Pedagogika pro kombinované lyceum/Sociálně patologické jevy

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí projektu:
střední škola
Příslušnost: skupinová

Sociálně patologické jevy v současné společnosti[editovat]

  • sociální patologie je označení pro jevy, které společnost klasifikuje jako nezdravé, nenormální, nežádoucí až nebezpečné protože porušují sociální, morální nebo právní normy dané společnosti, předpisy, etické hodnoty
  • chování vede k poškozování zdraví jedince
  • Sociální patologie je „shrnující pojem pro nezdravé, nenormální, obecně nežádoucí společenské jevy, tzn. společensky nebezpečné, negativně sankcionované formy deviantního chování. Vznik a existence sociálně patologických jevů je výslednicí působení faktorů biologických, psychologických, sociálních, kulturních a dalších
  • Jevy označované za sociálně patologické se mohou lišit v čase i v jednotlivých kulturách.

Tady a teď považujeme za sociálně patologické kriminální chování, drogové závislosti a alkoholismus, sebevraždy a prostituci, šikanu, kyberšikanu rasismus, nezaměstnanost, ale i nemocnost, úrazovost, poruchy příjmu potravy, bídu, rozvodovost atd.

Negativní emoce v dětském věku[editovat]

  • kolem druhého roku života označování „já“ – důležitý krok k utvoření identity člověka
  • třetí rok „já sám“, batole si tvrdě stojí za svým
  • rodiče často dítěti zabraňují v aktivitě, je pro ně náročné odhadnout hranice dovedností dítěte
  • sebeprosazování, sebeuvědomování, v citovém vývoji dítěte jsou velmi významné záporné emoce a strach
  • na frustraci batolata reagují často vztekem a hněvem – sociální prostředí se svými nároky a požadavky často bývá pro dítě překážkou v jeho sebeprosazování a vývoji k samostatnosti
  • nechat projevit emoce, nepopírat je, nezlehčovat věci, komunikace…
  • dítě se v batolecím věku učí, jak negativní emoce zmírnit, nejčastěji kompenzací pomocí náhradního uspokojení, (např. cucání palce) vyhýbání se zdroji nepříjemností či hledáním opory v rodičích

Příčiny sociálně patologického chování u dětí a mládeže[editovat]

  • vlivem sociálně patologického prostředí, ať už se nějaký sociálně patologický jev vyskytuje přímo v rodině nebo v kolektivu, kde dítě tráví svůj volný čas

Nevhodné výchovné styly:

  • Autoritativní výchova (dítě přebírá agresivní vzorce chování)
  • Nedostatečná výchova (nedostatek empatie, nezávaznost)
  • Lhostejná výchova (emocionální nestabilita)
  • Pedocentrická výchova (dítě je neoblíbené v kolektivu)
  • Hypersensitivní výchova (dítě neumí čelit překážkám, je poddajné)
  • Zavrhující/repulzivní výchova (zatrpklost, pocit méněcennosti)
  • Deklasující výchova (bezcitnost, komplexy)
  • Preferující výchova (pocit zloby, méněcennosti, hořkost)

Problémy ve funkčnosti rodiny:

  • v neúplné rodině chybí dítěti vzor
  • v nefunkční rodině chybí citové vazby

Co povzbuzuje sociálně patologické chování u dětí

  • vrstevníci = děti se nudí, vznikají party “gangy”, nemají koníčky a tak si energii vybíjí jinde
  • média = snižují hranici citlivosti vůči násilí - vede k snížení zábran k použití násilí
  • rodina = dítě opakuje vzorce sociálně patologického chování v rodině

Sociálně patologické jevy[editovat]

šikana = systematická psychotraumatizace ve skupině

  • agresor: zažívá pocit méněcennosti, chce si vydobýt sociální status a má potřebu ovládat Agrese je stvrzením převahy útočníka, skýtá mu uspokojení
  • oběť: je něčím jiná, zranitelná, má nízké sebevědomí. Rezignovala, nechá si ubližovat
  • pozorovatel: také má nízké sebevědomí, buď se bojí zasáhnout nebo je mu situace lhostejná, nebo se směje cizímu neštěstí
  • Šikanování může probíhat v rodině, v partnerských vztazích, v zájmových kroužcích, ale také mezi dětmi ve školách, či dokonce již v předškolním zařízení. U dětí ve školkách i školách jsou velmi běžné a přirozené situace, kdy se mezi sebou perou o hračku, dělají si naschvály nebo se na školní chodbě kluci perou o přízeň spolužačky. Je tedy důležité umět rozeznat, kdy se ještě jedná o přijatelné chování a kdy naopak toto jednání přechází v šikanu. Za šikanu můžeme jednání jedince označit, pokud „jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáka či spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci.“
  • Šikana se tedy od pouhého škádlení liší především tím, že je páchána s cílem někomu ublížit, je dlouhodobá a často graduje. Jeden jedinec má převahu nad jiným, čehož využívá
  • technický pokrok – kyberšikana…

záškoláctví = dítě úmyslně zanedbává svou povinnost. Může to být kvůli tomu, že se ve škole nudí, nebo je ve škole klima takové, že se tam bojí/nechce chodit. Důvodem může být i vliv kamarádů, nebo problémy v rodině (může se dít ale i ve spořádaných rodinách - dítě touží po pozornosti rodičů, přestupky na sebe chce strhnout pozornost)

