Pedagogika pro kombinované lyceum/Sociálně patologické jevy

Tato stránka je součástí projektu:
Pedagogika pro kombinované lyceum
střední škola
Příslušnost: skupinová

Sociálně patologické jevy v současné společnosti

sociální patologie je označení pro jevy, které společnost klasifikuje jako nezdravé, nenormální, nežádoucí až nebezpečné protože porušují sociální, morální nebo právní normy dané společnosti, předpisy, etické hodnoty
chování vede k poškozování zdraví jedince
Sociální patologie je „shrnující pojem pro nezdravé, nenormální, obecně nežádoucí společenské jevy, tzn. společensky nebezpečné, negativně sankcionované formy deviantního chování. Vznik a existence sociálně patologických jevů je výslednicí působení faktorů biologických, psychologických, sociálních, kulturních a dalších
Jevy označované za sociálně patologické se mohou lišit v čase i v jednotlivých kulturách.

Tady a teď považujeme za sociálně patologické kriminální chování, drogové závislosti a alkoholismus, sebevraždy a prostituci, šikanu, kyberšikanu rasismus, nezaměstnanost, ale i nemocnost, úrazovost, poruchy příjmu potravy, bídu, rozvodovost atd.

Negativní emoce v dětském věku

kolem druhého roku života označování „já“ – důležitý krok k utvoření identity člověka
třetí rok „já sám“, batole si tvrdě stojí za svým
rodiče často dítěti zabraňují v aktivitě, je pro ně náročné odhadnout hranice dovedností dítěte
sebeprosazování, sebeuvědomování, v citovém vývoji dítěte jsou velmi významné záporné emoce a strach
na frustraci batolata reagují často vztekem a hněvem – sociální prostředí se svými nároky a požadavky často bývá pro dítě překážkou v jeho sebeprosazování a vývoji k samostatnosti
nechat projevit emoce, nepopírat je, nezlehčovat věci, komunikace…
dítě se v batolecím věku učí, jak negativní emoce zmírnit, nejčastěji kompenzací pomocí náhradního uspokojení, (např. cucání palce) vyhýbání se zdroji nepříjemností či hledáním opory v rodičích

Příčiny sociálně patologického chování u dětí a mládeže

vlivem sociálně patologického prostředí, ať už se nějaký sociálně patologický jev vyskytuje přímo v rodině nebo v kolektivu, kde dítě tráví svůj volný čas

Nevhodné výchovné styly:

Autoritativní výchova (dítě přebírá agresivní vzorce chování)
Nedostatečná výchova (nedostatek empatie, nezávaznost)
Lhostejná výchova (emocionální nestabilita)
Pedocentrická výchova (dítě je neoblíbené v kolektivu)
Hypersensitivní výchova (dítě neumí čelit překážkám, je poddajné)
Zavrhující/repulzivní výchova (zatrpklost, pocit méněcennosti)
Deklasující výchova (bezcitnost, komplexy)
Preferující výchova (pocit zloby, méněcennosti, hořkost)

Problémy ve funkčnosti rodiny:

v neúplné rodině chybí dítěti vzor
v nefunkční rodině chybí citové vazby

Co povzbuzuje sociálně patologické chování u dětí

vrstevníci = děti se nudí, vznikají party “gangy”, nemají koníčky a tak si energii vybíjí jinde
média = snižují hranici citlivosti vůči násilí - vede k snížení zábran k použití násilí
rodina = dítě opakuje vzorce sociálně patologického chování v rodině

Sociálně patologické jevy

šikana = systematická psychotraumatizace ve skupině

agresor: zažívá pocit méněcennosti, chce si vydobýt sociální status a má potřebu ovládat Agrese je stvrzením převahy útočníka, skýtá mu uspokojení
oběť: je něčím jiná, zranitelná, má nízké sebevědomí. Rezignovala, nechá si ubližovat
pozorovatel: také má nízké sebevědomí, buď se bojí zasáhnout nebo je mu situace lhostejná, nebo se směje cizímu neštěstí
Šikanování může probíhat v rodině, v partnerských vztazích, v zájmových kroužcích, ale také mezi dětmi ve školách, či dokonce již v předškolním zařízení. U dětí ve školkách i školách jsou velmi běžné a přirozené situace, kdy se mezi sebou perou o hračku, dělají si naschvály nebo se na školní chodbě kluci perou o přízeň spolužačky. Je tedy důležité umět rozeznat, kdy se ještě jedná o přijatelné chování a kdy naopak toto jednání přechází v šikanu. Za šikanu můžeme jednání jedince označit, pokud „jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáka či spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci.“
Šikana se tedy od pouhého škádlení liší především tím, že je páchána s cílem někomu ublížit, je dlouhodobá a často graduje. Jeden jedinec má převahu nad jiným, čehož využívá
technický pokrok – kyberšikana…

záškoláctví = dítě úmyslně zanedbává svou povinnost. Může to být kvůli tomu, že se ve škole nudí, nebo je ve škole klima takové, že se tam bojí/nechce chodit. Důvodem může být i vliv kamarádů, nebo problémy v rodině (může se dít ale i ve spořádaných rodinách - dítě touží po pozornosti rodičů, přestupky na sebe chce strhnout pozornost)

