Pedagogika pro kombinované lyceum/Základní pedagogické pojmy

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí projektu:
střední škola
Příslušnost: skupinová

Pedagogika jako věda[editovat]

Slovem pedagogika označujeme jednak vědu o výchově a vzdělávání, jednak konkrétní způsob a uspořádání výchovy a vzdělávání. Jakožto věda zkoumá pedagogika výchovu a vzdělávání v užším i v širším smyslu, tedy jako činnost záměrnou i mimoděčnou, a to jak z pozice vychovávaného či vzdělávaného jedince, tak z pozice společnosti, která vychovává a vzdělává. Má úkol jak deskriptivní (popisovat skutečnost), tak explanativní (vysvětlovat pozorované jevy) a normativní (určovat, co je správné).

Pomocnými vědami pedagogiky jsou zejména psychologie a sociologie, v případě vzdělávání v konkrétním oboru pak vždy příslušná oborová věda. Z pedagogiky odvozenými obory či vědami jsou pak na obecné úrovni didaktika (zabývá se formami, postupy a cíli vyučování) a metodika (zabývá se aplikací výsledků didaktiky), podle zaměření na určitou věkovou či sociální skupinu např. předškolní pedagogika, andragogika, speciální pedagogika atd., podle zaměření na určitý obor pak pedagogika přírodních věd, společenských věd, matematiky, jazyků atd.

Výchova a vzdělávání[editovat]

Jako výchovu označujeme činnost, děj či účinek směřující k formování osobnosti vychovávaného, jako vzdělávání činnost či děj směřující k získání určitých vědomostí, znalostí, dovedností, schopností, kvalifikace u vzdělávaného (tento účinek pak nazýváme vzdělání). Pojmy výchovy a vzdělávání se rozlišují v německé kulturní oblasti (Erziehung = výchova, Bildung = vzdělávání či vzdělání), zatímco anglosaská oblast je nerozlišuje, angličtině používá pro obojí termínu education. Chceme-li v češtině hovořit o výchově a vzdělávání bez odlišení (v anglosaském smyslu), užíváme latinského slova edukace (dříve se používalo slovo „výchova“ též v tomto obecnějším smyslu, ale tomu se dnes spíše vyhýbáme kvůli nejednoznačnosti).

Z hlediska vychovávaného či vzdělávaného jedince jsou výchova i vzdělávání procesem učení, tedy osvojování si cílových kvalit (kompetencí). Pokud tento proces probíhá pod vedením vychovatele či vzdělavatele a záměrně, hovoříme o vyučování.

Cíle[editovat]

Obecné cíle výchovy a vzdělávání jsou dány již jejich definicí. Jde o představu (ideál) stavu, do nějž by měl vychovávaný či vzdělávaný dospět výchovným či vzdělávacím procesem. Cíle můžeme rozlišovat podle mnoha kritérií, mimo jiné:

  • podle úhlu pohledu na vzdělávací proces: individuální (jakým se má stát jedinec) × sociální (čeho má být dosaženo pro společnost)
  • podle obecnosti: obecné (osobnostní kompetence) × specifické (předmětové kompetence)
  • podle vztahu ke vzdělávanému: informativní (vzdělávaný si něco osvojí) × formativní (vzdělávaný se něčím stane)
  • podle směru stanovení: autonomní (vzdělávaný si je vytyčuje sám) × heteronomní (vzdělávanému jsou vytyčovány zvenčí)

V současnosti formulujeme cíle výchovy a vzdělávání nejčastěji v podobě „kompetencí“, tedy jaké úkoly a výzvy by měl vychovávaný či vzdělávaný zvládat, pokud příslušný edukační proces správně proběhl.

Činitelé a prostředky[editovat]

Činitelé výchovy a vzdělávání jsou:

  • jedinec, který je vychováván či vzděláván
  • osoby, které výchovu či vzdělávání vedou (pedagog, vychovatel, vzdělavatel)
  • prostředky při tomto procesu využívané

Prostředky pak můžeme nahlížet a třídit z mnoha úhlů (a můžeme do nich zahrnout i osoby pedagogů), asi nejjednodušší je rozdělení:

  • uspořádání edukačního procesu (čas, místo, skupina, členění atd.)
  • prostředí, ve kterém se tento proces odehrává (zařízení, vybavení, zajištění, praktičnost, příjemnost atd.)
  • výchovný, vzdělávací, výukový obsah (co konkrétně se vychovávaný či vzdělávaný jedinec učí)

Forma a motivace[editovat]

Vzdělávání (v případě výchovy se toto rozlišení nepoužívá) může být formální, tedy nějak legislativně vymezené, se společensky uznaným výstupem (diplom, titul, certifikát); neformální, tedy formálně nevymezená (nebo jen lokálně, v rámci dílčí society vymezená), ale cíleně vzdělávací činnost (typicky zájmový kroužek nebo oddíl); informální, kdy ke vzdělávání dochází mimoděk při činnostech, které nejsou primárně a explicitně jako vzdělávací zamýšleny.

Výrazem vzdělávací instituce označujeme jednak subjekty, které poskytují formální vzdělání (např. škola umožňující získání diplomu), jednak subjekty, jejichž hlavním účelem i hlavní činností je vzdělávání (v tomto druhém smyslu můžeme mluvit též o institucích výchovných).

Vzdělávání a výchova mohou být motivovány buď kultivačně (opírají se o metafyzické ideje jako dokonalost, blaženost, spása apod.), nebo operativně (opírají se o pragmatické cíle jako normativní formování, profesní uplatnění, zajištění živobytí). Ve většině případů se obojí motivace v různém poměru mísí a prolíná.

Zdroje na webu[editovat]