Sny/Databáze/Bey/2008-07-03
Byl podvečer a já bydlela v takovém obrovském domě.Nejdřív to vypadalo, že je to panelák, nebo alespoň činžák pro více lidí, ale pak z toho snu vyplynulo, že je jenom můj. Byla jsem asi dost bohatá, protože jsem měla i služebné. Takže byl podvečer a schylovalo se k bouřce. Ale to nebe mělo takovou zvláštní barvu a takové divné obrazce se na něm dělaly. Já vyšla před ten dům a dívám se, jak se zvedá čím dál tím větší vítr a jak mi to ohýbá květenu v zahradě. A volám na ty služebné, že by se měli ty truhlíky lépe upevnit, že takhle je to za chvíli odnese. A pak jsem šla domů a šla mi naproti Káťa a plakala, že jí náš pes rozkousal panenku. Já jí beru do náruče a koukám, že opravdu její panence ukousnul obě ručičky. Byla čím dál větší tma a vypadl proud. Tak jdu po schodech do patra a volá na mě starší syn, že už rozsvěcí svíčky. A najednou proti mě vyběhla naše kočka, celá naježená, prskala a škrábala okolo sebe. A pak někam prchla. To už se mi zdálo dost divný. Káťa se bála a já jí slíbila, že bude spát se mnou v posteli. Vyšla jsem do toho patra a tam pes zase něco trhal. Okřikla jsem ho, ale on neposlouchal. Tak jsem položila holku a jdu k němu, že ho plácnu a on se najednou rozběhl ke zdi a tam začal děsně kňučet a strachy se počůral. Říkala jsem si, že to bude tím počasím, že ty zvířata tak blázní. Nechala jsem ho být a šla uložit dceru do své postele. Začala obrovská bouřka. Hromy, blesky, strašný vítr. Já seděla v houpacím křesle a v krbu hořel oheň. Káťa spala, kde byl zbytek rodiny nevím. V tom do místnosti vešel jeden z těch sluhů a povídá, že to nadělalo na zahradě hroznou paseku a že bych se na to měla jít podívat, že je rozbitý i skleník.Tak jsem vyšla ven a tam se najednou objevila moje spolužačka ze základní školy a povídá mi, že se vrátili a že musíme jít zase bojovat. Nevím kdo se vrátil, ale v tom snu jsem to věděla a hned že se půjdu připravit. Ale najednou se na obloze objevily takové pohybující se předměty a chytily nás do takových elastických lan. Mě, tu holku, toho mého sluhu a ještě nějaký kluk tam byl. A začal zápas. Nevím tedy jak probíhal, ale byl to boj. Mě se nakonec povedlo z těch lan dostat, ale spadla jsem na nějaké kameny a bolela mě kyčel. Nakonec se z těch lan dostali nějak všichni a všichni jsme někam běželi. Mě to šlo špatně, fakt mě bolela ta kyčel. Doběhli jsme na nějaké autobusové nádraží a všude v ovzduší byla cítit magie. Lidé v panice prchali. Já tedy nevím před čím, ale asi před tím s čím jsme před tím bojovali. A najednou někde kus nad tím nádražím, na nějakém kopečku stála ženská a bylo jasné že je to mocná čarodějka. A ten kluk říkal, že to nebude lehké se jí zbavit. Mě pořád bolela ta noha. Najednou ta má spolužačka začala volat, že musíme chytit odjíždějící autobus. Ale ať jsem se snažila sebevím, nepovedlo se mi to a nakonec nám ujel. Tak jsme tam stáli a přemýšleli co dál a já najednou koukám, že na lavičce na té zastávce leží čtyři mikrotenové sáčky a v každém je takové roztahovací brčko. A hned mi bylo jasné, že to tam na nás nastražila ta čarodějka. A říkala jsem si, že přeci nejsme tak blbý, aby jsme jí na to skočili. Jenže to už všichni ty pytlíky trhali a začali nasávat to co bylo v těch brčkách. Já taky i když jsem věděla že bych to dělat neměla. A pak jsme všichni byli neviditelný. Přijela tramvaj. Jo, na tu autobusovou zastávku, nevím jak se jí to podařilo, ale přijela tam. A my jsme do ní nastoupili a já si najednou všimla, že ty brčka mají na jednom konci takové ostré hroty. A v tom slyším v hlavě hlas, který nám přikazuje, aby jsme zabili všechny lidi v té tramvaji, že ty hroty jsou otrávené. A my díky těm brčkám byli v moci té čarodějky. Ale já si říkala, že naše vůle je určitě silnější a skočila jsem na záda té mé spolužačce, která už chtěla bodnout to brčko do řidiče té tramvaje. Držela jsem jí a křičím že to dokážeme, že neposlechneme. A ten kluk co byl s námi zase takhle visel na tom mém sluhovi. A asi jsme to fakt nějak dokázali, protože jsme za jízdy vyskočili z té tramvaje a už jsme zase byli vidět. A já si narazila prozměnu rameno. A říkala si že je to fakt k vzteku, jak mě bolí celé tělo. Jak to dopadlo bohužel nevím, protože pak jsem se vzbudila opravdu bolestí, protože jsem se nějak blbě zamotala do deky a mravenčila mě celá půlka těla.
Tady bych chtěla ještě napsat jednu zajímavou věc, která se mi od doby co zapisuji sny stala už podruhé. A to totiž, že jak jsem se vzbudila, tak jsem si uvědomila, že je to jeden ze zvláštních snů a že jej nesmím zapomenout. A já mám už nějakou dobu u postele blok a tužku, abych mohla hned po probuzení zapisovat (ty klikyháky bych vám přála vidět, co člověk vytvoří jak je rozespalý) No a už dvakrát se mi stalo, že tedy beru ten blok a tužku a zapisuji sen a pak se znovu probudím a zjistím, že se mi to jen zdálo, že ho zapisuji. Že asi vzápětí, hned jak se probudím, mnou jen prolétne myšlenka na ten zápis, ale pak hned znovu usínám a zapisuji jen ve snu, nikoli doopravdy.