Psychologie pro kombinované lyceum/Hlavní směry psychologie 20. století

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka není ještě hotová.
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí projektu:
střední škola
Příslušnost: skupinová

Ve druhé polovině 19. století vznikly podmínky pro ustanovení psychologie jako samostatného oboru. Za počátek vědecké- experimentální psychologie je považováno založení 1. psychologické laboratoře v Lipsku r. 1879 Wilhelmem Wundtem (1832 - 1920). Hlavní výzkumnou metodou laboratoře bylo spojení INTROSPEKCE s experimentem, studenti Dr. Wundta zkoumali své pocity a zaznamenávali své vědomé reakce (vzpomeňte na náš pokus s metronomem). Wundt hledal psychické ELEMENTY, ze kterých se skládají komplexní duševní jevy. Za předmět studia psychologie považoval Wundt bezprostřední zkušenost čili VĚDOMÍ. Odmítal snahy aplikovat psychologii na řešení praktických problémů. Na přelomu 19. a 20. století se vydělilo několik hlavních psychologických směrů s odlišnými předměty studia, vytvářely si své vlastní pojmy a teorie. Cílem bylo prosadit psychologii jako vědu vedle přírodovědeckých oborů.

Gestaltismus (označovaný též jako tvarová či celostní psychologie)

• GESTALT – německy tvar, útvar, vzorec, struktura

• vystupuje proti studiu psychických elementů, chápe veškeré jevy či události jako celky, struktury, gestalty ; gestalt je komplexní kvalita, která má nad částmi genetický, fenomenální i funkční primát

• základní myšlenkou je, že celek je něco jiného (něco víc) než suma částí, z nichž je složen.

• Hlavní metoda získávání nových poznatků je FENOMENOLOGIE – introspektivní přezkoumávání psychologických jevů jako takových

• předmětem zájmu bylo především zrakové vnímání

• Vyčleňování celků se řídí určitými principy, např. princip blízkosti (proximity), podobnosti, návaznosti, pregnance (vzpomeňte na ukázky v hodině – jako celek vnímáme ty prvky, které jsou blízko sebe, jsou si podobné, plynule navazují, úhel 93° vnímáme jako pravý, „trojúhelník“….

Představitelé: Max Wertheimer (1880-1943) „Stojím u okna a vidím domy, stromy, oblohu. Teoreticky bych mohl říct, že tam je 327 záblesků a odstínů barev. Vidím však „327“? Ne, vidím oblohu, dům a stromy.“ Wolfgang Köhler (1887-1967) – pokusy s volně žijícími šimpanzi, zkoumal jejich schopnost řešení problémů (teorie učení)

Behaviorismus

• Odmítl metodu introspekce jako nevědeckou a studium psychologie omezil na objektivně pozorovatelná fakta - chování (behavior = chování)

• Lidská mysl je tzv. BLACK BOX, nelze k ní vědeckým zkoumáním proniknout

• navazuje na ruskou reflexní školu – založena na základě pokusů se zvířaty, veškerá psychická činnost je spojena s reflexní nervovou aktivitou, přísná objektivita a materialismus, myšlení je utlumený reflex (I. P. Pavlov (1849-1936) – pokusy se psy, podmíněné a nepodmíněné reflexy)

• zakladatelem v USA - J. B. Watson (1878-1958), jednou řekl svým žákům:

• „Dejte mi na výchovu tucet zdravých dětí a já vám zaručím, že z každého z nich vychovám specialistu, jakého náhodně zvolím – lékaře, právníka, umělce, obchodníka, dokonce i žebráka, zloděje bez ohledu na jeho talent, sklony i bez ohledu na vlastnosti jeho předků“

• zaměřuje se především na proces učení (podmiňování) - „kuře v bludišti“, „hladová koťata“, „chlapec Albert a strach z krys“ a další

• popírá roli dědičnosti či vlastní snahy

• Chování – sled naučených odpovědí, rozvíjí techniky předpovědí a kontroly lidského chování, přeceňují roli výchovy


Psychodynamická psychologie (Hlubinná psychologie)

Všechny psychologické směry, které jdou pod povrch vědomí a pokoušejí se analyzovat podvědomé či nevědomé aktivity. Jádro lidské psychiky jsou tyto hlubinné vrstvy. Zkušenosti v raném dětství rozhodujícím způsobem ovlivňují další vývoj jedince. Vznikly na základě terapeutické praxe tzn. jako léčba, až následně došlo k zobecnění.

K těmto směrům patří především:

Psychoanalýza- komplexní psychologická teorie vytvořená ve Vídni na přelomu století Sigmundem Freudem (1856-1939)

• věda o nevědomých procesech, které ovlivňují chování

• rozhodujícím činitelem psychického vývoje jsou PUDY (sexuální, smrti)

• střet libida s pudem sebezáchovy /morálky/

• analýza chybných úkonů, výklad snů, zkoumání hysterie, hypnóza…

• strukturální model lidské psychiky (id – ego - superego)

• topografický model lidské psychiky (nevědomí, předvědomí, vědomí)

• psychosexuální vývoj dítěte (viz otázka 4.)

