Pedagogika pro kombinované lyceum/Výchova a vzdělávání dětí se sníženými rozumovými schopnostmi

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí projektu:
střední škola
Příslušnost: skupinová

Psychopedie[editovat]

Psychopedie je speciálně pedagogická disciplína, která se zabývá edukací osob s mentálním či jiným duševním postižením a zkoumáním výchovných a vzdělávacích vlivů na tyto osoby. Psychopedie jako obor se zabývá edukací, reedukací, diagnostikou, poradenstvím, kompenzací, rehabilitací, integrací a socializací, prevencí a prognostikou MR (mentální retardace = snížené rozumové schopnosti). Cílem je dosažení maximálního stupně rozvoje osobnosti jedince s MR či jiným duševním postižením a jeho integrace do společnosti.

Mentální retardace[editovat]

Mentální retardace (latinsky mens = „mysl“, mentalis = „myšlenkový“, „rozumový“, retardari = „zaostávat“), dříve též oligofrenie či slabomyslnost je vývojová porucha psychických funkcí, která postihuje jedince ve všech složkách jeho osobnosti — duševní, tělesné i sociální. Různá míra snížení rozumových schopností, která se nejnápadněji projevuje v procesu učení.

Demence (získaná mentální retardace) — proces zastavení, rozpadu normálního mentálního vývoje. Příčinou může být porucha, nemoc (zánět mozku, mozkových blan, nádory, poruchy metabolismu, intoxikace atd.), úraz hlavy — při porodu či později. Rozeznáváme dětskou a stařeckou demenci. Tendence k postupnému zhoršování.

Pseudooligofrenie (zdánlivá mentální retardace) — příčina je ve vlivu vnějšího prostředí a ne v nervového systému — zanedbaná výchova, psychická deprivace apod. Při změně neplodného prostředí může dojít ke zlepšení.

Lidé s mentálním postižením tvoří jednu z nejpočetnějších skupin mezi všemi postiženými. Navíc počet mentálně retardovaných osob nejen u nás, ale i v celosvětovém měřítku stoupá. Tento vzrůst se vysvětluje jednak přesnější diagnostikou a evidencí lidí s mentálním postižením (ačkoli stále ne úplnou) a paradoxně vlivem lepší pediatrické péče o novorozence, jež má za následek nižší novorozeneckou a kojeneckou úmrtnost, a tedy záchranu i těch nově narozených, kteří by bez této intenzivní péče nezůstali naživu.

Absolutní počet mentálně postižených v naší populaci není znám. Uvádí se, že mentální retardací trpí asi 3 % našich občanů. Podle některých pedagogicko-psychologických výzkumů je intelektově podprůměrných 10–15 % dětí školního věku. Těžce mentálně postižených je asi 0,1 % v populaci. Obdobné relace bývají uváděny i ve statistikách ostatních evropských zemí.

Nejvíce mentálně retardovaných se vykazuje ve školním věku, který klade specifické požadavky na intelekt a umožňuje srovnávání rozumových schopností mezi jednotlivými žáky. V předškolním věku nejsou všechny mentálně postižené děti (s výjimkou těžce mentálně postižených) rozpoznány. V adolescenci a ve věku dospělosti už dochází ke splývání osob s lehčí mentální retardací s ostatní populací a ti mentálně opoždění, kteří se úspěšně zařadili do sociálních vztahů, obvykle už za mentálně postižené nebývají považováni.

