Sny/Databáze/Bey/2008-09-06

Z Wikiverzity
< Sny‎ | Databáze‎ | Bey
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Byli jsme na dovolené v nějakém městě. Asi to bylo v zahraničí, ale mluvilo se tam česky. Nejprve se nám vůbec nedařilo najít cestu do místa, kam jsme jeli. Pozoruhodné na tom bylo, že jsme byli každou chvíli v jiném autě. Jednou dokonce i v tom, co už dávno nemáme. No ale nakonec jsme se tam tedy nějak dostali, ale museli jsme porušit několikrát dopravní předpisy. Dokonce jsme jednou i sjížděli nějaké schody. Pak, když jsme se chtěli ubytovat, jsme zjistili, že ta chata, co jí máme rezervovanou je malá a že se do ní nevejdeme. Takže jsme museli vyhádat ještě jednu, ale nebyli u sebe, ale dost mimo. Tak jsme v jedné z těch chat ubytovali kluky a v druhé sebe a holku. No a pak šli věčer děti spát a my že se půjdeme projít do města a dáme si někde kafe. Já viděla takový obchůdek se zmrzlinou a dostala chuť na točenou vanilkovou zmrzlinu. Ale když jsme přišli blíž, tak to vypadalo, že je zavřeno. Ale pak jsme si všimli zvonku a tak jsme zazvonili a přišla nějaká paní. A já jí říkám, že bych chtěla točenou vanilkovou a ona že tu teda nemá, jestli chci nějakou jinou. No a mě bylo blbí říct že ne, když jsme na ní zvonili a musela kvůli nám přijít, tak jsem se koukala jaké tam jetě mají, ale na žádnou jsem zrovna nějak chuť neměla. Naštěstí se tam pak nahrnula nějaká celá skupina turistů a tak jsme se nenápadně zdekovali pryč. A došli jsme k nějaké řece, co měla vytvořené takové jezero a u té stál obrovský nóbl hotel. Přímo u vody byla kavárna. Tam jsme si sedli a dali si kafe. No a pak to přišlo. Najednou to vypadalo, jako když vychází slunce. Na obzoru se začalo dělat světlo. A ukázalo se, že je to takové umělé slunce osvětlené spoustou žárovek a nesou ho tři vrtulníky. Tak nejdřív jsme na to koukali, jako že je to fakt krásné, ale já si najednou všimla, že se to slunce tak divně naklání a že jestli s tím nic neudělají, tak že narazí do toho hotelu. A říkám to muži a on říká, že v tomhle státě už bylo několik teroristických útoků a že by jsme asi měli vypadnout. Ale že jestli to hodí do té budovi, tak to nejspíš exploduje a stejně nás dpostane tlaková vlna a že jedinou šanci máme ve vodě. A tak jsme skočili do toho jezera a plavali pryč a ono to skutečně vybuchlo a my se museli potopit, ale nějak jsme se z toho dostali a pospíchali k těm chatám, že jako na to kašleme a jedeme pryč. Ale bylo jich tam moc a my našli jen tu, co v ní spali kluci a nemohli najít tu s holkou a já už začala panikařit, ale nakonec jsme našli i tu druhou chatu. Pak jsme zase nemohli najít klíče od auta, ale nakonec jsme od tamtud odjeli. A pak jsme četli doma v novinách, že to nebyl teroristický útok, ale že to měla být nějaká velkolepá oslava výročí toho hotelu, ale selhala technika.