Sny/Databáze/Bey/2008-05-02

Z Wikiverzity
< Sny‎ | Databáze‎ | Bey
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Tenhle sen byl velmi zvláštní. Vyskytla se v něm krom fantazie i spousta věcí, které jsou úplně jinak než v realitě. Sen začíná v kadeřnictví. To je taková první zvláštní věc, páč já ke kadeřníkovi nechodím. Ale tady jsem byla a čekala až na mě přijde řada. Paní kadeřnice měla v práci nějakého pána a ondulovala mu takové dost směšné kudrlinky a ten pán s tím pořád nebyl spokojený a pořád jich chtěl ještě víc. A já abych se nenudila, tak jsem si řekla, že než se ten pán dokudrlinkuje, tak že já si zatím namočím a umyji vlasy, abych pak té kadeřnici ušetřila práci. Takže jsem si umyla vlasy a pak s ručníkem na hlavě seděla v tom kadeřnickém křesle a koukala na televizi. A tam zrovna běžela reportáž o tom, že se ve světě začínají dít podivné věci. Že záhadně mizí lidé a na celém světě se mění obsahy knih. To mě docela zaujalo a když ta reportáž skončila, tak já najednou koukám, že ta kadeřnice už v té místnosti není a není tam ani ten naondulovaný chlap a v tom tam vešla zdravotní sestřička a povídá mi, co prý tam dělám, že už je dávno po pracovní době a ať přijdu jindy. No tak já jsem tedy šla pryč a pořád jsem měla ty mokré vlasy a najednou mi zvoní mobil a volá mi moje sestra, jesli by mi mohla na víkend dát svoji dceru, že si poletí někam zaplavat. To je další zvláštní věc, protože moje sestra žádnou dceru nemá. Ale v tom snu jsem to brala jako že v pohodě. Tak jsem řekla že jó a ona že si mám pro ní přijet na letiště. A po cestě na to letiště jsem zaznamenala na ulicích dost slušný chaos, všichni lidé tam zmateně pobíhali a ukazovali si navzájem různé knihy. A já si říkala, že je to fakt dost slušný blázinec a najednou auto co jelo před námi zmizelo. Prostě se úplně vypařilo. A ten řidič toho taxíku děsně zpanikařil a zastavil uprostřed silnice a utekl. Ale byla jsem už jen malý kousek od toho letiště, tak jsem tam došla pěšky. A už jsem začínala být taky taková nervózní a hlavně jsem nechtěla, aby ta má ségra někam odletěla, už mi to přišlo taky dost nebezpečný. A jak vejdu do té letištní haly, tak koukám že na mě všichni koukají a už tam stála i ségra, vedle ní asi desetiletá holka a obě se rozplývají nad tím, jaký mám skvělý účes. To mi přišlo dost divný, když na mě ani nakonec nepřišla řada, ale nějak jsem to neřešila. Chvíli jsem ségru přemlouvala, aby nikam neodlítala, nakonec jsme se kvůli tomu i nějak pohádaly a ona stejně nakonec šla a já s tou holčičkou zamířila domů a cestou přemýšlela, že budu muset dát kluky do jednoho pokoje, aby měla kde spát. A když jsme dorazily domů, tak tam už bylo taky boží dopuštění. Kluci tam měli nějaké kamarády a všude se válely knihy z knihovny a oni nad každou knihou žasli. Tak jsem teda taky jednu vzala, abych viděla co všichni pořád mají. A ty knížky byly jako malý obrazovky, ten děj tam probíhal jako film. Ale skutečně nic nebylo jak má být. Postavy v knížkách byly pomíchané a do toho se tam začali objveovat i normální lidé. Takže to byl fakt dost velký zmatek. Já najednou viděla, jak se v knížce od Karla Maye objevil ten naondulovaný pán a koukal, jak když spadne z višně. A do toho se tam připletly nějaké kreslené figurky. A pak jsem si zase vzala Cipíska a do lesa Řáholce dorazilo to auto, co před námi zmizelo. No fakt dost děsnej chaos. A pořád mi všichni říkali, jak mám úžasný účes. No byl to takový zmatek, že mě ani nemrzelo, když jsem se probudila.