Prahy/Jak splnit první úkol

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí úložiště:
Prahy
Příslušnost: všeobecná

Tato stránka obsahuje postupnou nápovědu k plnění prvního úkolu, jehož splnění otevře hráči cestu z Domu do dalších oblastí hry. Není zde však popsáno celkové řešení úkolu a neměly by se zde vyskytnout ani úplné údaje o poloze předmětů nutných k plnění úkolu nebo doslovně popsané příkazy k provedení jednotlivých úkonů.

Obecné rady[editovat]

Smyslem prvního úkolu je naučit nováčka používat základní herní příkazy, rozhlížet se po textovém světě a hledat syntaxi příležitostných a složitějších příkazů. Proto je vhodné snažit se dostat co nejdále vlastní silou, a nápovědu či pomoc hledat opravdu až ve chvíli, kdy se zdají být bezúspěšně prozkoušeny všechny možnosti, které člověku přišly na mysl. Každý úkon vymyšlený vlastní hlavou a provedný vlastníma rukama zvyšuje pravděpodobnost, že si hráč sám poradí i později, v daleko složitějších herních situacích.

Nejdůležitější dovedností pro řešení úkolů je trpělivá pozornost. Je nutné se dobře rozhlížet, pečlivě si číst popisy místností a předmětů, prohlížet si v popisech zmíněné detaily a v tomto prohlížení neustat, ani když se už několikátý detail nedá prohlédnout (možná teprve ten zmíněný úplně na konci je prohlédnutelný a shodou okolností také důležitý pro splnění úkolu).

Pozornost je nutno věnovat i tomu, co se ve hře děje, tedy hláškám, které se objevují samy od sebe a zpravují hráče třeba o tom, že se někde něco mihlo nebo ozvalo, že na něho najednou přišel takový či onaký pocit, že nějaká nehráčská postava něco řekla. Právě výroky nehráčských postav obsahují nezřídka nápovědu k úkolům.

Nehráčské postavy ovšem často vědí více, než samy od sebe řeknou. Bývá proto vhodné se jich ptát na věci nebo skutečnosti, kterých se snažíme dopátrat. Při doptávání nám pomůže vědomí, že za nehráči nejsou živí lidé, nýbrž programy, a že tyto programy nejsou světová špička umělé inteligence, nýbrž řídí se převážně klíčovými slovy, která v našich otázkách slyší. Ptejme se slovy, která se vyskytují v popisech, zkoušejme různá synonyma, která by právě taková postava ve své roli mohla znát, vyjadřujme se pokud možno jednoduše a přímo.

Informace o úkolu ve hře[editovat]

První informaci o úkolu ve hře získá hráč od Josefa Pozdravitele, který vítá nové hráče a nabízí jim svou pomoc. Když se hráč Josefa zeptá, co má ve hře dělat, Josef ho mimo jiné upozorní na první úkol, a když se hráč zeptá blíže na první úkol, Josef mu stručně sdělí, v čem první úkol spočívá.

Samotná existence prvního úkolu je zmiňována též ve vestavěné nápovědě ke hře (pomoc cíl a pomoc dům).

Jednotlivé rady k plnění prvního úkolu jsou pak k nalezení v popisech některých detailů (například knížek) nebo v některých průpovědích, které kolem sebe trousí Lída, nehráčská postava procházející Domem a uklízející odložené předměty.

Další zdroje informací[editovat]

Stejně jako při plnění jakéhokoli jiného úkolu nebo při řešení jakýchkoli herních nesnází je velmi doporučitelné obrátit se s prosbou o radu nebo o pomoc na další hráče. Příkazem kdo je možno zjistit, kdo se právě ve hře nachází, a příkazem zvěstuj se jej i na dálku doptat na radu. Nepřítomným hráčům je možno posílat zprávy herní poštou. Řada hráčů rovněž využívá webové fórum na serveru Okoun.cz, kde je možno se jednak zeptat, jednak ve starších příspěvcích dohledat celou řadu informací, rad a tipů.

Nápověda k jednotlivým krokům[editovat]

Následná sbírka rad k jednotlivým krokům plnění prvního úkolu by neměla obsahovat žádná hotová a úplná řešení, nýbrž jen navádět správným směrem. Z důvodů popsaných výše (v kapitole Obecné rady) lze však hráči doporučit, aby se vždy nejprve sám pokusil projít každým krokem úkolu, a teprve ve chvíli, kdy si opravdu neví rady, se podíval do nápovědy — ovšem nejlépe zase jen na nejbližší kousek, aby po překonání kritického bodu mohl zase hledat vlastními silami.

Nalezení receptu[editovat]

Od Josefa víme, že někde v Domě máme najít recept na lektvar. Už ze samotného použití tohoto slova se dá soudit, že se bude jednat o recept starý možná i několik staletí. Kde by se mohl vyskytnout takový text? V nějaké staré knize? Nebo spíše na volném listu? Kde by pak taková kniha nebo takový list mohl být?

Recept není zašifrovaný ani není psán polsky, jen se i v češtině dlouhé samohlásky a měkké souhlásky svého času (i ještě dost dlouho po Janu Husovi) zapisovaly spřežkami. Jakmile si uvědomíme jejich princip, snadno si přečtene návod na výrobu kouzelného lektvaru.

