Sny/Databáze/Bey/2008-07-08

Bydleli jsme v nějakém městě a všude byly rozkopané ulice. A já byla dohodnutá s mámou, že půjdeme od osmi do kina. A seděla jsem celý den u počítače a řešila tam nějaký antivirus. A pořád mi to nějak nešlo. A už se schylovalo k večeru a já věděla, že už bych se měla jít chystat do toho kina. Ale chtěla jsem to mermomocí dodělat. A pak už jsem viděla, že to stíhám jen tak tak. Začala jsem hledat oblečení, ale jako na potvoru jsem nemohla nic najít. Trvalo to děsně dlouho, než jsem se oblíkla, a pak už bylo jasný, že kino je v háji, že film už běží. Chtěla jsem to nějak napravit, tak že stejně půjdeme, že třeba budou hrát i později. Ale jak byly ty ulice rozkopané, tak jsme se nemohli dostat ani k tomu kinu. No byla jsem ráda, že jsem se z toho probudila. Pocitově to byl sen dost depresivní. Takový zmar z toho byl cítit a zlost.