Pedagogika pro kombinované lyceum/Rodina

Z Wikiverzity
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí projektu:
střední škola
Příslušnost: skupinová

Rodina a její význam v životě dítěte[editovat]

Společenství lidí spojené manželstvím, pokrevním svazkem nebo adopcí. Primární skupina, v níž se od narození formuje osobnost dítěte, a také v ní prožívá všechny fáze života. Je to sociální skupina, jejíž kvalitní fungování má celospolečenský význam. Pro dítě je první a současně nejstabilnější skupinou. Nejdůležitějším úkolem rodiny po narození dítěte je vytváření pevných sociálních vazeb mezi dítětem a rodiči. Rodina přiděluje dítěti jeho sociální status – dává dítěti životní možnosti, zprostředkovává kontakty s širším sociálním prostředím. Základní rodinu tvoří dvojice rodičů a alespoň jedno dítě. Rozšířená rodina zahrnuje i další příbuzné.

Rodíme se do rodiny orientační (výchozí) a následně zakládáme reprodukční rodinu, kde přebíráme rodičovské role.

Rodina je nejen uskupením, ale také institucí (systém uspořádání a pravidla soužití)

  • rodina jako záruka přežití, plnění ekonomické funkce, city a emoci nebyly primárním prvkem, sňatky uzavírány především z majetkovým důvodů atd.
  • po 1989 klesání počtu sňatků i plodnosti, stoupá věk, kdy lidé vstupují do manželství a stoupá i počet rozvedeným manželství
  • s velikou rozvodovostí je spojena i větší neochota mladých lidí vstupovat do manželství
  • v dnešní postmoderní rodině např. fenomén krize v rodině podnikatele – věnovaný čas firmě na úkor své rodiny, kompenzace snahou větším finančním příspěvkem do rodinného rozpočtu
  • opačným problémem jsou stejně nebo více úspěšné ženy
  • úspěšnost obou manželů – otázka starostlivosti o děti a domácnost
  • aktuální téma – rozpad tradiční rodiny

Typy rodin[editovat]

  • funkční – dobrý vývoj a prospěch dítěte, uspokojuje potřebu domova, otec a matka, umožňuje socializaci
  • dysfunkční – funkce je vážně narušena, ohrožení rodiny jako celku, rodina není schopna řešit problém sama, nutná pomoc (např. alkoholismus, nízký příjem, malý zájem o dítě)
  • afunkční – velké poruchy, rodina přestává plnit základní úkoly, škodí dítěti, nebo ohrožuje i jeho samotnou existenci → řešením náhradní péče

Formy rodin[editovat]

  • úplná
  • neúplná
  • monogamní – manželství dvou lidí (obvykle muž a žena)
  • polygamní – více než dva partneři, další dělení na polygynii (více manželek) a polyandrii (více manželů)

Funkce rodiny[editovat]

  • emocionální zázemí, bezpečí, jistota, uznání, místo elementárních zkušeností a základna pro vstup do společnosti
  • vychovává a vzdělává
  • zajišťuje základní potřeby pro jedince
  • předává kulturní hodnoty, tradice, zvyky
  • vybavuje jedince sociálním statusem – příslušnost k etnické skupině, státní příslušnost
  • zdůrazňuje význam rodiny nejen pro stát, ale i pro samotného jedince
  • mnoho funkcí ztratila – mnohé se přenesly na jiná sociální zařízení, instituce
  • hospodářská/výrobní funkce → dříve byla rodina důležitou výrobní jednotkou
  • měla také velkou funkci náboženskou, výchovnou a vzdělávací

Sociální funkce současné rodiny[editovat]

  • biologicko-reprodukční – zachování lidského rodu, uspokojování sexuálních potřeb
  • emocionální a ochranná – uspokojování základních potřeb, nároků, vazeb – porozumění, ochrana, sociální opora, odezva, rodina pro členy vytváří domov, vědomí jistoty, bezpečí, je oporou, životním zázemím, prostředím pro fyzický a psychický vývoj, podstatnou roli při výchově hrají emoční vztahy rodičů a dětí

dříve se založení rodiny o emoční základy neopíralo, jednalo se o ekonomické, politické nutnosti, zájmy rodina byla především hospodařící domácnost a garantovala každodenní přežití členů emoční základ posilován – zákazem dětské práce, povinnou školní docházkou, ochranou dětí a mládeže před negativními vlivy, z „malého dospělého“ se stával objekt péče, ochrany a lásky

  • tvorba domova – dobrý domov je jednou z podmínek šťastného dětství, a to je jednou z podmínek pro dobré a zdravé utváření lidské osobnosti, soukromý prostor, kam se člověk denně vrací, potřeba emočního zakotvení, narůstá v životních krizích, v prostředí domova se může jedinec odreagovat
  • ekonomická – rodina svým členům zajišťuje a uspokojuje materiální (hmotné) potřeby ve společné domácnosti a poskytuje přiměřené hmotné zabezpečení
  • kulturní – péče o zdraví, výživu a kulturní návyky, předávání kulturního dědictví a vštěpování morálních postojů
  • socializační – dítě se rodí jako biologický jedinec, v průběhu života se stává sociálním jedincem, který je zakotven ve společnosti. Rodina vytváří pro děti specifické socializační a výchovné prostředí, umění žít dohromady, kromě rodiny má tuto roli i škola a společnost
  • výchovná a vzdělávací – zajištění správného tělesného a duševního rozvoje (povinnost vyživovací, povinná školní docházka…), zodpovědnost obou rodičů, úroveň výchovy je dána osobnostními a vychovatelskými kvalitami obou rodičů

