Sny/Databáze/Kychot/2021-04-25

Sny/Databáze/Kychot/2021-04-24 sobota/neděle

Klíčová slova: Hurvínek, Slávek, parkoviště, kiosek, benzínka, mladí lidé, budou tam bydlet, prosklený chrám

Minulé období v reálu

• 2021-04- neděle:
• 2021-04- pondělí:
• 2021-04- úterý:
• 2021-04- středa:
• 2021-04- čtvrtek:
• 2021-04- pátek:
• 2021-04- sobota:

Obsahy snů

Hurvínek

Hurvínek byl v nepojízdném stavu, ale museli jsme ho nějak přesunout nebo co, a tak jsme se ho se Slávkem snažili nějak roztlačit z kopce. A on se najednou rozjel (s vyřazenou rychlostí) a já byl venku, tak se mi ještě nějak podařilo naskočit a zatáhnout ruční brzdu, ale ta stejně moc nebrzdila. (V tom snu jsem do rozjetého autobusu naskakoval na místo řidiče z levé strany, což by v realitě byla blbost, protože Hurvínek má jen jedny dveře, a to z pravé strany, pro řidiče i pro cestující.) Ještě se mi na poslední chvíli podařilo strhnout volant doleva, a to jsem viděl, že to Hurvajs vybral jen tak-tak, pravé kolo asi tak 10 cm od krajnice a pod ní hned prudký sráz dolů. Nicméně podařilo to vybrat a Hurvínek se zastavil.

A vylezu ven a najednou vidím, že jsme se ocitli téměř přesně (s přesností asi tak 20 cm) na nějakém parkovacím místě na vedle benzínky a naproti nám byl nějaký stánek s občerstvením nebo co. A vpravo od nás bylo ještě pár stání volných a na konci parkoval ještě jeden osobák. Tak jsem si říkal, co teď, když tu na místě pro osobní auta bude takhle parkovat náš autobus, tak budeme překážet a za chvíli nás přijde někdo vyhodit. Ale rozhlížel jsem se kolem, a vypadalo to, že nikomu v průjezdu nikomu nebráníme, k benzínce se dalo jezdit normálně a ani příjezdu na parkovací místa před tím kioskem jsme nebránili.

A šel jsem k té pumpě, a koukám, tam už stojí jiný Hurvínek – stojí trošku šikmo v oblouku té zatáčky v rohu prostoru kolem benzínky. A ten druhý Hurvínek jako by z oka vypadl tomu našemu, stejný tvar i stejné barvy, kdybych nevěděl, že ten náš stojí kus z mnou, tak bych si hned myslel že je o ten náš. A v něm nějací celkem mladí lidé. Tak jdu dovnitř se podívat, jak to tam u nich vypadá.

A ti lidi se šli zase podívat do toho našeho Hurvínka. A najednou jakoby nic povídají, my tady budeme bydlet. Vůbec se neptali, prostě konstatovali. Byl jsem z toho chvíli překvapený, z té jejich samozřejmé drzosti, no ale pak jsem si řekl, aspoň za mě vyřeší ty problémy, co já bych si tady teď počal na parkovišti u nějaké benzínky s nepojízdným autobusem. Tak mi ho aspoň pohlídají, že se o něj postarají a nikdo mi ho nevymlátí ani neodtáhne.

A tak se jich ptám, kolik jich je, a oni, že asi patnáct. A tak jim říkám, ať mi na sebe dají aspoň nějaký kontakt, co kdyby jako něco. Tak se jim do toho nejdřív moc nechce, proč by mi na sebe měli dávat nějaký kontakt, ale pak napíšou na papírek nějaká dvě mobilní telefonní čísla.

A pak něco žvýkám, vypadá to, jako nějaký list salátu, ale pořád mi to nejde rozžvýkat. Čím déle to žvýkám, tím víc se to nějak žmolkuje a je to naprosto nestravitelné a nejde to spolknout. A pak hledám ten papírek s těmi telefonními čísly a nemůžu ho najít, až mi dojde, že ho omylem žvýkám. Ale už to je nepoužitelné. Chci jim říct, ať mi ta čísla napíšou znovu, ale je mi to trapný přiznat, že jsem ta čísla rozžvýkal a chtít je po nich znovu, když při tom dělali takové ksichty.

A pak koukám, vnitřek toho autobusu se mění, je z toho docela velký pokoj, a roste to do výšky, a v průčelí jsou taková skla nějakých geometrických tvarů, vypadá to skoro jako vitráž v nějakém moderním chrámu, proskleném.