Sny/Databáze/Bey/2011-10-18

Tenhle sen byl jeden z mých nejprožitějších snů. Nevím proč se mi zdál zrovna nyní, není pro to žádný zvláštní důvod a byl krásný a hrozný zároveń.

Dostala jsem se na návštěvu tam, kam odcházejí lidé když zemřou. Kde to je, to netuším, ale v mém snu se to místo podobalo malému klidnému městečku z období 50 let. A já tam přijela (netuším jak), abych navštívila tátu. Zemřel skoro před osmi lety a tak jsme se docela dlouho neviděli, narozdíl od mámi, která mě ve snech navštěvuje dost často. A já ho navštívila v jeho malém bytečku v tom městečku a on mi uvařil kafe a povídali jsme si o tom, co se všechno na světě stalo od té chvíle co umřel. A já měla hroznou radost že ho vidím, obejmula jsem ho a řekla mu, že ho mám pořád strašně ráda. A on mi vyprávěl, jak se mu tam fajn žije. Že jsou v okolí překrásné parky a hned naproti přes ulici má jídelnu, kde bezvadně vaří a taky že tam nikdy neprší. A pak mi povídá, že asi před rokem za ním přišel Šuplík (to byl náš pes, který se před lety ztratil) a že teď tam bydlí spolu. A já mu říkám, že to teda asi umřel, když přišel za ním a nejdřív jsem z toho měla radost, že se zase potkali a v tomhle okamžiku se překrásný sen začíná měnit v noční můru. Sedím tam na tom gauči a najednou se cítím taková nesvá. Dívám se okolo sebe a pořád mi v tom bytě něco schází. Pokoj je zařízený tak, jak ho měli zařízený naši, když ještě byli oba živí. Ale něco tu schází a pak mi to najednou došlo a vnímám panický strach (nevím proč). V místě kde stávala mámina posltel není nic. Kout je prázdný. A tak se ptám táty - když za tebou přišel náš pes, když umřel, proč tu s tebou není máma? A on mi odpovídá - protože máma je mrtvá. V tu chvíli se mě zmocnila absolutní panika a probouzím se.

Vůbec tomuto snu nerozumím. Nechápu jaký mám smysl, když jeden mrtví řekne o druhém mrtvém, že je mrtví a přece vím, že tím říkal něco víc, než že by jen konstatoval fakta. A pak taky nechápu tu mojí změnu pocitů v tom snu. Z té čisté radosti do naprosto hrůzného strachu z čehosi, co nevím co je. Ještě teď když to píšu mi stále přebíhá mráz po zádech.