Stupně mentální retardace[editovat]

  • lehká mentální retardace (IQ 50–69)
  • středně těžká mentální retardace (IQ 35–49)
  • těžká mentální retardace (IQ 20–34)
  • hluboká mentální retardace (IQ pod 20)
  • průměrné IQ = 100

Lehká mentální retardace[editovat]

Do 3 let lehké opoždění nebo zpomalení psychomotorického vývoje, mezi 3. a 6. rokem nápadnější problémy: malá slovní zásoba, vady řeči, obsahová chudost, nedostatečná zvídavost a vynalézavost, stereotyp ve hře. V období školní docházky nejvýraznější problémy: konkrétní mechanické myšlení, slabší paměť, vázne analýza a syntéza, opoždění jemné i hrubé motoriky, poruchy pohybové koordinace aj. Zpomalen rozvoj sociálních dovedností, v emocionální oblasti se projevuje afektivní labilita, impulzívnost, úzkostnost a zvýšená sugestibilita. Možné zvládnutí jednoduchých učebních oborů, zaučení v jednoduchých manuálních činnostech apod., v dospělosti schopni práce a úspěšného udržování sociálních vztahů; důležitá je výchova a socializace.

Středně těžká mentální retardace[editovat]

Rozvoj řeči a myšlení výrazně opožděn, častý výskyt autismu, epilepsie a jiných neurologických a tělesných potíží. Řeč zůstává jednoduchá, slovník obsahově chudý, tvoří jednoduché věty a slovní spojení. Někdy pouze nonverbální komunikace. Slabá schopnost kombinace a usuzování. Vývoj jemné i hrubé motoriky zpomalen, trvale zůstává celková neobratnost, nekoordinovanost pohybů, neschopnost jemných úkonů. Samostatnost v sebeobsluze je často pouze částečná, emocionální labilita, nepřiměřené afektivní reakce, pouze někteří se dokáží vyvinout k určité hranici nezávislosti a soběstačnosti. Možno jednoduché pracovní zařazení pod dohledem nebo v chráněném prostředí.

Těžká mentální retardace[editovat]

Psychomotorický vývoj výrazně opožděn již v předškolním věku, značná pohybová neobratnost, dlouhodobé osvojování koordinace pohybů. Časté somatické vady a příznaky celkového poškození CNS. Možnost osvojení základních hygienických návyků a prvků sebeobsluhy, někteří však neschopni udržet tělesnou čistotu ani v dospělosti. Značné omezení psychických procesů, poruchy pozornosti. Minimální rozvoj komunikačních dovedností, jednoduchá řeč omezená na slova — nemusí se vytvořit vůbec. Výrazné narušení afektivní sféry, nestálost nálad, impulzivita. Poznává blízké osoby. Potřeba celoživotní péče.

Hluboká mentální retardace[editovat]

Většinou organické etiologie, těžké omezení motoriky, stereotypní automatické pohyby, kombinace s postižením sluchu, zraku, těžkými neurologickými poruchami. Častý atypický autismus. Ve většině případů neschopnost sebeobsluhy, nonverbální komunikace beze smyslu, výkřiky, grimasy. Lze dosáhnout porozumění jednoduchým požadavkům. Okolí nepoznává, totální porušení afektivní sféry, sebepoškozování, nedožívají se vyššího věku.

Možné příčiny[editovat]

Genetické podmínky[editovat]

Jsou následkem abnormality genů zděděných po rodičích, odchylek při spojování genů nebo jiných genových poruchách způsobených během těhotenství infekcemi, příliš velkým osvitem rentgenovými paprsky nebo jinými faktory. S mentální retardací se pojí více než 500 genetických chorob. Jde například o PKU (fenylketonurii), ojedinělou genovou poruchu, někdy také zmiňovanou jako vrozenou poruchu metabolismu, protože je způsobena vadným enzymem. Downův syndrom je příkladem poruchy chromozomů. K chromozomálním poruchám dochází sporadicky a jsou způsobeny přílišným množstvím nebo přílišným nedostatkem chromozomů, případně změnou struktury chromozomu. Syndrom fragilního X je ojedinělá genová porucha nalézající se na pohlavním chromozomu a je hlavní zděděnou příčinou mentální retardace.

Problémy během těhotenství[editovat]

Během těhotenství (prenatální = předporodní) může být postižení dítěte včetně mentální retardace způsobeno nebo podníceno infekčním onemocněním matky, špatnou výživou, působením záření či toxických látek, úrazem matky.