(Nevhodné) výchovné styly[editovat]

Neexistuje univerzální návod na to, jak vychovat dítě. Co se však týče jistých hranic ve výchově, ty pro dítě tvoří jistotu, a je proto ve výchově dítěte nezbytné mu je zajistit, aby vědělo, v čem se má orientovat.

Autoritativní – výchova založena na příkazech, zákazech, častých tělesných trestech, odpírání lásky, rodič nenechá dítě projevit svůj názor, co řekne, to platí! důsledky:

  • touha po pomstě (slabší děti, zvířata…)
  • snaha napodobovat násilné chování
  • negativismus (odpor k požadavků vychovatele)
  • deprese

Liberální – původně spojeno s požadavkem vychovat svobodného člověka, nyní jako „slabší vedení“, dítě je řízeno málo nebo vůbec, nízké požadavky, volnost dítěte, přílišná svoboda důsledky:

  • sobectví
  • slabá vůle
  • neschopnost podřídit se druhým, jednání bez hranic
  • v extrémní „bezhraniční“ výchově dítě nemá zpětnou vazbu, není schopno sebekritiky
  • dítě nemá zodpovědnost, neumí pracovat s emocemi

Demokratický – kombinace předešlých stylů, podněcování dítěte k samotné činnosti a podpora jeho iniciativy, respektování dítěte, akceptování jeho potřeb, přiměřené požadavky důsledky:

  • samostatnost
  • aktivita
  • dodržování norem společnosti


  • lhostejnost – jednání dětí nemá odezvu, rodiče jim nenaslouchají, domáhání pozornosti, emocionální nestabilita v rodině (domáhání pozornosti jinde „třídní šašek“/ šikana – získávání pozornosti)
  • hypersenzitivní – extrémně přehnaná výchova pro potřeby dítěte, dítě je rozmazlené, je chloubou matky, neumí čelit překážkám, v důsledku hodně spoléhá na rodiče, může být vypočítavé a sobecké
  • perfekcionismus – vysoké nároky kladené na dítě, má strach, že udělá chybu, pocit méněcennosti
  • morální traumatizování – rodiče apelují krajními prostředky na svědomí dítěte, nedávají mu možnost ke zpelšení, např. kdo zklame jednou, zklame i podruhé
  • psychické násilí – přehlížení dítěte, nadávky, vyhrožování, obviňování, vydírání, manipulace, srovnávání, přetěžování dítěte (domácí práce, starostlivost o sourozence…)
  • CAN (Child abuse and neglect) syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte
  • vzniká převážně úmyslným ubližováním dítěti, způsobeno nejčastěji jeho nejbližšími vychovateli
  • týrání dítěte je trestní čin
  • Formy syndromu CAN: týrání (tělesné, citové), sexuální zneužití (bezdotykové, kontaktní), zanedbávání (tělesné, citové, výchovy a vzdělání), šikanování – zlomyslné obtěžování, psychické i fyzické týrání

Právní dokumenty týkající se rodiny[editovat]

Úmluva o právech dítěte: mezinárodní smlouva, jež stanovuje občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva dětí, její dodržování kontroluje výbor pro práva dítěte OSN, přijata roku 1989, schválilo ji 196 států (neschválily Spojené státy americké)

  • příklady práv dítěte – právo na život, jméno, právo poznat své rodiče a být jimi vychováván, právo na ochranu soukromí, vzdělání, používání vlastního jazyka, svobodu projevu, svoboda myšlení a náboženského vyznání apod.

Systém sociálně-právní ochrany dětí: zajištění práva dítěte na život, jeho příznivý vývoj, rodičovskou péči a život v rodině, identitu dítěte, svobodu myšlení apod. zahrnuje také ochranu dítěte před tělesným a duševním násilím, zanedbáváním, zneužíváním, zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině

  • deklarace práv dítěte přijata VS OSN roku 1959

Zdroje na webu[editovat]

Obecné k rodině[editovat]

Negativní jevy[editovat]

Právní dokumenty[editovat]

Doporučená literatura[editovat]

  • Rodina jako instituce a vztahová síť, Matoušek O., Brno: SLON, 1999
  • Rodiče a děti, Matějček Z., Praha: Avicenum, 1986
  • Dítě a rodina v psychologickém poradenství, Matějček Z., Praha: SPN, 1992
  • Sociologie rodiny, Možný I., Brno: SLON, 1999
  • Anatomie lásky, Corneau G., Praha: Portál, 2004