Drak

Byli jsme venku s nějakými bývalými spolužáky, byl tam náš fyzikář a nějak vedl program. Já jsem měl chvíli v ruce puštěného draka, přitom jsem ležel, a cítil jsem v rukách, jak se ten drak třepotá nahoře ve větru. Udržet se dal, ale vyloženě lehké to nebylo, nesměl jsem ho pustit.

Nečekaná známost

Když jsem šel domů, byla tma a potkal jsem na ulici nějakou ženu. Byla to nově přistěhovaná matka dvou siamských dvojčat, holky a kluka, kteří byli spojeni "jen" nějakou velmi malou částí těla k sobě. Ty děti jsem zahlédl v okně v přízemí. To, že ona je jejich matka, jsem se dozvěděl posléze po našem rozhovoru, který jsem si mírně vynutil tím, že jsem na ni upínal pozornost a snažil se s ní navázat řeč. Ona byla spíš proti, nechtěla se se mnou asi bavit, a tak začala dost nepříjemným tónem. Byla taková tmavá, něco mezi Španělkou, Arabkou a cikánkou. Byla starší než já. Jednala se mnou nejprve tak, jakože vůbec nemám potuchy, co to je být matkou postiženého dítěte, i když s ní můžu soucítit. Já jsem se ovšem nedal jen tak odbýt a ona vidouc mé zanícení mě přijala. Pak jsme se políbili.