Sny/Databáze/Juandev/2015-03-14
Útok na ambasádu
[editovat]Sedím s několika lidmy v místnosti, ze které je východ přímo na ulici a stěna s ulicí je prosklená. Já sedím proti dveřím, které jsou otevřené, takže vidím velmi dobře ven. Nalevo odemě je stěna a sedí tam jeden muž otočený ke stěně. Napravo odemě je skupinak asi 3 lidí a dále, pak další dva až 3 dále v místnosti. Každý něco dělá, povídáme si.
Venku je takové náměstíčko, napravo most přes řeku. Normálně tudy jezdí tramvaje, ale zrovna nic neděje. Venku se pohybuje docela hodně lidí. Najednou pohlednu náhodou ven a přímo proti mě, asi tak 30 m daleko vidím sedět na lavičce ženu, která vypadá, jak kdyby měla na sobě neprůstřelnou vestu - to mě zaujme. Potom koutkem oka vlevo nahoře vidím stojícího muže, který vypadá stejně. Hovor v místnosti mě ale stáhne zpátky, protože přesunu zraky do místnosti, kde probíhá zajímavý hovor.
Najednou pohlednu opět ven a spatřím ženu, která předtím seděla, že vstala a přistoupila ke vchodu asi na 10 m. Všimnu si též muže, že udělal to sáme. Vstanu, zvolám "musíme ven", a u dveří to ještě zdůrazním muži který sedí nalevo zády. Když se dostanu před dům vidím, že kol dokola stají asi 5, nebo 6 lidí, převážně žen, kteří vypadají stejně. Ano, tak jako by se chtěli odpálit.
Nesleduji, jestli mě někdo následoval - vím že na to není čas. Rozběhnu se v pravo a proběhnu kolem jedné z žen do ulice na nábřeží. Najednou se ona za mnou rozběhne. Snažím se kličkovat, tak to vzdá, ale pak se ještě jednou vrátí. Zase se mi podaří vykličkovat. Jako by nevěděla, jestli setrvat na svém místě, nebo mě pronásledovat. Napadne mně, že nemá cenu utíkat a bude lepší se schovat. Zkusím dveře a zaběhnu do jednoho z domů na schodiště. Napřed jdu vzůru po točitém schodišti a pak dolů do sklepa. Nejde rozvsvítit a tak se rozhodnu, že půjdu jinam. Vyjdu ven na dvorek a venku vidím v dáli majáček. Už je šero, potkám holčičku, která si de ven hrát. Napadne mě, že bych se mohl podívat na interneto co se děje, nebo se na kvartýrovat na polici. Vidím cestu směrem dolů, k jinému baráčku a říkám si, že už je taková tma, že bych tady mohl někde lehnout (bude ale asi zima).