Získání surovin[editovat]

Jaké suroviny k výrobě lektvaru potřebujeme, to je popsáno v receptu. Jeden název nám může dělat obtíže, protože dotyčnou surovinu dnes většinou nazýváme jinak, ale v receptu použité označení by nám také nemělo být cizí, protože v některých kontextech se v jazyce udrželo. Kdybychom si nebyli jisti, prohlížením detailů v různých místnostech narazíme na nápovědu, která nám identitu suroviny potvrdí.

Kde se jednotlivé suroviny nacházejí, můžeme přinejmenším odhadnout z jejich běžného výskytu v reálném světě. Jako se toaletní papír s velkou pravděpodobností dá nalézt na toaletě, nabízejí se dvě potenciální naleziště, kde se dají očekávat všechny suroviny kromě jedné. Zbývající surovinu pak nejsnáze odhalíme, když si uvědomíme, že Dům je církevní objekt a dotyčná surovina by mohla mít též nějakou spojitost s jeho využíváním pro náboženský život, a následně postupujeme od kaple v soustředných kruzích, než na surovinu narazíme.

Příprava drti[editovat]

Pro přípravu lektvaru je potřeba ingredience rozdrtit, a k rozdrcení je nutno sehnat hmoždíř a tlouček. Občas se stane, že tyto předměty nechá některý jiný hráč volně ležet někde v domě, a následný šťastlivec je pak najde, aniž by musel překonávat překážky. Většina hráčů si je však musí vlastními silami najít, a podle zkušeností bývá pro leckoho toto hledání nejtěžší fází celého prvního úkolu.

Při hledání hmoždíře a tloučku je potřeba dívat se skutečně všude kolem sebe — nejen si prohlížet detaily v místnosti, nýbrž zkoušet se dívat do díry ve stěně, skrz skleněné dveře, oknem ven, pod stůl atd. Když následně hmoždíř a tlouček objevíme a zjistíme, že se k nim nemůžeme dostat přímo, je potřeba hledat cestu oklikou, tedy uvědomit si, jak spolu místnosti vzájemně souvisejí a kterým směrem je která světová strana.

Velmi pravděpodobně při cestě oklikou ke hmoždíři narazíme na zamčené dveře. Dají se odemknout — kdo by to byl řekl — klíčem. Klíč musíme zpravidla také najít, a opět to znamená prohlížet si dobře všechno, co je zmíněno v popisu místnosti, nebo i v popisech prohlížených detailů. Podle dosavadní zkušenosti však většina hráčů najde dříve klíč než hmoždíř.

Pro rozdrcení prostě vložíme ingredience do hmoždíře a začneme drtit (nebo hmoždit, máme-li toto slovo raději). Před začátkem drcení je ovšem vhodno si hmoždíř prohlédnout, zda obsahuje všechny předepsané ingredience, zda neobsahuje žádnou ingredienci dvakrát a zda neobsahuje žádné jiné předměty. Po rozdrcení se může hráč ujistit, že jeho drť je v pořádku, když si ji prohlédne a očichá (jakkoli to mnohé nenapadne, je skutečně možno napsat třeba prohlédni si drť ve hmoždíři nebo očichej drť ve hmoždíři).

Když chceme dostat drť ze hmoždíře ven, prostě ji někam vysypeme nebo nasypeme.

Vaření[editovat]

K vaření je vhodné se odebrat do kuchyně, a to nejlépe do nějaké, v níž je k dispozici hrnec. Do hrnce nabereme vodu a nasypeme drť (na pořadí nezáleží). Stejně jako v případě drcení ingrediencí bychom se měli přesvědčit, že hrnec obsahuje právě jen vodu a drť.

Než začneme vařit, je vhodné si vyzkoušet pronášení zaklínadla, které má lektvaru dodat jeho kouzelnou moc. K tomu samozřejmě nestačí přečíst si lístek s receptem, zaklínadlo musí zaznít nahlas. Není ovšem třeba snažit se opisovat spřežky do příkazu řekni; sice by to šlo, ba šlo by i použít místo spřežek dnešní pravopis, avšak mnohem snazší je prostě z lístku přečíst zaklínadlo… nahlas. Jakmile to umíme, můžeme začít vařit, a někdy během doby, kdy se obsah hrnce vaří, aspoň jednou nechat zaklínadlo takto nahlas zaznít.

Jakmile se obsah hrnce dovařil, prohlédneme si hrnec a seznáme, že je v něm kouzelný lektvar — pokud jsme neudělali nějakou chybu. Pokud jsme jen špatně pronášeli zaklínadlo (což se stane též v případě, že jsme lístek předtím sami nenašli a nepřečetli si recept), bude v hrnci pochybný lektvar. Pokud jsme udělali nějakou větší chybu, vznikne nám v hrnci huspenina.

Užití[editovat]

Jakmile máme uvařen kouzelný lektvar, můžeme jej použít, a tím dokončit první úkol. I tento úkon se dá zkazit. Pokud si ovšem přesně přečteme pokyny v receptu (a neskončíme zaklínadlem, nýbrž dočteme návod až do konce), pak jej jistě provedeme správně.