Sny/Databáze/Juandev/2009-11-24 (a)
Sen
[editovat]Město a ruiny
[editovat]Pravda. Takhle sen se mi již zdál. I když nevím jestli právě tenhle sen, ale spíš prostředí toho snu. Bylo to takové ošuntělé město položené okolo vysokého hranolovitého kopce, který myl být částečně porostlý lesem, ale částečně byl též porostlý travou a pahýly stromů. Na jeho vrcholku měly být jakési ruiny či co.
Můj dnešní děj už jsem dost zapomněl. Ale vzpomínám si, že jsem jel za/s popelářským vozem - já, někdo a slečna. Ze shora dolu. Zastavíme na křižovatce na červenou. Ta slečna se něco ptá toho druhýhoho na něco a ten jde někam pryč. Pak se ptá mě, jestli nechci zajít na kus řeči, a já že nemůžu. Tak se otočila doleva a jede s tím popelářským vozem. "Asi zaparkovat", pomyslel jsem si. Pak mě zamrzelo, že jsem se nenechal pozvat a říkám si bláhově, jestli se po té samé cestě bude vracet domů - jak bláhové!
No tak já jdu tím směrem také tím městem a v tu chvíli ho poznávám. Podvědomě si uvědomuju, že už se mi to zdálo, a dokonce mám předtuchu, že se za chvíli budu škrabat nahoru do toho kopce.
…
A vskutku, nevím, co přesně jsem dělal mezi tím, ale za chvíli se škrabu do toho kopce, ještě s jednou holkou. Jdeme takovou úzkou pěšinkou na příkrém svahu, vyhýbáme se lidem. Ona najednou, že potřebuje čůrat. Tak hledáme místo kde by mohla, až se dostaneme na rozcestí, kde také leží 2 palety. Povídám, že to je to pravé místo. Když tu zprava leze babka. Ptám se jí kam ty cesty vedou. Ona, že tahle nahoru a ta před námi po schodech do jedné té ruiny. V tu chvíli se mi promítne ta archeologické lokalita vidím takovou bránu, tvořenou velkými kamennými monolity, ze které vylezeme. Nicméně tam posílám tu holku se vyčůrat a zaklápím vstup tou paletou.
Pak jsme mezi těmi památkami. Já, strýc a další lidé. Teta připravuje gril a něco griluje, my lezeme po těch ruinách. Víc si nepamatuju.
Rozbor
[editovat]Vůbec mě nenapadá, jak ten sen rozebrat až na některé emocionální detaily. Strýc z tetou a grilem evokuje zřejmě mojí návštěvu jejich domu a také to, že se tam vyvářelo, až to nebylo hezké. Smutek z nepozvání, pakt fakt.