Přeskočit na obsah

Sny/Databáze/Kychot/2008-10-30

Z Wikiverzity
< Sny‎ | Databáze‎ | Kychot

Sny: Databáze/Kychot/2008-10-30 středa/čtvrtek

Klíčová slova: psychoterapie, Jirka, Jiřina Prekopová, Mirek T., konference

Předchozí den[editovat]

Ve středu jsem ještě makal na srubu, dělůal jsem okenice, skoro pořád drobně pršelo. V 16 hod. jsme začli balit, pak jsme po 18 h jeli do Olešnice por vajíčka, ale bezúspěšně; pak ještě na hřbitov Noskům a pak k Neumanům pro mléko. Pak jsme ještě objížděli další hroby – u Hoffmanů ve Vidochově, u Klepetků v Hořicích, u Dohnalů a Bílků ve Vojicích a u mámy a Holínků a Dousků v Jičíně. Celou tu dobu dost lilo, takže aspoň ty zasazené stromy budou mít vláhu. Pak nakonec do Prahy, kam jsem dojeli asi ve 22:30.

Večer[editovat]

Spát jsem šel kolem půlnoci, budíka na mobilu jsem si nastavoval asi na 6 hod, abych se stihnul ráno vykoupat. A říkal jsem si, to budu spát 6 hodin, to je blbý interval; lepší by bylo 5 hodin nebo 7 hodin spánku, ale 6 hodin je na spaní takové blbé číslo. A bál jsem se, abych nezaspal, tak jsem si pro jistotu nastavil ještě manželčiného budíka.

Obsahy snů[editovat]

setkání psychoterapeutů[editovat]

Někde se objevil Jirka Šob a říkal něco o tom, jestli bych ho nehodil někam do Jižních Čech, tak jsem tam s tním jel (ale na tu cestu v tom snu se nepamatuji, prostě to asi byl jako jen fakt, ale už si tím také nejsem tak moc jistý). No a pak jsem se vrátil a nějak jsem zjistil, že jsem měl být na setkání psychoterapeutů někde v Jižních Čechách, tak jsem tam jel.

A na místě zjistím, že je tam taky Jirka Šob. Tak si říkám, když už jsem tu s ním předtím byl, proč mi to rovnou neřek, že to tu je, teď sem takhle zbytečně jezdím dvakrát. A jdu pozdě, už je dopoledne, už to dávno začalo a ještě jsem asi ani nebyl přihlášený.

A tak nás tam sedělo asi tak 10 lidí v takové větší předsíni a jen jsem poslouchal, co se děje v nějaké komunitě za dveřmi. Nechtěl jsem tam chodit, abych nerušil, a tak jsem jen seděl a snažil se rozumět, co se děje vedle. A Jiřina Prekopová, která tam byla a která to zřejmě vedla, mě sprdla, že jdu pozdě a co se mnou má asi dělat, kam mě má teď asi zařadit, když už je všechno dávno rozjetý, a ptala se, proč jdu pozdě, jestli jsem byl někde na návštěvě. A já chvilku váhal, co jí mám odpovědět, a pak jsem říkal, že naopak jsme měli nějakou návštěvu. Nebo tak nějak. A ani nevím, jestli jsem si tak moc vymýšlel anebo na té výmluvě něco bylo.

A pak byla přestávka a já tam potkal několik známých z minulých výcviků a mezi nimi i spolužáka Mirka T., a divil jsem se, co dělá na psychoterapeutickém výcviku.

Nejdřív jsem si myslel, že prostě po přestávce půjdu do nějaké místnosti, kde sedí nějaká skupinka, a představím se a nějak pochopím, co se tam řeší, a bude to OK. Ale pak mi paní doc. Prekopová řekla, že teda když jsem přišel pozdě, že mě dá aspoň sem, a strčila mě do takové malé místnůstky, kde sedělo už pár lidí. A já zjistil, že to není žádná terapeutická skupina, ale že to má být nějaké interview pro novináře nebo co.

