Sny/Databáze/Bey/2008-04-30

Tak tohle je po dlouhé době, co si zase alespoň trochu pamatuji co se mi zdálo..... Sen začínal v nějakém dřevěném domě, který stál na vodě, asi tak jako stojí domy v Benátkách. Tak tenhle stál taky na vodě, ale normálně k němu vedla cesta a kolem byly lesy. A já byla v tom domě se svým mužem a ještě pár přátel tam s námi bylo a asi jsme se tam teprve zabydlovali, protože byl zatím skoro prázdný. A pak z debaty nějak vyplynulo, že je potřeba zajet cosi koupit a že teda mám jet já. No tak jsem sedla do auta a vyjela, ale po chvilce jsem si všimla, že mám málo nafty a že se musím co nejdřív zastavit někde natankovat. Takže při prvním ukazateli k pumpě jsem sjela k takovému obchodnímu středisku. A před tím střediskem byly závory a u nich taková budka, kde seděl hlídač. Tak jsem dojela k té budce a říkám tomu chlapovi, že potřebuju koupit naftu. A on jako že není problém a dal mi takovou průhlednou fólii a že jí mám vyplnit. No já na něj samozřejmě koukala jak když spadnul z višně a v tom tam přijela nějaká další ženská a taky že chce tankovat a on jí taky vrazil tu fólii. No a ona taky vůbec nevěděla co s ní. Tak jsem toho chlapíka požádala, jestli by nám to mohl vysvětlit, že tenhle způsob neznáme a on kroutil hlavou, jako jestli jsme z marsu nebo odkud, že neumíme vyplňovat fólie. Nakonec je tedy vyplnil a řekl mi že s tou fólií mám jít do pokladny. Tak já jsem šla do toho nákupního střediska hledat pokladnu, kterou jsem nakonec našla a tam zaplatila tu částku, co byla na té fólii. No a ta paní tam mi vysvětlila, že tu fólii pak strčím do té tankovací mašiny a ona už mi přesně vyměří zaplacené množství nafty. A když už jsem z té pokladny chtěla odejít, tak mi ta paní řekla, že protože na tuhle espézetku už bylo načerpáno nějaké množství nafty, tak že získávám žeton do myčky. No já se samozřejmě děsně divila, jak je to možný, že jsem tady poprvé, že ani fólie neumím vyplňovat, ale paní si trvala na svém, že to tak má v počítači a že nakonec už je to pátý žeton do myčky, který vydává na tuhle espézetku. Já už se s ní nechtěla dohadovat a tak jsem sebrala ten žeton a že půjdu konečně vzít tu naftu a pojedu z tohohle podivnýho nákupního střediska pryč. No ale když jsem chtěla od tamtud odjet, tak ten chlápek zase u těch závor, že né, že nemůžu, že jsem dostala ten žeton a že tedy musím do té myčky. To mě tedy fakt namíchlo, ale nemohla jsem nic dělat a tak se ho ptám, kde teda ta myčka je, abych to už měla z krku. A on mi povídá, že auto mám zaparkovat na parkovišti a pak jít zase dovnítř a tam už to najdu. Tak z toho jsem byla dost vedle, ale udělala jsem to přesně tak jak říkal. Pak když jsem zase vlezla do toho obchoďáku, tak po myčce nikde ani stopy. Tak jsem tam zastavila nějakého člověka a ukazuju mu ten žeton a on hned věděl a že támhle tudy, tou chodbou. A na konci té chodby byly lázně. Tam jsem dala ten žeton a oni mi ukázali kabinku, kde se mám svlíknout a já už vůbec proti ničemu neprotestovala. V té kabince byly připravené bavlněné bílé šaty, tak jsem se do nich oblékla. A když jsem vyšla z té kabiny, tak jsem viděla že všichni lidé v těch lázních je mají. Ženské byly v bílém a chlapi zase v modrém, ale i oni měli šaty. A v těch šatech se normálně koupali a seděli v těch různých párách a vanách a plavali v bazénech. Pak mi ještě kdosi sdělil, že díky tomu žetonu mám nárok na jednu hodinu. A tak jsem si sedla na kraj jednoho bazénu a máchala si v něm nohy a čekala až budu moct konečně zase vypadnout. A v tom vidím, že do těch lázní přijel i můj muž a několik dalších lidí a bylo vidět že se evidentně orientují co kde a jak a já si říkala, že to je divné a že sem tedy asi chodí docela často a chtěla si s ním jít o tom promluvit, ale najednou přiletěla loď (prosím bez úsměvu, skutečně to tak bylo) Prostě ty lázně měly takovou přistávací rampu a tam přiletěla loď, ale né vzducholoď, ale normální plachetnice. A z té lodi vystoupil nějaký chlap. A mě to děsně zaujalo, tak jsem šla za ním, že si s ním promluvím jak je to možný, že loď létá. A nějak jsme se dali do řeči a byl mi čím dál víc sympatičtější a on pak že by mě vzal sebou, až poletí zase někam hledat duhu. A já jsem byla celá taková zmatená a najednou jsem si v tom snu vzpomněla, že jsem večer, než jsem šla spát, zapomněla uklidit tašku, co jsme v ní měli buřty, když jsme šli na čarodějnice a že v ní ještě nějaké buřty zbyly a že jsem z nich chtěla děla buřtguláš, ale protože jsem je neuklidila, tak je určitě sežrali psi. A z toho přemýšlení o těch buřtech mě najednou vytrhnul nějaký zvuk a koukám, jak stojím v těch lázních tak se tam najednou objevil maškarní průvod. Prostě spousta lidí v maskách. A ty pracovníci těch lázní strašně nadávali, že do těch lázní se smí jen v těch jejich šatech, ale oni je vůbec neposlouchali a začali dělat dost hrozný brajgl. A najednou můj muž povídá, že bych mohla vzít flétnu a začít hrát a že bych je pak mohla odvést z těch lázní jako krysař krysy z města. No já na něj koukala, jestli mu úplně nepřeskočilo, ale ty pracovníky těch lázní to nadchlo a hned mi přinesli nějakou flétnu. Tak já na ní teda začala hrát a ono to fakt fungovalo, celý ten průvod šel za mnou, což bylo dobré, ale co nebylo dobré bylo to, že já vůbec nevěděla kam je mám odvést. Chodila jsem po tom nákupním středisku a za mnou průvod lidí a já pořád hrála na tu flétnu, až jsme došli k nějakým točitým schodům a já šla po nich a oni za mnou a já se najednou začala bát, co se stane až budeme nahoře. Ale oni jak byli v těch maskách, tak se jim šlo po těch úzkých schodech dost špatně, takže já byla nahoře o dost dřív než oni a koukám že jsme někde na věži, na takové té otevřené vyhlídce. A tak jsem přestala hrát a rozhlížím se a najednou vidím zase tu létající plachetnici s tím sympatickým chlápkem. Všimnul si mě na té věži a plul ke mně a zase jestli se s ním pustím za tím hledáním té duhy. A já došla k názoru, že nic jiného mi vlastně nezbývá, když za zády mám zdivočelý maškarní průvod a tak jsem nastoupila do té lodě a letěli jsme a najednou jsme letěli i nad tím dřevěným domem a tam na mě mával můj muž, kde jako mám ten matroš co jsem měla přivést a já mu jen mávala a říkala si, že si na něj bude muset chvilku počkat.