Pedagogika pro kombinované lyceum/Nové pedagogické přístupy 18. století

Přidat odkazy
Z Wikiverzity
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí projektu:
Pedagogika pro kombinované lyceum
střední škola
Příslušnost: skupinová

Jean-Jacques Rousseau[editovat]

Náčrt života[editovat]

  • 1712–1778
  • francouzský filosof, spisovatel a teoretický pedagog, osvícenec a preromantický spisovatel
  • matka mu zemřela při narození, otec se o něj příliš nestaral → Rousseauovi chyběla zkušenost fungující rodiny, brzy odešel z domova a sám se vzdělával
  • další život rozháraný: Francie, Itálie, Anglie; měl řadu milostných příběhů, studoval na vícero místech, setkal se s francouzskými encyklopedisty a nějaký čas s nimi spolupracoval, skládal hudbu (i jeden čas chtěl být naplno skladatelem), začal psát
  • podobně i duchovní život: vystřídal katolické a kalvínské vyznání, pak čím dál více tíhnul k idealizovanému „přírodnímu náboženství“; představy měl deistické („Bůh stvořil svět a dal mu zákony, ale dál už se o něj nestará“)
  • od r. 1745 žije se švadlenou Thérèse Levasseur, postupně několik dětí (pravděpodobně pět v letech 46–52); děti však dal do nalezince, protože si nevěděl rady s jejich výchovou (necítil se na ni)
  • 1761 vydává román Julie neboli nová Heloisa, hlavní motivy jsou hlavními body Rousseauovy filosofie — volání po autenticitě člověka a jeho citů, důraz na přírodu a přirozený cit člověka; román se stává bestsellerem, ale mnohé pohoršuje
  • 1762 vydává Emil čili o výchově, pojednání o správné výchově chlapců na příkladu Emila, který je vychováván v přírodě stranou škodlivých vlivů civilizace; kniha rozčleněna do čtyř dílů podle věku (později dopsal pátý díl o správné výchově dívky Žofie jakožto budoucí Emilovy manželky); ideálem je opět zdravá přirozenost, vychovatel se učí od chovance, zohledňuje se věk vychovávaného, zdůrazňuje svobodné objevování; zároveň je však patrná odtrženost od praxe, chybějící zkušenost se skutečnými dětmi
  • Emil má obrovský ohlas, obsažené myšlenky o výchově mají vliv na několik generací filosofů a pedagogů (Kant, Goethe, Tolstoj); také mnohé ženy z evropských intelektuálních kruhů podle něho začaly vychovávat svoje děti
  • katolická církev toto dílo odsoudila jako škodlivé — bylo veřejně spáleno, na Rousseaua byl vydán zatykač a uprchl z Francie, vrátil se až po 8 letech (nakonec zemřel v bídě a za nejasných okolností)

Základní pedagogické myšlenky[editovat]

  • návrat k přírodě: člověk se rodí od přírody dobrý, ale špatná společnost ho kazí a zubožuje, zatímco příroda ho činí dobrým a šťastným
  • přirozená výchova: vychovávat ve shodě s přírodou, respektovat přirozenost dítěte a jeho věkové zvláštnosti (nepředbíhat přirozený vývoj dítěte, odmítá pohled na dítě jako na malého dospělého)
  • svobodná výchova: dítě si svobodně vybírá obsah učiva, formu a délku vyučování
  • negativní výchova: vychovatel odstraňuje dítěti překážky a špatné vlivy z okolního prostředí („netvořit ctnosti, ale vyhýbat se neřestem“)
  • mravní výchova: využívat metodu přirozených důsledků = dítě si přijde samo na to, co udělalo špatně
  • láska k dítěti je jeden z nejsilnějších prvků jeho pedagogiky, který trvale ovlivnil moderní evropské i světové pedagogické myšlení
  • odmítá tělesné tresty
  • odsuzuje učení z knih a doporučuje učení z vlastní zkušenosti
  • výchovu dívek podceňuje — ženy rodí děti a jsou ženami v domácnosti a měly by být vychovávány tak, aby byly dobrými manželkami a matkami
  • hlavní výchovný cíl (ideál): vychovat svobodného člověka, který si sám bude vybírat to dobré; připravit pracovité, nezávislé a aktivní občany, kteří jsou schopni hájit svá práva
  • dva způsoby výchovy: (1) kolektivní způsob = snaží se vrátit se k původní rovnosti a svobodě, dovést společnost ke spravedlnosti a to jde skrze veřejnou výchovu; (2) domácí výuka = společnost je totiž natolik zkažená, že veřejná výchova často není možná, vedla by spíše k negativním výsledkům

Rousseauova periodizace výchovy[editovat]

Projevuje se nedostatek vlastní pedagogické zkušenosti, úplně neodpovídá psychologickému vývoji dítěte (který byl podchycen až ve 20. století), ale obsahuje zajímavé podněty. Emil je rozdělen na díly právě podle této Rousseauovy periodizace:

