Přeskočit na obsah

Uživatel:Jakuba Škrdla/Úvahy/Světlo 7

Z Wikiverzity

Všechny tyto výsledky ohledně polarizace potvrzují, že světlo se skládá z příčných vln. Jejich rychlost je velmi velká. Byla změřena několika způsoby.

První zjištění konečné rychlosti světla pochází z pozorování, které provedl dánský astronom Romer. Pozoroval dráhu měsíce Jupitera v době, kdy Země byla Jupiteru poměrně blízko. Podle tohoto pozorování předpověděl, že o něco později se musí družice objevit mezi Zemí a Jupiterem a že její stín bude tedy viditelný.

To se skutečně stalo, avšak o něco později, než Romer předpověděl. Zdálo se nemožné vysvětlit nesouhlas nějakými chybami v pozorování dráhy družice nebo chybným výpočtem.

Romer z toho pochopil, že světlo potřebuje konečnou dobu, aby proběhlo vzdálenost od Jupitera k Zemi. Protože Jupiter zatím postoupil dále než byl na začátku průchodu družice, musel být spatřen později.

Teorie dvojího předpokladu

[editovat]

Mylným předpokladem o nekonečné rychlosti světla a přesným výpočtem se došlo ke správnému předpokladu o konečné rychlosti světla.

Romer stanovil rychlost světla, kterou by mělo mít, aby mohl vysvětlit nesouhlas. Jeho výsledek nebyl daleko od správného čísla 3 . (10 na desátou ) cm za vteřinu. Toto číslo bylo potvrzeno jak přesným pozorováním, tak laboratorními pokusy.

Poznali jsme, že elektromagnetické vlny mají právě takovou rychlost a že jsou rovněž příčnými vlnami. Je proto přirozené považovat světlo za druh elektromagnetických vln.