Sny/Databáze/Kychot/2010-02-19

Sny/Databáze/Kychot/2010-02-19 čtvrtek/pátek

Klíčová slova: přijímací test, PhD, velká blondýna, zalehnutí, Moráň, Palackého náměstí, děti z Jedličkárny, psací stoly, výstružník, válce, fotoaparáty, logaritmické pravítko, pilka, otčím

Minulé období v reálu

• 2010-02-16 úterý: Stěhoval jsem se na LF1 do jiné místnosti, pak jsem šel učit na Albertov. Při cestě domů jsem dostal chuť na pivo, ale vzpomněl jsem si, že zítra je popeleční středa a že už je vlastně večer, takže vlastně jakoby už začala, tak jsem si ho odpustil.
• 2010-02-17 popeleční středa: nic jsem nejedl, i když to bylo těžké, vařil jsem kyselo a tak jsem aspoň trochu musel ochutnat. Ale bez vajíček. Zběsile jsem se snažil dodělat nějaké resty s MFS a postahovat nějaké věci do ntb, abych mohl odjet do lesa. Ještě jsem se stavoval na zahrádce pro lana a kladky a zapadl jsem při otáčení do sněhu, tak jsem se asi 2 hodiny hrabal pomocí rýče ven, musel jsem nasadit i řetězy. Ale v pohodě, říkal jsem si, že k půstu patří i svičení v trpělivosti. Cestou do lesa jsem v autě poslouchal Proglas s postními tématy. Když už zanikal signál, tak poslední slova byla jakoby o tom, že by se ten půst měl držet od středy až do pátku, ale nebyl jsem si jistý, jestli jsem to dobře slyšel a pochopil. V lese mi to při parkování sklouzlo z cesty a tak jsem zapadnul zase do sněhu, tak se mi docela hodil ten tréning ve vyprošťování, který jsem na začátku cesty absolvoval. Ve sroubku jsem uléhal asi o půlnoci při teplotě 0 °C.
• 2010-02-18 čtvrtek: Tak mi bylo škoda ten půst přerušovat, když v pátek má být zase. No malinko jsem šidil, že jsem shltnul několik žlic višňového sirupu a dal si do čaje trochu medu a snědl dvě malé cibule. Přes den jsem řešil nákup vajec a táhnul jsem zbytek proviantu, hlavně akumulátor pro krmení notebooku a říkal si, jestli se může takhle krmit notebook, když je půst. Po setmění jsem konečně začal řešit SigViewer/0.2.6‎. Spát jsem šel kolem 23 hod., bylo tu kolem 15 °C a tak jsem už na noc ani netopil.

Obsahy snů

přijímací test

Byl jsem u nějakých přijímacích testů, nebo co to bylo, jakoby na PhD nebo něco takového. Nejdřív tam byl nějaký mladší chlápek, a dal mi nějakou otázku z chemie, byla to nějaká sloučenina, a ten název byl ze dvou slov spojených tečkou. A já vůbec neměl tušení, co by to mohlo být. A pak mě napadla nějaká souvislost slov, tak jsem se to snažil podle toho vysvětlit. A pak namísto toho chlápka přišla jiná zkoušející, a byla to taková hodně velká přírodní blondýna s dlouhými vlasy. Musela mít aspoň metrák, ale nebyla tlustá, prostě byla velká, všechno na ní bylo velké. Skoro obryně. Nejdřív mě asi také zkoušela, ale já k ní mezitím pocítil jakousi velice intenzivní erotickou přitažlivost. Už nevím přesně, jestli jsem se přitom dotknul jejich vlasů, ale přiblížili jsme se tělesně a skončilo to tím, že mě prostě celého zalehla. K žádné kopulaci ani k nějakým dalším erotickým projevům přitom nedošlo.

otčím

Bylo to divné, bylo to v místech, kde normálně jezdí tramvaj mezí Morání a Palačákem, a tam byla taková řada jakoby psacích stolů. A já nejdříve cosi řešil s nějakými dětmi z Jedličkárny.

