Sny/Databáze/Bey/2008-09-09

Z Wikiverzity
< Sny‎ | Databáze‎ | Bey
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pracovala jsem jako služebná v nějakém velkém domě. A měli se tam nastěhovat nový páni. Tak se celý dům na to chystal a já byla zvědavá jací asi budou. Nastěhovala se tam nějaká stará paní a byla mi velmi simpatická. Pak jí přivezli strašně moc beden a v těch bednách byly samé role látek. Různé materiály, různé vzory a k tomu krajky a knoflíky. Mě se to všechno strašně moc líbilo a ta paní mi to ukazovala a říkala, že některé látky má ještě ze svého věna. A že spoustu z nich už se dneska k ničemu nehodí, že se móda úplně změnila a že by mi nějaké dala na šaty a já z toho měla obrovskou radost. S tou paní do toho domu přišel i nějaký mladý kluk, jako její sluha a byl dost hloupý. Já ho dastala na starosti, abych ho v tom domě všechno naučila. Jednoho dne nás poslala do nějaké školy, aby jsme se tam zapsali. Jemu se vůbec nechtělo a já z toho byla taky taková rozpačitá. Ale šli jsme a já toho kluka pořád musela před sebou postrkovat. No nakonec jsme tam přeci jen dorazili. A oni mě hned pověřili službou v šatně, že už jsem na to sloužení tak zvyklá. Já proti tomu neprotestovala, byli tam vesměs samí pracháči a já byla jen v takových obyčejných šatech a neměla vůbec nic. A jednou jsem při uklízení v té šatně viděla nějakou holku, jak si schovává do skříňky obrovský balík peněz. A vzápětí na to se v té škole začali schánět ukradené peníze z ředitelny. Tak já jsem šla a řekla jsem co jsem viděla a skutečně to byly ty peníze. Myslela jsem si, že jsem udělala dobrou věc. Ale ta holka, co je ukradla, byla z nějaké bohaté rodiny a měli všude známý a tak se to zahrálo do autu a jediný na koho se pak ukázalo prstem jsem byla já, že jsem chtěla na té škole vyvolávat rozbroje. Pak už se mnou nikdo nemluvil, dokonce ani vedení té školy ne. A ani když jsem si šla koupit sešity, tak mi je nechtěli prodat. Někde tam sen končí za zvuku budíku. Pocitově byl takový neutrální, ale výrazně jsem v něm pociťovala to své ponížené postavení. Nebylo to takové, jako že by mě někdo pasoval z mého nynějšího života do života služky. Byl to pocit přirozeného poníženého postavení člověka, který se tak narodil a který tak už byl vychovaný.