Pedagogika pro kombinované lyceum/Výchova ve starověkých civilizacích

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí projektu:
střední škola
Příslušnost: skupinová

Nejstarší doložená podoba výchovy a vzdělávání[editovat]

Nejstarší model výchovy a vzdělávání můžeme pozorovat ve starověkých civilizacích do 2. tisíciletí př. n. l. a v jisté míře též u dnešních přírodních národů, kde se sice mohly projevit moderní vlivy, ale kde předpokládáme, že základní rysy kultury odpovídají stavu, ve kterém bylo celé lidstvo před vícero tisíciletími. Jsou to společnosti hierarchické (moc je delegována shora, společnost je centralizována, každému je jasně přidělená role, i přírodní národy mají již jasně kmenovou strukturu, nikde se nevyskytuje pouhá tlupa). Úvahy o dřívějších fázích vývoje („prvobytně pospolná“ společnost marxistické filosofie, „matriarchát“ raného romantického pohledu na minulost lidstva či hypotetická „tlupa“ některých sociologů) jsou čistě spekulativní.

Společnost tohoto nejstaršího typu je rozdělena na úzkou duchovní elitu (kněžstvo, vyvolení, zasvěcenci, v případě jednotlivého kmene šaman, kouzelník, „medicinman“) a lid („laici“ z řeckého laos, laikos = „lid“, „lidový“). Duchovní elita je vzdělávána vysoce formálně (až ritualizovaně) a s vysokými kvalifikačními nároky zaměřenými na styk se světem bohů a duchů a velkými restrikcemi styku s materiálním světem (stravování, sexualita, fyzická práce), výsledkem tohoto vzdělávání je kvalifikace pro určité místo v hierarchii, která řídí celou společnost. Masa lidu se oproti tomu vzdělává téměř výhradně informálně (méně zkušený „odkoukává“ dovednosti od zkušenějšího obdobně jako děti od rodičů). Neformální vzdělávání (instituce, které by cíleně vzdělávaly pro vzdělání samotné, bez formálního uznání) neexistuje. Motivace ke vzdělávání je operativní, u duchovní elity navíc metafyzicky zdůvodněná („bohové to tak chtějí“).

Tento model vzdělávání máme doložen nepřímo z nejstarší literatury, tedy můžeme se o něm domýšlet z popisů života a sociálních vztahů, které mimoděk popisují i výchovu a vzdělávání. Samotné kněžské vzdělávání bylo tajné a lidu nepřístupné. Někde se dochovaly texty, které původně směli znát jen kněží, protože v pozdější době byly zpřístupněny i laikům (např. Rgvéda), rovněž máme z pozdější doby popsán duchovní výcvik, jehož se tehdy směli účastnit již i laici (popis např. ve Zlatém oslu od Apuleia), ale zpravidla už se dá jen nepřímo odhadovat, jak probíhal kněžský výcvik v nejstarší době.

Archeologicky máme z nejstarší doby doložené písařské školy (Egypt a Mezopotámie). Ty byly součástí kněžského vzdělávání (a na rozdíl od vyloženě duchovního výcviku zanechaly jasnou archeologickou stopu); písaři, kteří tvořili státní administrativu, byli jednou ze skupin duchovenstva. Písmo bylo v této době chápáno magicky („čáry“), jeho znalost a užívání byla svěřována jen těm, kdo byli vycvičeni k zacházení se světem bohů a duchů.

Laicizace a demokratizace vzdělávání[editovat]

Od doby etického zlomu se objevuje ve všech kulturách tlak na přijímání laiků, tedy nekněží do vzdělávání, které bylo do té doby přístupno jenom kněžím = laicizace vzdělávání. Objevuje se kultivační motivace ke vzdělání, tedy lidé se začínají chtít vzdělávat prostě proto, aby byli vzdělaní (a nejen proto, aby zaujali nějaké místo v hierarchii); tím vedle formálního a informálního vzdělávání vzniká prostor pro vzdělání neformální, tedy cílenou vzdělávací činnost, kterou vzdělávaný získá nějaké nové znalosti a dovednosti, aniž by mu přitom záleželo na všeobecně platné uznání dosaženého vzdělání společností. Nejprve se takto vzdělává politická a hospodářská elita (vládci a jejich rodiny, bohatí obchodníci apod.), ale postupem času se vzdělávání stává přístupným i pro další vrstvy obyvatel = demokratizace vzdělávání.

Toto nové vzdělávání si ale ještě po vícero staletí udržuje něco ze svého původního kněžského zaměření na styk se světem bohů a duchů, tedy se obsahově zabývá zatím poměrně málo materiálním světem, vzdělanec žije často životem podobným kněžím (odděleným od většinové společnosti), většinová společnost chápe vzdělanost jako cosi odtažitého a nepraktického.

Zdroje na webu[editovat]