Záškoláctví je jev, kdy se žák úmyslně, bez omluvitelného důvodu a bez vědomí, popř. souhlasu rodičů nezúčastňuje vyučování a zdržuje se mimo domov. Má zpravidla souvislost se školní neúspěšností žáka.

agresivita a násilné chování = každé záměrné chování, jehož motivem je otevřenou nebo symbolickou formou způsobit někomu druhému škodu, křivdu nebo bolest.

má společensky přijatelnou (vtipy, ironie…) a nepřijatelnou (fyzické ublížení, pomlouvání) formou
může být skrytá, nebo otevřená forma
může být ovlivněna mediálním násilím

vandalismus = nesmyslné a neúčelné ničení, kterým si vybíjí nadbytek energie

Delikventní chování = je začarovaným kruhem, který vychází z narušených soc.vztahů. Děti se delikventy nerodí, stávají se jimi v důsledku nepříznivých životních podmínek

kriminalita = souhrn soc. podmíněných aktivit, které ohrožují společnost. Četně se vyskytují v různých oblastech a jsou pokládány za trestný čin

alkoholismus = u dospívajících jedinců se závislost může vypěstovat už za tři roky. Je to kvůli tomu že je alkohol v naší společnosti často přítomen během společenských akcí (často opakující se situace povzbuzená společností). Také se jedná o legální látku, díky které se dokáže jedinec "vypnout"

drogová závislost = několik kategorií (sedativa, stimulanty, halucinogeny). Uniká díky nim před realitou, zprostředkovávají zábavu a uvolnění. Drogová závislost může vést až k narušení i základních společenských a životních činností a nakonec k selhání funkcí tělesných orgánů po jejich trvalém poškození

sebedestruktivní tendence = agrese zaměřená proti vlastní osobě. Klasifikace:

sebevražedné jednání - cílem je ukončit svůj život
sebezabití - jednání pod vlivem okamžitého impulsu
sebeobětování - obětování vlastního života ve prospěch druhých, jedinec nechce svou smrt
demonstrativní pokusy - chce profitovat ze situace (touha po pozornosti a lítosti)

Důsledky sociálně patologických jevů

sociální odmítnutí (nejprve v rodině, pak přátelé, pak celá společnost)

neschopnost využít a rozvíjet své potenciály

snížení kvality života

fyzické zdraví (poškozené orgány - plíce, játra, neplodnost; problémy se spánkem; zranění během kriminální činnosti, vandalismu apod.)

duševní zdraví (deprese, méně sebedůvěry, úzkosti…)

sociální důsledky:

rodina se může ocitnout v dluzích
vězení, hospitalizace v psychiatrických léčebnách
ztráta zaměstnání
pro zaměstnavatele: jedinec může na pracovišti krást, ničit pracovní pomůcky, narušovat chod práce, snižování výkonnosti celého týmu
neprospěšný pro společnost: špatný vliv na mladší generace, neplatí daně

Prevence u dětí a mládeže

získat důvěru dítěte
být dítěti příkladem
posilovat sebevědomí dítěte
učit řešit děti problémy
předcházet nudy u dítěte
vytvářet zdravá rodinná pravidla
vědět o činnosti dítěte v době, kdy s námi netráví čas
umět dítě správně zaměstnat
pomáhat dítěti při vytváření hodnotového systému

Děti, které mají problémy v oblasti citového prožívání, prožívají různé úzkosti a strach a tyto negativní emoce představují trápení a brzdu osobnostního vývoje. Důvodů vedoucích k pocitu ohrožení je dnes celá řada a u školáků je to především přetěžování a s ním související obava ze selhání. Dítě se bojí, že zklame rodiče a bude jimi odmítnuto. Dalším zdrojem dětského znepokojení jsou také projevy násilí, s nímž se děti denně setkávají – na ulici, na hřišti, ve škole. Přímá zkušenost s projevy agresivity spolu s vlivem médií vyvolávají úzkostné ladění a někdy je i zřetelně zesilují za předpokladu, že děti postrádají základní pocit jistoty a bezpečí

Zdroje na webu

Barbora Mlýnková: Sociálně patologické jevy u dětí a mládeže a jejich prevence (bakalářská práce)
Sociálně patologické jevy (přehled)
Irena Srpová: Sociálně patologické jevy v současné rodině (diplomová práce)
Radka Stodůlková: Děti s poruchami emocí (diplomová práce)
Sociálně patologické jevy (přehledový článek na webu Informačního centra pro mládež Slaný)
Petra Škromachová: Problematika vybraných sociálně patologických jevů u dospívajících (diplomová práce)