Sny: Databáze/Kychot/2008-04-11 - čtvrtek/pátek

Padá strop

Co se mě dnes zase zdálo:

Bylo to v motolské nemocnici na chodbě v přízemí D, kde je neurologie. Nebo ne tam? Asi ne tam, protože ta chodba byla průchozí. A najednou vidím, jak tam tak lehce padá strop. Tedy nejen omítka, ale zkrátka takový ten flák betonu. Ale ne padá. Prostě se jen tak jakoby lehce snížil, trošku pomuchlal, jako že asi někdy či každou chvíli spadne. Ale zatím jen kousek. Tak mě to zajímalo a šel jsem to studovat. A přitom jsem zjistil, že mezi druhým pilastrem (počítáno od dveří) a stropním nosníkem je velká díra. Prostě elektrikáž, který potřeboval protáhnout kabely skrz zeď - a těch kabelů byla spousta, do šířky možná něco přes půl metru - si naneštěstí pro jejich průchod zvolil zrovna místo, kde stropní nosník (betonový) spočívá na pilastru (zazděný pilíř). A nejakým kangem (asi, nebyl jsem u toho) tam proboural štěrbinu asi 5-10cm vysokou, kterou bylo vidět skrz naskrz. A tou vedly ty elektrické dráty.

Nejzajímavější na tom bylo, že jsem si to tam tak prohlížel a chodil, a ten strop se vždycky po čase zase o kousek sesunul, a mně to nechávalo celkem v klidu. Dole pod tím normálně tou chodbou chodili lidi, občas i kus stropu odpadlo na zem a ten průchod se pořád snižoval.

Pak mě napadlo, že půjdu do vrátnice a řeknu to vrátnému, jako že by se na to měl podívat. Zrovna tam u něj byl na štaflích elektrikář a něco tam taky vrtal, nejdřív jsem myslel, že to byl ten, který provrtal tu díru pod stropem, ale pak jsem zjistil, že je to jiný. Vlastně nevím, jak jsem věděl, který elektrikář to provedl, když jsem ho neviděl při činu, ale tak nějak mi bylo jasné, koho z toho ám podezřívat.

Sviňské asi na mně bylo, že jsem tomu vrátnému hned žaloval, kdo to asi udělal a jaký tamten elektrikář byl blbec a ať se na to jde podívat. Tak to chvíli trvalo, než jsme se zatím vrátili na místo. Měl jsem tam ještě nějaké věci, pod tou dírou, a pak jsem najednou viděl, jak z toho stropu spadnul zase takový velký flák, ale zůstal na jedné straně viset, takže to byla taková betonová opona a nedalo se tou chodbou projít. A já si říkal, jaký jsem blbec, že jsem si tam nechal ty věci a jak se k nim teď dostanu.

Ale pak se to zase nějak pohnulo a kousek někde odpadnul a projít se zase dalo, tak to bylo OK. Jenže ten průchod se pořád zužoval tou sutí, takže lidi, kteří pod tím procházeli, se museli pořád víc motat a něčemu vyhýbat. Také tam byly dveře od výtahu a tak někdy vzniknul problém, že se do toho výtahu nebo z něj nedalo dostat.

Pak jsem tam nějak seděli na židlích pod tím padajícím stropem a seděl tam nějaký Vietnamec a Vietnamka naproti sobě, ale možná to byli nějací jiní asiaté. Ten Vietnamec seděl v pohodě a pokuřoval. A já mu říkal, že v nemocnici by se takhle pokuřovat nemělo, že mi to nevadí, ale že kdyby přišel vrátný, že může platit pokutu. On tak nějak pokuřoval dál, asi jako že teda tu cigaretu v klidu dokouří a pak teda že toho asi nechá nebo co, ale neřešili jsme to.

A já vytáhnul nějaká dvě plnící pera a zkoušel, jestli píšou. Byla asi dost stará, jedno už bylo hodně rozskřípané, ale to druhé vypadalo ještě celkem dobře, akorát že už bylo zaschlé. Bylo vidět, že jsem s nimi už hodně dlouho nepsal, ale přišlo mi zajímavé, že bych to mohl zase zlusit, takovou sentimentální něhu sem k nim pocítil.

A ta Vietnamka se mě ptala, co to mám, a koukala, a pak poznala, že to jsu pera.

Tak to bylo asi tak všechno, než jsem se probudil.

Zajímavá na tom byla ta všeobecná flegmatičnost moje i všech dalších lidí, že se sesouvá strop a všichni jsem v pohodě pod ním. Jo, jednou mi jen takový celkem malý kousek stropu spadnul na nohu a docela to bolelo, tak jsem si řikal, do prkýnka, no ale zase nebolelo to tak moc, tak mě jen napoadlo, že kdyby ten kus byl býval větší, že by to asi bolelo víc, no ale stějně mě to nevytrhlo z toho klidu.