Nejdřív jsem si myslel, že mi to dělá paní docentka natruc nebo za trest anebo že přehání, že se už nemůžu zúčastnit normálního programu, ale pak jsem pochopil a uznal, že má pravdu, že se prostě nedá nic dělat. A pak jsem si řekl, že to setkání zřejmě začalo už předcházející den večer, na až dnes ráno, takže jsem toho zameškal asi už hodně.

konference[editovat]

A seděl jsem s nějakým dávným kamarádem a on se chystal na nějakou konferenci a já uvažoval, jestli tam také jet. A říkal jsem mu, ať mi půjčí program, a on, že ho má oceroxovaný, takže mi dá kopii, a dal mi kopii na dvojlistě A4. Nejdřív mě bylo líto, že je to jen černobílá kopie, nevypadala tak hezky jako originál, ale pak jsem zjistil. že ten originál vlastně moc barevný také není, takže tím o žádné informace nepřicházím.

A koukal jsem na ten program a říkal si, jestli tam pojedu, ale také dost možná, že už tak konference akorát začínala. Jenže jsem zjistil, že ona má trvat celý týden anebo dokonce dva týdny, a já bych stejně mohl jen na pondělí, na jeden nebo maximálně na dva dny.

Ráno[editovat]

Kupodivu jsem se probudil sám kolem 5 hod, takže jsem spal 5 hodin, jak jsem si večer říkal, že by bylo lepší. Tu hodinu, co jsem tak měl navíc, jsem využil na zapsání senu. Ale ještě, jak jsem zapisoval ten sen, tak mi to pak nedalo a koukal jsem, co je na Wikiverzitě nového, i když jsem měl už dost málo času. Zjistil jsem, že mi někdo změnil můj bývalý sen, což mě trochu naštvalo. A přitom jsem cítil, že teď není čas se tím zabývat, a říkal jsem si, i když teď ztratím třeba 10 sekund nějakou pitomostí, tak mi pak o těch 10 s ujede tramvaj. Konečně jsem se šel se koupat, měl jsem na to už jen asi 15 minut.

Pak jsem zdrhal do práce a skutečně mi o těch 10 s ujela tramvaj 10. Tak jsem vběhnul do metra, abych tu samou tramvaj dohnal u Anděla. Ale metro také ujelo, a tím dalším metrem už jsem měl takové zpoždění, že mi ta samá tramvaj u Anděla ujela zase o 10 sekund. A představoval jsem si, že to metro funguje jako takový podzemní stroj času, kterým se dá dohnat ztracený čas tady na zemi. A jaké to je, když někdo zmešká stroj času.

Emoce[editovat]

Celkem vyrovnané, nejdřív mě to bylo líto a trochu takový pocit ukřivděnosti, že mi to ten Jirka neřekl rovnou a ta docentka, že ke mně byla tak tvrdá, ale nakonec takový pocit vyrovnání se s tím faktem, že má vlastně pravdu a že se už nedá nic dělat a že pro ě udělá aspoň to maximum, že jsem mohl být na tom setkání s novináři.

Interpretace[editovat]

Téma psychoterapeutických setkání a konferencí se v jistých intervalech v mých snech opakuje, nejspíš nějaké vzpomínky na několikaletý psychoterapeutický výcvik, absolvovaný v minulosti, a nejspíš i nějaká citová vazba k tomuto tématu. A asi před týdnem jsem v tramvaji po delší době potkali Vendulu, jednu z facilitátorek, kterou jsme z těch výcviků znali, tak se mi to možná také ve snu promítlo.

Předchozí interpretaci jsem zapsal hned po snu. Další možná interpretace mě pak napadla, když mi ujelo to metro a když jsem si uvědomil, že se splnilo to varování, které mě napadlo při prohlížení toho starého snu Zajíček v své jamce, že teď nemám ztrácet čas a spěchat, jinak že to prošvihnu zase o těch 10 sekund. Vlastně to byl sen o spaní či dokonce o chorobném spaní či zaspání. A že dnešní sen byl také o tom, že jsem někam přišel pozdě a něco prošvihnul. Takže bych to mohl chápat také jako varovný sen.

Reference[editovat]