Sny/Databáze/Juandev/2009-10-18

Ztrácím se

No prostě to bylo o tom, že jsem měl takovou Velkou. Ale mám pocit, že to bylo ve smyslu Krumlov-Vyšehrad-Hrad-Staromák. No nicméně jsme odopoledne dorazily do Prahy a já měl takovou tu klasickou skupinku o plus minus dvaceti lidech. Začínali jsme na ostrochu Zvonařky a já měl prvně snad vyrazit na Vyšehrad. Místě se to tvářilo jako skutečná Praha, ale vedení ulic a vůbec design celého města byl jiný.

Nicméně jsem intuitivně vyrazil ve směru Vyšehrad. Zdálo se mi, že jsme trochu opoždění a taky, že musím v krátkém čase překonat dost velký úsek, tak že mi lidi odpadnou. Ne měl jsem ten pocit, že mi odpadnou. A oni se zas vlíkly jak je jejich zvykem a já tak spěchal. Tak jsem vyrazil na takové náměstí - spíš to vypadalo jak náves a nechal je za sebou. Roztáhly se do pěkné nudle. Na tom náměstí byla zem a nějaké stromy a pak jsme přišli k takovým pěkným rádoby červeným stavením a já tak koukal, že už za nimi by měl být výhled přes Nusle k Vyšehradu. Jen jsem nevěděl kudy projít zkrz a bál jsem se, že skončím někde na dvorku a ti lidi se dozví, že tu tůru vůbec neznám.

Nicméně jsem odvážně vlezl mezi dva baráky a dvorek. Mám pocit, že jsem ztratil nebo za sebou neměl skoro nikoho ze skupiny, nicméně ti pak přecijen také došli. Pak mi tam nějací lidé dávali nějaký malý dárek, což mě potěšilo, protože jsem se bál, že budou remcat a ptát se kdy už tam budem. No tak jsme vylezli na ostrožnu a já koukám a vidím před námi Vyšehrad. Ale říkám si, že je docela daleko. No a zas to bylo takové jiné, že jsem se navygoval pouze plus minu vizualně jak se tam dostat. Vidal jsem se takovou pěšinkou lesem a zase napřed a pár lidí za mnou. Jezdlil tam takový autobusolanovka, ale jen asi jednou za hodinu. Říkal jsem si, sakra to je smůla, že to nejede, teď když spěcháme a tak jsem se vydal tou pěšinou. Když jsem doběl dolu, tak tam byla taková ulice a zastávka. Jenže ouha, vůboc jsem nebyl tak blízko, jak bych u hradu očekávál. Nicméně měl jet zachvíli autobus, který by nás příblížil, jako napotvoru k druhé straně hradu, která ale byla vzdálenější od naší současné pozice vůči hradu. No ale nevěděl jsem jesli mám již všechny lidi a jestli nejde ještě někdo dolů. Autobusolanovka nahoru nejela - až za hodinu. Ostatně mě na sestupu jedna předjela s lidmi - s mími lidmi. No tak jsem se rozhodl, že je trožku času, taže vyběhnu nahoru se podívat. Někdo mi při tom pomáhal, buď to byla Š., nebo JT. Nicméně oba mi v tom snu jednou pomohli. Tak jsem běžel lesem nahoru hlava nehlava. Teď X začal šplhat po sklále nahoru. Já se chvíli rozmýšlel a po chvíli se hlava nehlava vydal za ním. No nahoře již nikdo nebyl.

Pak jsem se nějak přibližoval ulicí, ale ve výsledku jsem se nepřiblížil, ale spíš oddálil a opět jsem stál z jiného úhlu k hradu. Nebo je toto smyšlené? Kdo ví - realita se zde mísí s fikcí.

Nicméně ještě na jeden pokus s Vyšehradem došlo. Představoval jsem si, jak dojdu k bráně Vyšehradské a budu to mít jen 300 metrů dostat se nahoru. To jsem si jen představoval, ale moje představa se furt nechtělo naplnit. V podstatě se to chovalo, jako když chcete spojit protichůdné magnety. No prostě tentokrát jsem se ocitl v podchodu před magistrálou a říkal si safra, teď už je to přece jen kousek - teď se trefím, teď tam dojuchám. No opak byl opět pravdou. Podzemní podchody byly hotovím labyrintem ve kterém jsem se stratil a pochopil, že k cíli nedospěji.

Pak jsem si také uvědomi, že ubýhá čas a rozhodl se tedy Vyšehrad a město vynechat a přejít rovnou k hradčanům. To už se mnou bylo jen pár lidí - tak pět nebo šest. Mám pocit, že jsme se dostali do nějaké podzemní jídelny, kde mi někdo uvolňoval místo a pak naparkoviště. Nicméně, když jsem si uvědomil, že také plyne čas, tak jsem byl přesměrován do podhradí Hradu.

A opět jsem to tam nepoznával. Nicméně tam byla taková dlouhá ulice, která se tvářila jakože vede ke vstupu do Hradu. Vydal jsem se po ní a ouha! Ono ne. Zas jsem se blížil Hradu odjinud, ale u vstupu jsem nebyl.

Analýza

Proč jsem nepoznával ulice ač je znám? Proč se mi věci známe zdáli jinými.