Sny/Databáze/Bey/2008-05-10

Tenhle sen byl dost dlouhý a v podvědomí vím že i hodně zajímavý, bohužel já si pamatuji jen jeho část, neb mě v půl páté ráno drasticky vzbudil budík a mě zůstala v paměti, ať jsem se snažila sebevíc, jenom část.

V tom snu se jednalo opět o nějaké malby na stěně. Tentokrát to byly malby na fasádě takového domu, co mi svým slohem trošku připomínal čínu. Zvláštní na tom bylo to, že se ty malby objevovaly postupně, kosek po kousku. A nějak se v tom snu řešilo co a jak a proč, ale to si už fakt nepamatuju, ale nakonec se z těch maleb vyklubali tři tygři. Dva normální a jeden, ten prostřední, byl bílý. A já se svojí sestrou jsem se vypravila do takového dřevěného bludiště, hledat nějaké odpovědi. Ale na co, to už taky nevím. Vím jen, že ty části toho bludiště byly čím dál užší a čím dál hůř se jimi prolézalo a pak už jsme lezly i po kolenou a plazily se v blátě. A to bludiště se skládalo ze tří částí. Ta první byla celkem v pohodě. V té druhé, jak už jsem psala, to šlo dost ztuha, ale nakonec jsme to nějak dokázaly a já si říkala, že to třetí asi nezvládnem, ale byla jsem odhodlaná do toho jít. A když jsme vylezly z toho druhého bludiště, tam tam stál takový chlapík a měl na podnose takové kelímky s nějakým pitím. A on nám povídá, že tu stojí a každému kdo projde podá občerstvení. Ale že už tu strašně dlouho nikdo nebyl a že už je to asi zkažený. A ať chvíli počkámě, že odběhne ke kolegovi, jestli nemá lepší. A já v tom snu nějak podvědomě cítila, že toho chlapíka znám, ale nevzpomněla jsem si kdo to je, nebo odkud bych ho mohla znát. A pak se vrátil a říkal že teda jo, že to kolegovo bylo fakt lepší a podal mi takový kelímek a v tom byl pudink. A že prý to máme sníst, že nás to posílí do toho posledního bludiště. Ale jak to dopadlo nakonec nevím, neb jak už jsem psala, mě nemilosrdně z dobrodružství vytrhl budík.