Sny/Databáze/Kychot/2008-07-03

Sny: Databáze/Kychot/2008-07-03 středa/čtvrtek

Klíčová slova: katastrofa, bouračka, lanovka, vlak, kamion, rodina

lanovka

Byl jsem na horní stanici velké lanovky (vyrobené zřejmě někdy dříve) u těch velkých kol, byly tam dva elektromotory, jeden obrovský a jeden menší, já byl u toho menšího, a bylo tam takové divné zařízení z takových tlustých drátů, zřejmě nějaké vypínací nebo co, takový šikmý tlustý drát, asi centimetr v průměru, jakoby pozink, tam měl jezdit jako nějaký doraz mezi jinými dvěna svislými dráty. Já na to koukal, jak je to konstruované, nejdřív mi to připadalo jako nějaký aušus, pak jsem si říkal, třeba by to tak i mohlo fungovat, ale pak mi přišlo, že je to stejně nějaké divné nezabezpečené, a že za určitých okolností by se ta lanovka mohla rozjet dolů. Já jsem ji totiž vůbec neviděl jet, ale nějak jsem tušil, že ta kabina stojí někde nahoře, nebo v nějaké mezistanici. Tak mě napoadlo to vyzkoušet, a trochu jsem do toho drcnul, a bylo vidět, že se to opravdu trochu rozjíždí dolů. A já si říkal, to je to tedy fakt blbě vymyšlený a zkonstruovaný, když k tomu stačí tak málo, a ona se rozjede, mělo by to mít nějakou solidní brzdu anebo to být bržděné nějakým motorem.

Tak jsem zase přidržel nějaké lano nebo kolo a ono se to zastavilo. Fungovalo to jen jako nějaký převodník síly, takže člověk s malým vypětím dokázal rozjet nebo zastavit celou lanovku. Tak teď tady tou rukou držím celou tu lanovku, aby se nerozjela, říkal jsem si. A když to pustím, tak ona se rozjede dolů a nic ji už nezastaví. To je to ale blbě udělaný. Co mi je do nějaké lanovky. Tak jse to ještě párkrát zkusil, trochu ji pustil a ona se rozjela, a pak ji zase zadržel. Říkal jsem si, konečně by si toho někdo ohl všimnout. A říkal jsem si, jestli já jsem tam od toho, abych držel lanovku, že je to její problém.

Tak nakonec jsem to pustil, ať si to jede dolů, a ono se to taky rozjelo, a už se to nedalo zastavit, a to byla první katastrofa.

vlaky

Pak něco podobného se dělo s vlaky na kolejích. Jezdily po rovině a řítily se z kopců a všelijak do sebe narážely. Většinou jsem je viděl jen zvenku, takže jsem musel dávat bacha a občas bystře uhýbat, aby mě to nevzalo s sebou. Alejednou jsem jel i na tom vlaku, a asi to byl náklaďák a já byl na střeše nějakého vagonu, a vlak se zase rozjížděl nežízenou rychlostí a mě bylo jasné, že v nějaké zatáčce vylítne z kolejí, a tak jsem si říkal, jestli zůstat na něm anebo raději vyskočit někam rovnou, ale moc vyskakovat se mi nechtělo, říkal jsem si, ono to nějak dopadne. A najednou na stejné koleji před námi jiný vlak, a ten jel asi taky stejným smrem, ale normálně poomalu a bylo jasné, že do něj drcneme. Také jsem drcli, ale ten náraz zase nebyl tak hrzný, pár vagonů za naší lokomotivou se vykolejilo a byly šikmo a tou hranou ryly mezi kolejemi do pražců rýhu a tím se to celé nějak zabrzdilo, takže jsem to přežil celkem v pohodě.

A také jsem viděl sedět na lavičce u nějakého nádraží Alenu ještě s nějakými lidmi, možná to byla moje rodina, už nevím, a zeshora se zase řítil nějaký vlak a mně bylo jasné, že nás to smete, tak jsem zdrhal přes koleje pryč na druhou stranu a řvu na Alenu, dělej, zdrhejte, a ona si tam klidně sedí, jako by se nic nedělo, a ten vlak se řídil dolů. Já z toho byl nešťastný a pořád na ně řvu, a oni jakoby nic. Až teprve když ten vlak byl docela blízko, možná 50-100 metrů od nich, tak se tak líně zvedli a přešli koleje a hned za nimi prosvištěl vlak do toho nádraží, plného jiných vlaků a byla hrozná mela, vagóny lítaly na všechny strany.

Ale kupodivu, byla to jedna bouračka za druhou, ale přitom jsem neprožíval žádný velký děs, a dokonce nikde žádné lidi zraněné ani mrtvé jsem neviděl, jen jakoby to byly nějaké hračky v životní velikosti, tuny kovu se řítily proti sobě, ale stačilo být ve střehu a dávat pozor, takže spáš taková adrenalinová zábava.

kamiony

No a nakonec to doho ještě začala přijíždět hromada všelijakých kamionů, a nejvíc bylo takových obrovských cisteren, byly takové krémově bílé a měly na sobě několik takových tmavozelených vodorovných pruhů, spíš takových ladných křivek, vepředu šly nahoru a rozšiřovaly se, myslím.

S těmi kamiony to bylo ještě o trochu horší, tam člověk na silnici vůbec nevěděl, kam pojedou, a dokonce to vypadalo, že některé se mě snaží dostat a najíždějí na mě, ale třeba nejeli tak rychle, a já jen odhadoval, jak moc můžou zatočit, abych se jim stihnul vyhnout a vykličkovt. A zase takový pocit, že jsem si byl celkem jistý, že když si dám bacha, že mě nedostanou. Také jsem se jednou viděl s tím řidičem vevnitř, když po mě koukal, a já mu utek vedle jeho budky.