Sny/Databáze/Bey/2008-05-01

Z Wikiverzity
< Sny‎ | Databáze‎ | Bey
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Tenhle sen se odehrával v nějakém malém městečku, kam jsem přijela na prázdniny se svými dětmi. A někde kousek za městem stál nějaký výzkumák. A z toho snu nějak vyplynulo, že v tom výzkumáku si hrají páni vědci s genetikou a že jim občas i nějaký výsledek toho bádání uteče do okolí. A že vždycky když něco uteče, tak se celé město zaplní vojáky a Ti po tom pátrají tak dlouho, dokud to nenajdou. Já jsem z těhle informací byla taková nesvá. Byla jsem tam s dětmi a chtěla jsem si užít pár dnů klidu u vody. A právě u té vody jsem ho našla. Malýho, fialovýho, chlupatýho dráčka. Byl hrozně heboučký a strašně moc přítulný. Pořád se se mnou mazlil a měl takový smutný oči. No asi jako malý zatoulaný štěně. Já ho k té vodě chodila několik dní krmit a říkala jsem si, že je to asi v pohodě, že ho nikdo nehledá a tak asi vědátoři došli k názoru, že je neškodný. Jenže ouha, najednou se městem rozezněly sirény a z výzkumáku začalo vyjíždět spousta vojenských aut. A ten fialový drak z toho byl děsně vyděšený a já se rozhodla, že ho musíme zachránit. Předtím byl docela veliký, asi jako velká doga. Ale pak se najednou zmenšil, asi tak na velikost pudla a tak jsem ho schovala pod bundu a přemýšlela jak nejlépe z toho města zmizet i s drakem. Ale když jsem se vracela do té chaty, kde jsme bydleli, všimla jsem si, že už tam stojí vojenské auto. A najednou od někud vyběhl můj starší syn a měl obuté kolečkové brusle a volal, že musíme utíkat, že jsou po nás. A tak jsme všichni utíkali a pak jsem si všimla, že vlastně všichni máme ty kolečkové brusle a jedeme tím městem, já stále draka pod bundou a v tom snu mě fascinovalo, že na těch bruslích drandí i moje malá dcera, která se sotva drží na kole, natož na bruslích, ale v tom snu jí to nedělalo vůbec žádné potíže. A tak jsme jeli tím městem a najednou jsme dojeli na roh jedné ulice, kde byl obchod s lahůdkami. A z poza toho rohu jsme uviděli, že v té vedlejší ulici zase jedou ty ozbrojenci. Honem jsme tedy vběhli do toho obchodu. A že máme hlad a že si koupíme něco k jídlu. A já najednou koukám, že za tím pultem stojí pán a nějak automaticky vyplynulo, že je to majitel toho obchodu. A jak se tak na mě díval, tak jsem věděla, že ví, že mám pod bundou toho draka. A čekala jsem, jestli nás půjde udat, nebo co udělá. A on najednou sáhnul do nějaké sklenice a vytáhnul od tamtud černý pendrek a podává mi ho, abych ho dala tomu drakovi, že ho má moc rád. Takže bylo jasný, že je na naší straně a že nám pomůže. A tady sen končí.