A pak jsem zase řešil cosi s nějakým výbrusem válce, ale dělal jsem to jakýmsi výstružníkem. A šel jsem pryč a najednou jsem zjistil, že jsem tam ten výstružník zapomněl. Tak jsem se pro něj vrátil, nějací dělníci to tam mezitím zavřeli, jako že budou opravovat ty koleje nebo co. Tak jim říkám, že jsem si tam asi zapomněl výstružník, a koukám, skutečně tam na tom stole ještě ležel, tak jsem si ho vzal. Ale pak jsem omylem do jednoho válce namísto výstružníku strčil kulatý pilník a tím jsem ho celý pošrábal.

A pak jsem si všimnul, že tam úplně na konci je ještě nějaký stůl, který jsem dosud neprozkoumal. A jeden šuplík byl narvaný samými foťáky. A najednou jsem si uvědomil, že to jsou věci po mém otčímovi, který už dávno umřel. A tak jsem si říkal, že nějaký foťák by se mi hodil. Ale já bych potřeboval spíš nějaký digitální a tohle byly určitě všechno na filmy, protže v té době, kdy žil, se ještě ani jiné nevyráběly. Tak jsem chvíli přemítal, jestli má cenu se v těch foťákách hrabat, a pak jsem si řekl, že se podívám ještě do dalších šuplíků, jestli tam nebude něco zajímavého. A v jednom jsem uviděl takové malé logaritmické pravítko. Tak to jsem zajásal, protože logaritmická pravítka se dnes už tak často nevidí. Tak jsem to vzal do ruky, ale nebylo to logaritmické pravítko, jen taková jakoby podlouhlá bílá krabička s nějakým průhledným okýnkem. A já přemýšlel, k čemu by to mohlo být. A taky mi začalo být už trochu blbé, že se hrabu v cizích věcech po mrtvém, i když bych to vlastně měl zdědit všechno.

A najednou tam ten otčím přišel a ani se nezlobil, že se mu hrabu ve věcech, a začal mi vysvětlovat, k čemu ta věc je. Uvnitř byly nějaké jakoby malé pilky, které se daly někam vysunout nebo nasunout nebo co. Ale já stejně pořád nechápal, jak to funguje. Tak s tím něco udělal a byly z toho nakonec ze dvou takových krabiček nějaké jakoby malé spojené pilky.

Ráno

Spal jsem asi tak do 8:30, teplota byla 5°C, ale zima mi ani moc nebyla, tak jsem přemýšlel, jestli mám dnes vůbec topit, jestli ta snížená teplota také nepatří k půstu. No pak jsem šel ztopit, ale udržuji jen malý ohýnek, takže je tu 15 °C a pak jsem šel zapsat ten sen.

Emoce

S tou velkou ženskou to bylo kupodivu celkem příjemné, i když jsem byl celý zalehnutý. Bylo to spíš něžné zalehnutí, než brutální.

S těmi dětmi s Jedličkárny to bylo celkem dobré, něco jsme vyřešili.

S tím válcem mi to bylo líto, že jsem se tak unáhlil a poškrábal ho.

S tím otčímem Jirkou to bylo celkem milé setkání.

Vztah k realitě

Přijímací pohovor na PhD už mám dávno za sebou, tam se ani žádné zkoušky nedělají. Ale státnici si budu muset ještě zopakovat, protože ta minulá mi už neplatí.

Za dětmi do Jedličkárny jsem dříve chodíval a žena tam teď pracuje.

Zazrzlé válce už jsem řešil před půl rokem – Opel/Kychot/Astra_Classic_1.4

Otčím umřel už před dvaceti lety.

Hypotézy

Když sjem to teď psal, tak mě napadlo, jestli to zalehnutí tou ženskou nějak nesouvisí se sny z dětství, kdy na mě vyskočila někde nějaká příšera, zalehla mě, dusila mě a mačkala varlata. To byly hrůzné sny, ze kterých jsem se budil a máma se mnou dokonce kvůli tomu chodila k doktorovi s dg. "pavor nocturnus". Pak mi na noc dávali Hysteps, abych klidně spal a nebudil se.