Politická ideologie

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí projektu:
Příslušnost: všeobecná

Tato stránka je hlavní stránkou kategorie: Politická ideologie a zároveň rozcestníkem, sdružujícím články, zabývající se vztahem ideologie a politiky.

Že ideologie s politikou souvisí, je nabíledni – jak čteme na Wikipedii, vyplývá to už definice slova w: Ideologie:

Ideologie je propracovaná soustava názorů, postojů, hodnot a idejí s apologetickou nebo ofenzivní funkcí založenou na formulování politických, hospodářských, světonázorových a/nebo podobných zájmů určité skupiny. … Často se pojmem ideologie označují pouze politické ideologie.

Historie a současnost[editovat]

Každý vládnoucí systém – či skupina lidí, která se snaží vlády uchopit (opozice) – se zaštiťuje nějakou ideologií. V dobách od pravěku až do XX. století těmito ideologiemi byla zpravidla různá náboženství.

Při rozpadu habsburské rakousko-uherské monarchie na konci I. světové války a vytvoření Československého státu hrál náboženský aspekt této ideologie vůdčí roli – heslo Pryč od Říma symbolizovalo odklon od totalitní politiky sepětí trůnu s oltářem (austro-katolicismus = propojení habsburské politiky s římskokatolickou hierarchií) k politice nově vznikající demokratické republiky.

Tato politická změna měla i svou náboženskou paralelu, tzv. Přestupové hnutí, kdy masy věřících římskokatolického vyznání přestoupily do nově vzniklé Církve československé husitské, odkazující se na dávnou dobu české husitské reformace.

Boj za československou myšlenku v rámci Rakousko-Uherska nebyl pouze bojem protirakouským, ale kvůli značné provázanosti monarchie a církve i protikatolickým. „Klerikalism je vůdcem rakouského imperialismu, obráceného proti pravoslaví v Rusku a na Balkáně. Politicky celý režim Františka Josefa byl založen na tomto klerikálním imperialismu,“ psal Tomáš Garrigue Masaryk ve svém díle Nová Evropa. [1]

Po uchopení moci komunisty v únoru 1948 se vládnoucí ideologií stalo učení marxismu-leninismu (zkráceně ML) a Československo se dostalo do područí Sovětského svazu. Je paradoxní, že právě Marx ve svém díle zdůrazňoval, že proti všem ideologiím je třeba bojovat (a to vědou), a nakonec se z jeho učení stala ideologie non plus ultra. Ideologie ML se presentovala jako vyhraněně atheistická, což může být matoucí, protože i atheismus je formou náboženského přesvědčení – je to víra v to, že Bůh neexistuje.

Po čtyřicetiletém období nadvlády Komunistické strany Československa je Česká republika vnímána jako převážně atheistický stát, namísto náboženských ideologií na politické scéně mezi sebou soupeří jiné ideologie, avšak základní principy sepětí politiky a ideologie zůstávají stále aktuální. A při bližším zkoumání můžeme dospět k možná překvapivému závěru, že i ty ideologie, které s náboženstvím nemají zdánlivě nic společného, vychází z nějaké víry, kterou se snaží (viditelně či skrytě) propagovat.

Politická ideologie jako omezený pohled na svět[editovat]

Každá ideologie se snaží vyložit si svět, člověka a společnost po svém. Současně však každá ideologie zjednodušuje složitou realitu kolem nás. Tím ovšem ideologie omezuje svou pozornost na úzkou část reality. Stává se výkladem konkrétního úhlu pohledu. A je tudíž často v rozporu s jinou ideologií.

Není ani divu, že je tomu tak. Velmi často vznikne ideologie jako reakce na předchozí ideologií, která selhala. Při pokusu o nápravu, vzniká tendence prosazovat pravý opak s vírou, že právě tento úhel pohledu je jediný správný.

Liberalismus vznikl jako opozice na absolutismus. Zavrhnul vládu jednoho a potlačil klasickou monarchii. Současně dal Liberalismus základy republiky, demokracie, kladl důraz na svobodu jednotlivce a individualismus. Také prosazoval svobodu trhu bez regulací.

Konzervatismus vznik jako reakce na šíření liberálních idejí, původně dokonce podporoval monarchii. Vyznává tradiční, kulturní, ekonomické a politické hodnoty. Projevuje se nechutí k radikálním změnám a neprověřeným experimentům.

Socialismus vznikl jako reakce na průmyslovou revoluci a snahu dělnictva o emancipaci v podobě prosazení všeobecného hlasovacího práva, zlepšení pracovních podmínek. Zdůrazňuje nutnost společenské solidarity. Konzervatismus působí jako opozice a vnímá Socialismus jako společenský neprověřený experiment.


Protože Socialismus a to i ve své rozvinutější verzi v podobě Komunismu jakožto sociální experiment selhává. Rodí se jako reakce na nedůvěru v ostatní ideologie Anarchismus. Odmítá jakékoli politické autority a hierarchie ve společnosti, kapitalismu, státní moci i práva. Požaduje absolutní svobodu jednotlivce a zrušení státu.

Po Anarchismu přichází první světová válka. V reakci na první světovou válku a následné politické nestabilitě a chudobě v Evropě se rodí Fašismus. Obviňuje liberalismus a komunismus jako příčinu společenské krize. Požaduje silný stát se silným vůdcem. V jistém smyslu návrat k absolutismu v podobě tvrdé ruky.

Nacismus se inspiruje Fašismem a podobně jako Fašismus vzniká v reakci na poválenou chudobu v Evropě. Prosazuje nadřazenost vlastního národa a rasovou nesnášenlivost ve spojení s vůdcovským principem.

Reference[editovat]

  1. ČT24 (2019-01-12) „Pryč od Vídně, pryč od Říma.“ Jak si Československo vytvořilo vlastní církev