  • 0–2 roky: TĚLESNÁ VÝCHOVA = jde hlavně o tělesný rozvoj; dítě má mít dostatek pohybu, proto se nemá balit do povijanu; dítěti máme omezovat slovní zásobu, aby neznalo slova, kterým nerozumí a nemělo více slov než představ
  • 2–12 let: ROZVOJ SMYSLŮ = vlastní zkušenost, přirozené důsledky – děti by se neměly systematicky vzdělávat, to co se budou chtít naučit, se naučí samy; podle Rousseaua děti do dvanácti let nejsou schopny abstraktně myslet; výchova má probíhat na venkově, protože město kazí mravy; nedoporučuje tělesné tresty, ale „kázně přirozených následků“, kdy dítě trpí následky svého činu (např. rozbije-li okno, necháme ho několik dní spát v zimě)
  • 12–15 let: ROZUMOVÁ A PRACOVNÍ = děti se mají učit hlavně přírodním vědám; podle něj dítě v tomto období ještě nechápe mravní pojmy, proto by se nemělo učit humanitní vědy, historii, ale ani náboženství; je nutné poznat co nejvíce řemesel a pak si dítě vybere jedno, jemuž se vyučí
  • 15–21 let: MRAVNÍ = probíhá výchova ve městě; Rousseau nazývá toto období obdobím „bouří a vášní“; mladík má mít dostatek pohybu a nesmí lenošit; dále má být uveden do společnosti a rozvíjet svou lásku k ostatním lidem; náboženství se nevyučuje, mladík sám přemýšlí o zázraku přírody, o hlasu svědomí ve svém nitru a dochází mu, že za tím musí stát nějaký nejvyšší rozum, tedy Bůh

Výchova ženy je podle Rousseaua odlišná od výchovy muže, protože je určena k tomu, aby měla děti, vytvářela rodinnou pohodu a starala se o manželovo štěstí; protože má být také krásná a zdravá, důležitá je u ní výchova tělesná a mravní; je svému muži podřízena, myslí jeho myšlenkami a mluví jeho slovy.

Významná díla[editovat]

  • Společenská smlouva — narýsoval ideál demokratické společnosti, v níž jsou lidé svobodní a zároveň jsou si rovni. Smlouva ovlivnila průběh francouzské buržoazní revoluce. Myšlenka: svoboda, rovnost, svrchovanost lidu, obecná vůle. Proto byl Rousseau nazýván otcem Velké francouzské revoluce. Ze smlouvy vycházela i Deklarace lidských a občanských práv.
  • Julie čili nová Heloisa — romantický román v dopisech o „zakázané“ lásce šlechtické dívky a venkovského učitele
  • Emil, čili o výchově — pedagogický „román“ (ale žánrově spíše esejistické vyprávění), rozdělen do 5 knih, z nichž každá je věnována určité periodě výchovy (viz výše)
  • Emil a Žofie — tato kniha nebyla dokončena, napsal pouze 2 kapitoly

Johann Heinrich Pestalozzi[editovat]

Náčrt života[editovat]

  • 1746–1827
  • byl významným švýcarským pedagogem, edukačním reformátorem a spisovatelem (mimo to působil jako filozof, filantrop, politik a školní a sociální reformátor)
  • byl vychováván chůvou a i přes smrt otce měl bezstarostné dětství, které se následně odráží v jeho dílech
  • v dospělosti se odstěhoval na venkov, původně chtěl být sedlákem, ale skrze setkání s chudými bezprizornými dětmi se rozhodl věnovat jim
  • celý život se pak věnoval především výchově chudých dětí a sirotků, pro které zakládal ústavy, kde se pokusil uskutečnit svou ideu elementárního vzdělávání a kde děti vychovával a vzdělával
  • jeho výchova a vzdělávání byla inspirována Rousseauem a jeho filosofií přírody, ale vše ověřil ve vlastní praxi
  • v září roku 1769 se oženil v Gebenstorfu s Annou Schulthessovou, avšak proti vůli rodičů nevěsty; manželka mu pak byla celoživotní spolupracovnicí a oporou
  • od roku 1773/1774 založil internátní školu na starém statku Neuhof, kam přibral kolem 40 dětí; učil je řemeslům, aby se mohly v budoucnu samy živit (příst, tkát, obdělávat půdu); praktickou práci propojoval se školním vyučováním a mravně-náboženskou výchovou
  • Neuhof skončil kvůli nedostatku financí, Pestalozzi se stal pomocným učitelem a přitom se věnoval spisovatelské činnosti
  • 1798 zakládá ve Stanzu výchovný ústav pro osiřelé děti: 50–80 dětí; hlavním cílem bylo působit na děti rodičovskou láskou a tím v nich probudit opravdové lidství
  • 1803 škola v Burgdorfu: 60 dětí, pedagogika pro základní školu
  • 1805 ústav v Yverdonu: 20 učitelů, 150 dětí; tento ústav fungoval do roku 1825 a měl velký úspěch, byl vzorem pro celou Evropu
  • časem všechny ústavy zanikly z důvodu nedostatku hmotných prostředků, ale měly obrovský vliv jako příklady pro další pedagogy

Hlavní pedagogické myšlenky[editovat]

Hlavním cílem jeho myšlenek bylo „posilovat člověka“ a přinést mu jen to, „co mu může pomoci“. Zřetel kladl obzvláště na základní vzdělávání dětí, které by mělo započít již před začátkem školní docházky v samotné rodině. Zdůrazňoval souběžnou výchovu hlavy, rukou i srdce = dítě si mělo osvojit základní intelektuální, řemeslné, mravní a náboženské hodnoty a tím mělo docházet k všestrannému a harmonickému rozvoji jeho osobnosti. Dnes by se dalo říci, že Pestalozzi hájí „celostní přístup“.

