Pavučina

Jezdili jsme se synkem Tomáškem a dcerkou Verčou v autě (mám dojem že jsme zachraňovali planetu, protože tam bylo něco s kosmickou lodí a zlými ufony) po bahnitých cestách v lese. Bahna tam bylo snad půl metru. V jedné zatáčce se měkké rozježděné bláto změnilo na "beton" s vyjetými kolejemi.

Najetí do takové překážky mělo za následek bouračku. Nic jsme si z ní ale nedělali a rozhodli se nechat auto tak a povylézt trochu výš na kopeček a odpočinout si. Já s Veru jsme šli trochu bokem, ale Tomek mířil rovnou nahoru a prošel skrz hustou pavučinu utkanou v úrovni obličeje, velkou asi jako kulatý stoleček. Nehybně strnul leknutím a já běžela k němu. Pavučina zůstala úplně neporušená. Za ní seděla její strážkyně- nějaká holka- a řekla nám ať se Tom ani nehne, jinak po něm vystartuje nebezpečný pavouk co tam bydlí s rodinou. Všichni jsme se na něj podívali. Byl to takový pruhovaný hubený mrňous. Měl jméno, ale už si ho nepamatuju. Nakonec na Tomka opravdu vystartoval, ale bylo to legrační a nic se nestalo.

V nějaké kanceláři byla skartovačka, speciální, na tajné dokumenty (něco sem tam řešila ohledně té ohrožené planety). Vyjížděly z ní naplocho jako z tiskárny a tvořily místo drti hubenou ruličku. Nebylo to ale nic extra, protože si to každý mohl rozvinout a přečíst...