Pedagogika pro kombinované lyceum/Rodina
Tato stránka je součástí projektu: | |
střední škola | |
Příslušnost: skupinová |
Rodina a její význam v životě dítěte
[editovat]Společenství lidí spojené manželstvím, pokrevním svazkem nebo adopcí. Primární skupina, v níž se od narození formuje osobnost dítěte, a také v ní prožívá všechny fáze života. Je to sociální skupina, jejíž kvalitní fungování má celospolečenský význam. Pro dítě je první a současně nejstabilnější skupinou. Nejdůležitějším úkolem rodiny po narození dítěte je vytváření pevných sociálních vazeb mezi dítětem a rodiči. Rodina přiděluje dítěti jeho sociální status – dává dítěti životní možnosti, zprostředkovává kontakty s širším sociálním prostředím. Základní rodinu tvoří dvojice rodičů a alespoň jedno dítě. Rozšířená rodina zahrnuje i další příbuzné.
Rodíme se do rodiny orientační (výchozí) a následně zakládáme reprodukční rodinu, kde přebíráme rodičovské role.
Rodina je nejen uskupením, ale také institucí (systém uspořádání a pravidla soužití)
- rodina jako záruka přežití, plnění ekonomické funkce, city a emoci nebyly primárním prvkem, sňatky uzavírány především z majetkovým důvodů atd.
- po 1989 klesání počtu sňatků i plodnosti, stoupá věk, kdy lidé vstupují do manželství a stoupá i počet rozvedeným manželství
- s velikou rozvodovostí je spojena i větší neochota mladých lidí vstupovat do manželství
- v dnešní postmoderní rodině např. fenomén krize v rodině podnikatele – věnovaný čas firmě na úkor své rodiny, kompenzace snahou větším finančním příspěvkem do rodinného rozpočtu
- opačným problémem jsou stejně nebo více úspěšné ženy
- úspěšnost obou manželů – otázka starostlivosti o děti a domácnost
- aktuální téma – rozpad tradiční rodiny
Typy rodin
[editovat]- funkční – dobrý vývoj a prospěch dítěte, uspokojuje potřebu domova, otec a matka, umožňuje socializaci
- dysfunkční – funkce je vážně narušena, ohrožení rodiny jako celku, rodina není schopna řešit problém sama, nutná pomoc (např. alkoholismus, nízký příjem, malý zájem o dítě)
- afunkční – velké poruchy, rodina přestává plnit základní úkoly, škodí dítěti, nebo ohrožuje i jeho samotnou existenci → řešením náhradní péče
Formy rodin
[editovat]- úplná
- neúplná
- monogamní – manželství dvou lidí (obvykle muž a žena)
- polygamní – více než dva partneři, další dělení na polygynii (více manželek) a polyandrii (více manželů)
Funkce rodiny
[editovat]- emocionální zázemí, bezpečí, jistota, uznání, místo elementárních zkušeností a základna pro vstup do společnosti
- vychovává a vzdělává
- zajišťuje základní potřeby pro jedince
- předává kulturní hodnoty, tradice, zvyky
- vybavuje jedince sociálním statusem – příslušnost k etnické skupině, státní příslušnost
- zdůrazňuje význam rodiny nejen pro stát, ale i pro samotného jedince
- mnoho funkcí ztratila – mnohé se přenesly na jiná sociální zařízení, instituce
- hospodářská/výrobní funkce → dříve byla rodina důležitou výrobní jednotkou
- měla také velkou funkci náboženskou, výchovnou a vzdělávací
Sociální funkce současné rodiny
[editovat]- biologicko-reprodukční – zachování lidského rodu, uspokojování sexuálních potřeb
- emocionální a ochranná – uspokojování základních potřeb, nároků, vazeb – porozumění, ochrana, sociální opora, odezva, rodina pro členy vytváří domov, vědomí jistoty, bezpečí, je oporou, životním zázemím, prostředím pro fyzický a psychický vývoj, podstatnou roli při výchově hrají emoční vztahy rodičů a dětí
dříve se založení rodiny o emoční základy neopíralo, jednalo se o ekonomické, politické nutnosti, zájmy rodina byla především hospodařící domácnost a garantovala každodenní přežití členů emoční základ posilován – zákazem dětské práce, povinnou školní docházkou, ochranou dětí a mládeže před negativními vlivy, z „malého dospělého“ se stával objekt péče, ochrany a lásky
- tvorba domova – dobrý domov je jednou z podmínek šťastného dětství, a to je jednou z podmínek pro dobré a zdravé utváření lidské osobnosti, soukromý prostor, kam se člověk denně vrací, potřeba emočního zakotvení, narůstá v životních krizích, v prostředí domova se může jedinec odreagovat
- ekonomická – rodina svým členům zajišťuje a uspokojuje materiální (hmotné) potřeby ve společné domácnosti a poskytuje přiměřené hmotné zabezpečení
- kulturní – péče o zdraví, výživu a kulturní návyky, předávání kulturního dědictví a vštěpování morálních postojů
- socializační – dítě se rodí jako biologický jedinec, v průběhu života se stává sociálním jedincem, který je zakotven ve společnosti. Rodina vytváří pro děti specifické socializační a výchovné prostředí, umění žít dohromady, kromě rodiny má tuto roli i škola a společnost
- výchovná a vzdělávací – zajištění správného tělesného a duševního rozvoje (povinnost vyživovací, povinná školní docházka…), zodpovědnost obou rodičů, úroveň výchovy je dána osobnostními a vychovatelskými kvalitami obou rodičů
(Nevhodné) výchovné styly
[editovat]Neexistuje univerzální návod na to, jak vychovat dítě. Co se však týče jistých hranic ve výchově, ty pro dítě tvoří jistotu, a je proto ve výchově dítěte nezbytné mu je zajistit, aby vědělo, v čem se má orientovat.
