Sny/Databáze/Bey/2008-07-22

Z Wikiverzity
< Sny‎ | Databáze‎ | Bey
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Tenhle sen byl opravdu vyjímečný. A to díky tomu, že jsem v něm vůbec nebyla. Bylo to, jako bych se dívala na film.


Děj se odehrával za válečného období. O kterou válku se jednalo ale nevím. Začínalo to tím, že jeden muž byl vybrán lidmi z nějakého městečka, aby šel přednést stížnost. Z největší pravděpodobností to bylo buď k nějakému starostovi, guvernérovi, šerifovi, či soudci. No prostě šel do domu nějakého papaláše si stěžovat na podmínky, které ve městě panují. Nebyl z toho nijak moc šťastný, protože takovéhle šéfy neměl rád. Ale nicméně šel. Byl uveden do přijímací místnosti, v jejímž čele stál veliký stůl a bylo tam mnoho křesel a židlí. Tam předal stížnost lidí a myslel si, že zase odejde. Jenže měl smůlu. Ten chlápek co ho poslouchal ho nechal uvěznit v jednom z pokojů v jeho domě. Byla to dost veliká vila. Občas ho pak pozvali na společnou večeři a ani nijak jinak špatně s ním nezacházeli, říkali mu, že je politický vězeň, ale že chápou, že vlastně za nic nemůže. V jádru tedy asi nebyli zlí. Tím oni, myslím toho chlápka a jeho ženu. V době kdy ho zajali, měli čerstvě narozenou holčičku. A v té vile žilo taky mnoho služebnictva a jeden z těch sluhů chystal nějaký politický převrat. Byl členem nějaké organizace, ale samozřejmě potají, takže jeho panstvo o tom nemělo ani ponětí. Uběhlo pět let a válka skončila. Ten uvězněný se těšil, že ho snad konečně pustí. Jenže co se nestalo. Rozpoutala se nějaká vzpoura a začali hromadně vraždit všechny členy politického vedení. Takže na seznamu byli i manželé z té vily. A dík tomu, že měli zrádce přímo v domě, tak neměli moc šancí někam utéct. Ale ten zajatý chlap už delší dobu tušil, že ten sluha je nějaký podlý člověk a tak jen co se v domě začala mela, tak se chystal, že uteče. Měl to v plánu jedním oknem, a asi by se mu to i bývalo povedlo, kdyby si neuvědomil, že hned vedle v dětském pokoji spí ta holčička, které teď bylo nějakých pět let. Bylo mu jasný, že by nijak neušetřili ani jí a tak mu svědomí nedalo a vběhnul tam pro ní. Jenže tím ztratil čas a všude v domě už se střílelo a pak začal někdo střílet i venku, že se museli oba honem schovat. Ta malá se bála a hrozně plakala. Bylo jasný, že tím oknem už to nepůjde. A protože byl venku takový rozruch, tak se ten chlap rozhodl zkusit projít domem. Ale bylo to hrozný, jak vešli do obýváku, tam byli oba rodiče tý holčičky strašně zmasakrovaný a uviděla je nějaká služka, která byla taky na straně vzbouřenců a hned spustila poplach. Tak on vzal tu malou do náruče a utíkal někam do podkroví a nakonec se mu přeci jen podařilo utéct. Pak střih a asi už dva roky po té válce. Město se pomalu vzpamatovávalo a tenhle chlápek měl na pěší zóně otevřenou restauraci. Celkem se mu dařilo, tu malou si nechal a vypadalo to na happyend, když se objevili nějaký špiclové, rozhodnutí holku unést, že je dcerou tamtěch zavražděných a že dobře poslouží politickému vývoji v tom městě. Jak to dopadlo to už nevím, páč bylo ráno. Pocitově to byl sen dost depresivní, zvlášť ta část s těmi mrtvými byla otřesná.