Sny/Databáze/Juandev/2008-05-04

Z Wikiverzity
< Sny‎ | Databáze‎ | Juandev
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Lift[editovat]

Napřed se mi zdálo, jak chodím po nějakym městě. Vypadalo to jak v KV u toho kruhového objezdu, co je nad řekou Teplou. Z téhle části si pamatuju už jenom matně to, jak to tam vypadalo.

Víte, KV jsou docela pěkný město, ale nedýchá na člověka nijak extra pozitivní náladou - bohužel.

No a pak se mi zdálo, jak jsem byl v takový místnosti s výtahy. Byly tam jednak ty normální a pak taky takový, které fungovaly jako střela. Člověk ho přivolal, pak tam vlezl, zmáčkl směr kterým chce jet a pak musel zmášknou tlačítko stop, aby se výtah zastavil, protože letěl jako střela.

Když jsem tam vlezl poprvé, tak jsem si všiml, že na jedne straně jsou dva normální výtahy a jeden tento bílý a na druhé straně proti tomuto bílému, je jeden stejně bílý. Nějak se mi podařilo do něj vlézt, protože zrovna přijeli nějací lidé a vyvézt se do vyššího patra.

Podruhé, když jsem se tam zase dostal a potřeboval jsem někam jet, tak jsem nějak dostal strach - nemám totiž rád pater noster. Tak jsem si říkal, zas počkám až někdo přijede - a nejlépe, kdyby jel někdo se mnou. No tak koukám na ty výtahy a koukám dovnitř skrz to okýnko, co tam bývá. Najednou vidím, že ten výtah co byl na té straně těch dvou normálních má docela malou výtahovou šachtu, jakoby sloužil pouze k dopravě materiálu. Navíc tam byla vidět na rozdíl od toho naproti dost jasně ozubená kola. Dveře těchto dvou výtahů byly mnohem větší než dveře těch výtahů normálních - byly bílé, měly kliku. No tak se stala dobrá věc, že přijel výtah a za mnou člověk. Vlezli jsme do něj a ještě jeden člověk. Výtah se prudce rozjel směrem vzhůru. Před posledním, čtvrtým patrem, jeden z mých společníků zmáčkl tlačítko stop. Pozdě! Lift přejel poslední patro a objevila se před námi svétle nalakovaná osvětlená stěna. Zatajil se mi dech. Hned si ale říkám, OK, jak v pater noster se tu teď otočíme. Jen co jsem si tuto chlácholící myšlenku taktu promít, stěna se začala přibližovat, respektive se lift zaklonil. Výtah začal najíždět stále víc a víc do záklonu, s tím, že strop - teď už vlastně strop, nikoliv původní stěna se postupně přibližoval.

Najednou nejsme v té šachtě už bez výtahu. Já lezu prvné po zádech hlavou dopředu. Soukám se dál a dál. Začíná mi to bejt nepříjemné. Strop se stále zužuje a já mám problémy se prosoukat. Najednou jsem se zastavil a povídám za mnou se soukajícím, že nemůžu dál. Tak jsme se vysoukali, a já jim ukazuji své bříško a povídám. Tohle jsem poslední dobou přibral - popadl jsem panděro a zachrastil s ním. Někdo z nich navrhl, že se půjdeme podívat, kam že to vlastně vede a jak že je to dlouhé, abych já ještě zaklíněn v tunelu věděl, jak ještě daleko. Mě to taky napadlo a tak jsem ochotně šel. Obešli jsme dost tlustou zeď, přešli přes uličku, další zeď, až se dostali ke schodišti. Vystoupali kousek na horu a uviděli vyústění šachty. Na levo od šachty byl dřevěný balkónovitý koridor s červeným kobercem a dřevěným zábradlím. Pod ním velká místnost, jakoby vstupní salón, tak jak to bývá v amerických barácích. Na konci koridoru byl vstup do… Dva moji společníci se tam vydali. Když jsem přistoupil blíž, pomyslel jsem si: "tady to proleze" (myslel na mě zaklíněného v tunelu).


Poznámky: je pravda, že do Varů jezdím celkem často několikrát do měsíce. Taky je pravda, že nejsem příliš nadšený z pater nosterů. Několikrát, když jsem byl ještě malý, jsem si to projel dokola. Poslední dobou se ale střežím zajíždět na votočku a už si ani nepamatuji, jak to tam vypadá - asi by to tam měl někdo z WPF vyfotit. To jsou ty rodičovské vyprávějčky jak se tam namotala paní do těch koles. Jinak celkem nedávno jsem viděl Na příkopech chlapa s obrovským břichem, až jsem měl chuť si na něj ze srandy šáhnout. Nebylo to takovýto tradiční opilecký břicho. Bylo to takový narychlo vypěstovaný břicho vysící ven, kdy již ze spoda dostávalo takový výrazný hruškovitý tvar. Opravdu, takovéhle břicho jsem ještě vživotě neviděl a to už jsem viděl ňákých panděr.