Užívání alkoholu nebo drog těhotnou matkou může způsobit mentální retardaci dítěte. Poslední výzkumy prokázaly, že také kouření zvyšuje nebezpečí mentální retardace. Mezi další nebezpečí patří podvýživa, některé látky znečišťující prostředí a některá onemocnění matky během těhotenství, jako například toxoplazmóza, cytomegalovirus, zarděnky a syfilis. Těhotné ženy nakažené virem HIV mohou přenést virus na dítě, což může vést k budoucím nervovým poškozením.

Problémy při porodu[editovat]

Při porodu (perinatální = příporodní) může být postižení způsobeno např. nedostatkem kyslíku (hypoxií) nebo zraněním hlavy.

Přestože mozek dítěte může poškodit jakýkoli stav nezvyklé zátěže, nedonošenost a nízká porodní váha předpovídají vážné problémy častěji než jakékoli jiné podmínky.

Problémy po porodu[editovat]

Po porodu (postnatální = poporodní) může být příčinou postižení infekce novorozeněte, záněty mozku, úrazy, špatná výživa atd.

Dětské nemoci jako například černý kašel, plané neštovice, spalničky či získaná meningitida a encefalitida mohou poškodit mozek. Poškození mozku nastává také při úrazech, například úderem do hlavy či při tonutí. Nenapravitelné narušení mozku a nervové soustavy může způsobit olovo, rtuť a jiné toxiny v životním prostředí. Svou roli hraje i dědičnost (lehká mentální retardace může vzniknout kombinací nižší zděděné inteligence a špatného vlivu rodinného prostředí).

Chudoba a kulturní omezení[editovat]

Mentální retardace potkává i děti ze sociálně slabých vrstev následkem podvýživy, nedostatečné hygieny, nedostatkem lékařské péče. Děti ze znevýhodněných oblastí mohou být také kulturně omezeny v mnoha společenských a každodenních zkušenostech, kterých se dostává jejich vrstevníkům. Výzkumy ukazují, že tento nedostatek stimulace může vést k trvalému poškození a může se stát příčinou mentální retardace.

Výchova a vzdělávání těchto dětí[editovat]

Mentálně postižení lidé potřebují celoživotní vedení a podporu v učení, které se sice nejeví tak efektivní, ale jeho výsledky jsou pro život takového jedince velmi užitečné, především pokud jde o vedení k soběstačnosti. Mentálně postižený dospělý, pokud je ponechán bez dalšího vedení, své dovednosti a návyky ztrácí a postupně celkově chátrá. Z tohoto důvodu je vhodné jakékoliv zvládnutelné pracovní začlenění, které by mu poskytlo potřebnou životní náplň a donutilo jej respektovat určitý denní režim.

Rodina je považována za první a nejpřirozenější prostředí pro rozvoj dítěte. Dítě se postupně v rámci výchovy identifikuje s dospělými (napodobuje chování dospělých, se kterými se denně setkává). Rodina je také nejbližší okolí, se kterým dítě přichází do styku. Přitom rodina jako nejpřirozenější sociální prostředí a rodinné vztahy v ní mohou společně s výchovou ovlivnit příslušné limitující faktory, které vyplývají z mentálního postižení jako takového. Jde například o úpravu nediferencovanosti a nekoordinovanosti emocí (tedy o pomoc dítěti v oblasti ustálení prožívání a chování).

Pomůcky, které se v rámci vzdělávání využívají, se nijak zásadně neliší od pomůcek používaných v rámci běžných škol (modely, mapy, obrazy, počítačové programy, CD přehrávače, interaktivní tabule, diaprojektory, reálné předměty). V celém vyučovacím procesu se klade důraz na názornost a časté opakování naučeného, a to především spojením nově osvojené činnosti s praktickou aktivitou, společným zapojením co nejvíce smyslů (například žáci se učí poznávat ovoce, a tak jdou do obchodu, kde se vše nakoupí, a společně pak jednotlivé ovoce ochutnávají).

Zdroje na webu[editovat]