Přeskočit na obsah

Sny/Databáze/Juandev/2008-08-8b

Z Wikiverzity
< Sny‎ | Databáze‎ | Juandev

Zachraňte jeho výsost[editovat]

Odskočil jsem si někam od Jorgeho. Přišel jsem k nějaké skupince lidí. Byly o lidé vznešení, zřejmě členové a doprovod královské rodiny. Poznal jsem, že tam mezi nimi není panovník, ale on ta byl. Panovník tam totiž měl za sebe dvojníka.

Protože jsem to poznal, byl jsem pověřen najít pravého panovníka a něco mu vyřídit. Nebo možná nebyl. Prostě jsem se vydal dál tím směrem, hledat pravého panovníka. Prošel jsem kolem takové zdi napravo a vstoupil do otevřené krajiny.

Vypadalo to asi tak, že jsem šel po poli/hlíně. Na pravo podemnou byl svah dolů porostlý dost hustě trním - taková mez. Pod tím byl další hliněný prostor tvaru obdélníkového pole, který byl ohraničený právě zdí, která zde tvořila jakési L. Teda v místě kde jsem prošel kolem zatáčela do prava a pak doleva a vytvářela místo nejenom pro pole ale i tuto mez. Viděl jsem v té dolní a pak i horní části bagr, s takovou tou nadběračknou před sebou, jak nabírá a shnruje zemi. Občas najížděl do lidí a ti před ním utíkali - dostal jsem strach. Nepripadalo mi to jako sranda!

Asi uprostřed jsem konečně nalezl prince. Byli dva jeden seděl nahoře na mezi a měl luxusní oblečení, i když jizvu v obličeji. Druhý uprostřed trní v chudém obleku. Opět to byla záměna, ten kdo sedě uprostřed v tom chudém obleku byl skutečný princ. Opět se blížil bagr a já je musel zanechat, abych na ně nupoutal pozornost. Jeho výsost byla opravdu dobrým člověkem.

Vyrazil jsem dál po horním okraji meze. Keřový občas mírně řídlo. Narazil jsem na jakýsi betonový kvádr, který vypadal spíše jak kontajner. Měl totiž vstup dovnitř s dveřmi. Poblíž byl jakýsi kamion/náklaďák, který zrovna něco sklápěl. Když mě řidič zmerčil, začal prudce couvat proti mě, ale po pár metrech se zastavil a poodjel dál za tento kontajner. I přes to jsem dostal opět strach. Najednou se opět vařítil proti mě. Myslil jsem, že takovému kolosu lechce uhnu, neb má pomalou reakci a změnu směru, jízdy. Opak byl ovšem pravdou - to já jsem měl problémy uskučit. Několikrát v těch pár sekundách, na pár metrech jsem se pokusil uhnout, ale on to vždy stočil proti mě. V poslední chví se mi však podařilo uskočit a přívěs narazil do metonu. Uvědomil jsem si, že musím rychle zmizet, aby mě neviděl. Vlezl jsem do trní a vplazil se při zemi dovnitř. Sice to píchalo, ale já lezel hloubš a hloubš. To trní nemělo listy, proto jsem se do něj snažil vlézt celý, abych byl úplně chráněn, aby spleť větvoví zakryla celé moje tělo. Když jsem lezl dovnitř všiml jsem si, jak řidiči kamionu popojel dovnitře a hledá mě, aby moh opět zaútočit.

Před sebou jsem viděl prince. Bál jsem se, že mě najdou a tak i prince. Nedalo se ale nic dělat, nahoře agresivní kamion, dole bagrista. Zamislel jsem se co to asi tím bagrem zahrnuje - a v tu chvíli jsem si poprvé uvědomil, že jsem asi v druhé světové válce. Strach se zvětšoval. A proto, když bagr zahel za roh aby se otočil a kamino byl daleko, vyskočil jsem z trní, přeběh to políčko a vzkočil do otvoru, který byl ve zdi.

Mńo a to už je na další vyprávění...