Elementární vyučování = názornost, samostatnost, tvořivost, aktivita, práce. Teorie vyučování zahrnuje živé nazírání, systematičnost a soustavnost. U žáka chtěl rozvíjet vlastní myšlení a vyjadřování.

Metody výuky dělí na obecnou metodu (předat pocit bezpečí a citové jistoty, rodinné prostředí a učitel jako láskyplná autorita) a speciální metodu, což je vyučování konkrétním předmětům, resp. dovednostem. Pro tuto konkrétní výuku rozpracovává přístup přes tvar (kreslení, záznam vnější skutečnosti), číslo (počítání, vyjádření vnitřní zákonitosti) a slovo (vyprávění, slohové cvičení, rozpracovává individuální prožívání světa).

  • výchova a vyučování by měly být založeny na pozorování (zásada názornosti), prosazuje v procesu pozorování rozumovou složku
  • je nutné znát lidskou psychiku a vycházet zní, respektovat individuální zvláštnosti
  • zdůrazňoval úlohu matky — proto rodinné prostředky a důraz na rodinnou výchovu
  • požadoval výchovu a vzdělání pro všechny (chlapce i dívky, bohaté i chutdé)
  • vysoko kladl mravní výchovu a výchovu ke zbožnosti

Hlavní díla[editovat]

Večer poustevníkův — kniha autobiografických a na vlastní pedagogické zkušenosti založených úvah, někdy až aforistických; všem lidem má být poskytnuto obecně lidské vzdělání a teprve potom odborný výcvik, největší význam má mít rodina jako základní forma společenského bytí, potom obec a konečně ideální společnost

Linhart a Gertruda — pedagogický román, výchova má za úkol z bytostí původně pudových vytvářet bytosti rozumové, zločin je společenskou nemocí, a proto je nutno napravovat celou společnost, nejen jednotlivce; román popisuje život vesnické rodiny a přirozenou křesťanskou výchovu dětí v rodinných podmínkách, zdůrazňuje osvětu a ideu sociální spravedlnosti, ale rozhodujícím činitelem je zbožnost a mravnost

Jak Gertruda učí své děti — vlastní pedagogické a didaktické názory podané formou dopisů

Srovnání Rousseaua a Pestalozziho[editovat]

Osvícenství kladlo důraz na vzdělanost, nikoli však na lásku, city, přirozenou výchovu a život v souladu s přírodou — Rousseau i Pestalozzi, stejně jako všichni, kdo se snaží následovat osvícenský ideál vzdělání, stávají životními postoji daleko spíše romantiky.

Rousseau byl myslitel a filosof, teoretik — píše o pedagogice, ale v jeho osobní praxi podle svých rad nepostupuje (své děti dal do sirotčince a musel vědět, že to nejspíš nepřežijí, protože v té době byly sirotčince ve velmi špatném stavu a umírala většina dětí). Výchovu rozdělil podle věkových kategorií — ale jen pro muže, ženy by vychovával jen jako přívažek mužů. Rousseaua vychovával otec (matka zemřela po porodu), který výchovu a vzdělávání syna zanedbával (přenechával postupně různým příbuzným), proto mu chyběla zkušenost mateřské lásky. Znal ten tvrdší život, kdy si musel všechno dělat sám. Hlava rodiny pro něj byl otec. Proto zastával názor, že se každý musí probít světem sám a učit se jenom na svých chybách, on totiž nic jiného neznal.

Pestalozziho vychovávala matka; ta sice po smrti otce neměla na syna tolik času, ale zajistila mu láskyplnou chůvu. Zažil tedy v dětství mateřskou lásku a vnímal city a emoce. Pestalozzi chtěl všem dětem dát to, co sám zažil, cenil si toho a ve světě viděl, že tomu tak není. Pestalozzi je na rozdíl od Roussaua praktik, celý život se snaží zlepšovat ústavy a vzdělání v nich — zakládá sirotčince, kde na dětech „zkouší“ své pedagogické metody. Důležité jsou při výchově tělo (ruka), srdce i duch. Učí děti v křesťanské víře — důraz na morálku, lásku. Jako pevnou součást vzdělávání zavádí tělocvik. Také má blízký vztah k půdě a zemědělství — návrat do přírody aktivní (na rozdíl od Rousseauova pasivního).

Zdroje na webu[editovat]

J. J. Rousseau[editovat]

Online dostupné spisy[editovat]

J. H. Pestalozzi[editovat]

Online dostupné spisy[editovat]

Srovnání[editovat]

Citováno z „https://cs.wikiversity.org/w/index.php?title=Pedagogika_pro_kombinované_lyceum/Nové_pedagogické_přístupy_18._století&oldid=120449“