• psychoanalýza je zároveň terapeutickým systémem

Kolem Freuda se ve Vídni objevilo mnoho skvělých myslitelů, kteří byli jeho žáky. Ti vytvořili další psychologické směry:

Individuální psychologie

Zakladatelem byl Alfred Adler (1870 - 1937)

• Každý člověk si zakládá fiktivní cíle, to ovlivňuje chování i prožívání

• Za dva základní lidské motivy považoval pocit sounáležitosti a touhu po moci

• Pojem komplex méněcennosti

• Kladl velký důraz na působení sociálního prostředí

• Osobnostní rasy podle sourozenecké konstelace

Analytická psychologie

Zakladatelem Carl Gustav Jung (1875-1961)

• také Freudův žák a blízký spolupracovník (do r. 1912)

• nevědomí není jen smetištěm zavržených pudových tendencí, vytěsněných vzpomínek a zákazů (jako u Freuda), ale tvůrčí a inteligentní princip svazující jedince s celým lidstvem, přírodou a vesmírem

• 2 sféry nevědomí: kolektivní (archetypy) a osobní (komplexy)

• „Na zvládnutí či nezvládnutí komplexu stojí štěstí či neštěstí osobního života. My nemáme komplexy, ale komplexy mají nás.” (C. G. Jung)

• extrovert x introvert

Humanistická psychologie

• Staví se kriticky se proti oběma hlavním proudům své doby, psychoanalýze i behaviorismu

• vzniká v roce 1962 v USA založením Společnosti pro humanistickou psychologii

• nezakládá si na teoriích, je zaměřen terapeuticky, poradensky a výchovně

Společnost definovala své poslání čtyřmi principy:

• studium prožívajícího jedince – fenomelogická analýza prožívání konkrétního člověka se stává podstatou psychologického přístupu k osobnosti. Člověk není pouze objektem studia, je nutné ho pochopit z jeho subjektivního hlediska, tudíž psycholog se musí stát partnerem.

• zájem o vyšší lidské vlastnosti, k nimž patří svoboda volby, hodnocení, seberealizace, kreativita aj. Lidé nejsou jednoduše motivování primárními pudy (agrese, sex) anebo fyziologickými potřebami (hlad, žízeň), ale mají přirozenou potřebu rozvíjet své schopnosti.

• zdůrazňování individuálního významu objektu místo zájmu o samotný objekt, i když to občas znamená použití méně přesné metody. Smysluplnost musí při výběru problému předcházet objektivitě.

• primární zájem psychologa o hodnocení lidského bytí, zejména o důstojnost, plnost (naplněnost) existence a štěstí, resp. pohody Hlavní představitelé:

Carl R. Rogers (1902 - 1987) -

• téma sebepřijetí, seberealizace, sebeaktualizace;

• nezbytné vlastnosti psychoterapeuta: autenticita, kongruence (shoda), akceptace, empatie (vcítění) a reflexe (porozumění, účast na pacientově světě)

• cílem terapie je nepodmíněné pozitivní sebepřijetí


Abraham Maslow (1908 - 1970)

• autor známé pyramidy - hiearchie lidských potřeb:

1. potřeba seberealizace (naplnit své možnosti růstu a rozvoje)

2. potřeba uznání, úcty (být vážený, mít úspěch v očích jiných lidí a na tomto základě být sám sebou kladně hodnocen)

3. potřeba lásky, sounáležitosti (vedou k touze někam a k někomu patřit, být přijímán a milován)

4. potřeba bezpečí, jistoty (projevuje se především vyhýbáním se všemu neznámému, neobvyklému či hrozivému)

5. fyziologické potřeby (potřeba potravy, tepla, vyměšování)

Humanistický postoj měli ale i psychologové z řad psychoanalytiků (Jung, Adler, Fromm, Erikson, Frankl)

Kognitivní psychologie

• KOGNICE = poznání

• Vzniká ve 2. polovině 20. stol.

• Zdůraznění důležitosti poznávacích procesů (význam poznávání, myšlení, mentálních schopností a dovedností) v lidské psychice a chování, kterými člověk poznává sám sebe a okolní svět.

• Zkoumá shody a rozdíly v mozkové činnosti a psychické aktivity mužů a žen a osob v jednotlivých stádiích či etapách jejich vývoje.

• Zkoumá intelektovou výkonnost člověka a její závislost na mozkové struktuře a funkcích pravého a levého mozku.

• zabývá se lidským zpracováním informací, zdůrazňuje význam myšlení v jednání člověka

Představitelé např.:

Ulrich Neisser (1928 - 2012)

• považován za zakladatele kognitivní psychologie, napsal knihu Cognitive Psychology (1967)

Edward Tolman (1886-1959)

• jako 1. aplikoval mentální (kognitivní) mapy

Herbert Simon (1916-2001)

• zabýval se problematikou umělé inteligence

• dostal Nobelovu cenu za kritiku teorie racionálních rozhodování (racionalita člověka má své kognitivní a emocionální hranice)

Zdroje na webu[editovat]

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.