  • Záškoláctví je jev, kdy se žák úmyslně, bez omluvitelného důvodu a bez vědomí, popř. souhlasu rodičů nezúčastňuje vyučování a zdržuje se mimo domov. Má zpravidla souvislost se školní neúspěšností žáka.

agresivita a násilné chování = každé záměrné chování, jehož motivem je otevřenou nebo symbolickou formou způsobit někomu druhému škodu, křivdu nebo bolest.

  • má společensky přijatelnou (vtipy, ironie…) a nepřijatelnou (fyzické ublížení, pomlouvání) formou
  • může být skrytá, nebo otevřená forma
  • může být ovlivněna mediálním násilím

vandalismus = nesmyslné a neúčelné ničení, kterým si vybíjí nadbytek energie

Delikventní chování = je začarovaným kruhem, který vychází z narušených soc.vztahů. Děti se delikventy nerodí, stávají se jimi v důsledku nepříznivých životních podmínek

kriminalita = souhrn soc. podmíněných aktivit, které ohrožují společnost. Četně se vyskytují v různých oblastech a jsou pokládány za trestný čin

alkoholismus = u dospívajících jedinců se závislost může vypěstovat už za tři roky. Je to kvůli tomu že je alkohol v naší společnosti často přítomen během společenských akcí (často opakující se situace povzbuzená společností). Také se jedná o legální látku, díky které se dokáže jedinec "vypnout"

drogová závislost = několik kategorií (sedativa, stimulanty, halucinogeny). Uniká díky nim před realitou, zprostředkovávají zábavu a uvolnění. Drogová závislost může vést až k narušení i základních společenských a životních činností a nakonec k selhání funkcí tělesných orgánů po jejich trvalém poškození

sebedestruktivní tendence = agrese zaměřená proti vlastní osobě. Klasifikace:

  • sebevražedné jednání - cílem je ukončit svůj život
  • sebezabití - jednání pod vlivem okamžitého impulsu
  • sebeobětování - obětování vlastního života ve prospěch druhých, jedinec nechce svou smrt
  • demonstrativní pokusy - chce profitovat ze situace (touha po pozornosti a lítosti)

Důsledky sociálně patologických jevů[editovat]

sociální odmítnutí (nejprve v rodině, pak přátelé, pak celá společnost)

neschopnost využít a rozvíjet své potenciály

snížení kvality života

fyzické zdraví (poškozené orgány - plíce, játra, neplodnost; problémy se spánkem; zranění během kriminální činnosti, vandalismu apod.)

duševní zdraví (deprese, méně sebedůvěry, úzkosti…)

sociální důsledky:

  • rodina se může ocitnout v dluzích
  • vězení, hospitalizace v psychiatrických léčebnách
  • ztráta zaměstnání
  • pro zaměstnavatele: jedinec může na pracovišti krást, ničit pracovní pomůcky, narušovat chod práce, snižování výkonnosti celého týmu
  • neprospěšný pro společnost: špatný vliv na mladší generace, neplatí daně

Prevence u dětí a mládeže[editovat]

  • získat důvěru dítěte
  • být dítěti příkladem
  • posilovat sebevědomí dítěte
  • učit řešit děti problémy
  • předcházet nudy u dítěte
  • vytvářet zdravá rodinná pravidla
  • vědět o činnosti dítěte v době, kdy s námi netráví čas
  • umět dítě správně zaměstnat
  • pomáhat dítěti při vytváření hodnotového systému

Děti, které mají problémy v oblasti citového prožívání, prožívají různé úzkosti a strach a tyto negativní emoce představují trápení a brzdu osobnostního vývoje. Důvodů vedoucích k pocitu ohrožení je dnes celá řada a u školáků je to především přetěžování a s ním související obava ze selhání. Dítě se bojí, že zklame rodiče a bude jimi odmítnuto. Dalším zdrojem dětského znepokojení jsou také projevy násilí, s nímž se děti denně setkávají – na ulici, na hřišti, ve škole. Přímá zkušenost s projevy agresivity spolu s vlivem médií vyvolávají úzkostné ladění a někdy je i zřetelně zesilují za předpokladu, že děti postrádají základní pocit jistoty a bezpečí

Zdroje na webu[editovat]