O babičce

Zas sem kus zapomněla, jen proto, že jsem si řekla že sen zapíšu později- vždyť přesně vím co v něm bylo. Ale hlava má o tom jiné mínění. Přece jen to není realita, kterou si pamatuji dlouho. I tak jasný sen je často do večera z paměti pryč. Ale zajímavé je, že když jej zapíšu (a pak zapomenu), kdykoliv se sem vrátím a přečtu si o něm, najednou si dokážu vybavit i detajly a celý děj.
Z tohoto snu mi utkvělo v hlavě jen to, že se odehrával hlavně v babiččině bytu. Vím že jsem našla babi v bezvědomí, nebo nějak zraněnou, a že jsem ji jaksi dopravila do bezpečí a křísila ji. Ale ona, když procitla, vůbec nic nevěděla a místo aby byla ráda, tak mi hubovala co sem to s ní dělala. Pokoušela sem se jí to vysvětlovat, ale marně.