odpovídají, ale jde o to, že pokud jeden apoštol tvrdí, že Spasitel udělal v tu dobu to, tak druhý tvrdí že to udělal až o dva roky později, protože zrovna dělal něco jiného. Čili bordel! Nevím proč si to v tom Kumránu vybrali a proč to tak schraňovali, ale řekl bych, že byly na štíru s literárními žánry. Vemte si takovou Mahábharátu bibli hinduismu, tak je psána jako příběh - nikde se neztrácíme. Ale ať je Bible jaká, je přesto se z řada lidí učí. V moderním pojetí výuky však zcela nevhodný výukový materiál, rovnající se samostudiu při nedostatku „učebních“ materiálů, či výzkumu.

Pak je tu bible, za bibli považuji knihu, která popisuje vše o dané věci – nebo skoro vše. Je většinou psána od nejjednodušších věcí k nejsložitějším a obsahuje vše z daného oboru. Je to například Typografický manuál z oboru typografie od Vladimíra Berana, CSS – kompletní průvodce od Erica Meyera či Užitkové rostliny tropů a subtropů od profesora Valíčka. Bible s malým b, jsou dobré, je dobré je doma mít, ale přeci jenom jsou to furt bible a né učebnice.

Chápu, že jsou tací kterým vyhovuje se z Bible učit. Ostatně na některých školách to tak dělají a řekl, bych že v dobách dřívějších docela častý způsob – i když i řada dnešních skript je takovými levnými biblemi. Vemte si třeba ten rozdíl ve výuce mrtvých nebo orientálních jazyků a těch živých. Ty živé už se dnes vždy učí podle učebnic. Ty staré pak, tak, že se napřed naučíte pár slovíček a všechna gramatická pravidla. Dokud si to do tý makovice nenatlučete, tak nejste zralý jít a číst pramenné texty nebo v jazyce komunikovat. Takové studium je jistě nezáživné a ti co to studují, musí mít hodně motivace. Dokonce jsem si říkal, že to leckoho může duševně poškodit, zvlášť ty co takto studují programovací jazyky. Občas vyrazím na kanály HTML či CSS, zde učebnicemi opovrhují a nejradši by byli, kdybych studoval ze specifikace – což je bible jak byč. Hlupáci! Vždy mě tím trochu naserou – jakpak asi oni studovali.

No a pak je tu učebnice. Učebnice je také od nejjednoduššího k nejsložitějšímu, ale má nějakou metodiku. Je zajímavá hned od počátku, hned od počátku vás nutí přemýšlet a procvičovat. Zvlášť na trhu s živými jazyky je řada učebnic a můžeme říct, že každá z nich je vlastně metodikou. Předhánějí se stejně jako jazykové školy v tom, která je lepší, která vás naučí snáze jazyk. Já ale vím, že na metodice tak nezáleží. Je třeba to ano, a bibli používat jako doplňkovou a pomocnou literaturu, ale pokud nemáte k dispozici vyloženě špatnou metodiku, pak vskutku nezáleží jaká je. Záleží na… to vám tady říkat nebudu, to je moje tajné know how:-)--Juandev 2. 3. 2010, 18:48 (UTC)