Autoritativní – výchova založena na příkazech, zákazech, častých tělesných trestech, odpírání lásky, rodič nenechá dítě projevit svůj názor, co řekne, to platí! důsledky:
- touha po pomstě (slabší děti, zvířata…)
- snaha napodobovat násilné chování
- negativismus (odpor k požadavků vychovatele)
- deprese
Liberální – původně spojeno s požadavkem vychovat svobodného člověka, nyní jako „slabší vedení“, dítě je řízeno málo nebo vůbec, nízké požadavky, volnost dítěte, přílišná svoboda důsledky:
- sobectví
- slabá vůle
- neschopnost podřídit se druhým, jednání bez hranic
- v extrémní „bezhraniční“ výchově dítě nemá zpětnou vazbu, není schopno sebekritiky
- dítě nemá zodpovědnost, neumí pracovat s emocemi
Demokratický – kombinace předešlých stylů, podněcování dítěte k samotné činnosti a podpora jeho iniciativy, respektování dítěte, akceptování jeho potřeb, přiměřené požadavky důsledky:
- samostatnost
- aktivita
- dodržování norem společnosti
- lhostejnost – jednání dětí nemá odezvu, rodiče jim nenaslouchají, domáhání pozornosti, emocionální nestabilita v rodině (domáhání pozornosti jinde „třídní šašek“/ šikana – získávání pozornosti)
- hypersenzitivní – extrémně přehnaná výchova pro potřeby dítěte, dítě je rozmazlené, je chloubou matky, neumí čelit překážkám, v důsledku hodně spoléhá na rodiče, může být vypočítavé a sobecké
- perfekcionismus – vysoké nároky kladené na dítě, má strach, že udělá chybu, pocit méněcennosti
- morální traumatizování – rodiče apelují krajními prostředky na svědomí dítěte, nedávají mu možnost ke zpelšení, např. kdo zklame jednou, zklame i podruhé
- psychické násilí – přehlížení dítěte, nadávky, vyhrožování, obviňování, vydírání, manipulace, srovnávání, přetěžování dítěte (domácí práce, starostlivost o sourozence…)
- CAN (Child abuse and neglect) syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte
- vzniká převážně úmyslným ubližováním dítěti, způsobeno nejčastěji jeho nejbližšími vychovateli
- týrání dítěte je trestní čin
- Formy syndromu CAN: týrání (tělesné, citové), sexuální zneužití (bezdotykové, kontaktní), zanedbávání (tělesné, citové, výchovy a vzdělání), šikanování – zlomyslné obtěžování, psychické i fyzické týrání
Právní dokumenty týkající se rodiny
[editovat]Úmluva o právech dítěte: mezinárodní smlouva, jež stanovuje občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva dětí, její dodržování kontroluje výbor pro práva dítěte OSN, přijata roku 1989, schválilo ji 196 států (neschválily Spojené státy americké)
- příklady práv dítěte – právo na život, jméno, právo poznat své rodiče a být jimi vychováván, právo na ochranu soukromí, vzdělání, používání vlastního jazyka, svobodu projevu, svoboda myšlení a náboženského vyznání apod.
Systém sociálně-právní ochrany dětí: zajištění práva dítěte na život, jeho příznivý vývoj, rodičovskou péči a život v rodině, identitu dítěte, svobodu myšlení apod. zahrnuje také ochranu dítěte před tělesným a duševním násilím, zanedbáváním, zneužíváním, zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině
- deklarace práv dítěte přijata VS OSN roku 1959
Zdroje na webu
[editovat]Obecné k rodině
[editovat]- Táňa Smolková: Dítě v úctě přijmout, Praha: Maitrea, 2007
- Silvie Havířová: Rodina a její vliv na jedince, bakalářská práce, 2006, str. 11–17
- Veronika Pilařová: Rodina a její význam v životě dítěte, bakalářská práce, 2016, str. 17–25
- Marcela Heislerová: Rodina a její vliv na vzdělání dítěte, bakalářská práce, 2015, str. 15–17, 31–37
Negativní jevy
[editovat]- David Dvořák: Důsledky autoritativní výchovy, bakalářská práce, str. 31–36
- Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte na Wikiskriptech
Právní dokumenty
[editovat]- Legislativa a systém sociálně-právní ochrany (základní informace na webu MPSV)
- w:Úmluva o právech dítěte
- Systém sociálně-právní ochrany dětí (přehledová informace na webu OSPOD)
- Jan Juříček: Postoje dětí k vybraným článkům z Úmluvy o právech dítěte, bakalářská práce, str. 17–18
Doporučená literatura
[editovat]- Rodina jako instituce a vztahová síť, Matoušek O., Brno: SLON, 1999
- Rodiče a děti, Matějček Z., Praha: Avicenum, 1986
- Dítě a rodina v psychologickém poradenství, Matějček Z., Praha: SPN, 1992
- Sociologie rodiny, Možný I., Brno: SLON, 1999
- Anatomie lásky, Corneau G., Praha: Portál, 2004