U koníka v nemocnici

Moje obvyklá snová (neurčitá) skupinka lidí co mě obvykle provází, šla se mnou kolem řeky pod rozsáhlým mostem. Byl tam i syn Ondra. Pořád ukazoval ať dáváme pozor na špínu a kaluže.

Pak sem se ocitla se svým přítelem na farmě, odcházeli jsme z ní jako zloději přes plot. Jak přítel seskakoval dolů z plotu, volal na mě ať neposlouchám a zvláštně se usmíval. Jak doskočil uslyšela sem kvíknutí a přišla na to, že sebral pod tričko jehňátko. V tom snu mi bylo jasné že si je chce tajně upéct. Usoudila sem, že s nikým takovým už nebudu ani chvíli a odešla od něj (a on mě ani nijak nepřemlouval, ani za mnou nešel)... =o(

Ocitla jsem se v průvodu hezky nalíčených dívek. To se mnou šly i moje tři děti. Prohlížela sem si jak je každá z nich krásná, byl to snad nějaký karnevalový průvod. Nakonec jsme došli k cíli- do nemocnice. Chtěli jsme navštívit koníka. Ležel na jednoduché strohé posteli na boku, nezakrytý a spal. Byl hlaďounký jako samet a tmavě šedý. Velký nádherný kůň. Pořád sem ho opatrně hladila po hlavě a po čenichu, bylo to moc fajn. Děti jsem napomínala ať nedělají hluk, že ho probudí. Ondru nenapadlo nic lepšího, než přinést odněkud lampičku a svítit na něj =o)