Fotbal na střední škole

Hrál jsem fotbalový zápas. Bylo to pro mě prestižní, důležité. Však asi po 15 minutách jsem byl vystřídán. To mě naštvalo a mělo svoji dohru. Ostatními spoluhráči byli spolužáci ze střední školy. Ten, kdo mě vystřídal, což nebyl žádný konkrétní známý z reálu, dal asi dva góly, čímž našemu týmu zařídil slavné vítězství. Cítil jsem křivdu, že střídali zrovna mě, a tak jsem se s mužstvem rozhádal. Nejhůř pak asi se třemi lidmi. S jedním mým spolužákem, pak tím střelcem gólů a ještě někým. Byla nějaká vyhlašovací, oslavná akce v aule, kde byly i kamery. Ti tři seděli na čestných místech dole a já jim to záviděl, zároveň jsem se cítil marně a ukřivděně. Seděl jsem v obecenstvu tak deset řad nad nimi. Dostal jsem se dokonce do záběru kamer a byly mi pokládány otázky, ve formě rozhovoru s fanouškem. Pronesl jsem pár vtipných poznámek, pobavil obecenstvo, zaujal, což bylo trochu zadostiučiněním. Přesto jsem si něco neodpustil. Hodil jsem po těch třech dole svůj nový míč a ještě nějakou věc. Je to ani nějak moc nevzrušilo, sbalili si můj nový míč a tu věc, a měli z nich ještě radost. To mě dožralo. Cítil jsem se ponížený.