Pavel Materna: Svět pojmů a logika/Kychot

Moje předmluva

Abych si mohl koupit tuto knížku, musel jsem nejdřív dopoledne založit napsat článek Pojem/Kychot, kde bych alespoň nejdřív alespoň v nástinu vyjádřil svoje pojetí pojmu pojem, neovlivněn názorem pana profesora Materny, abych s ním potom mohl tyto své názory konfrontovat.

Knížku jsem si pak koupil v Celetné ulici ve čtvrtek 2012-05-10 a hned jsem ji začal číst v hospodě v Bartolomějské ulici 13. Avšak už po přečtení dvou stran a vypití dvou Únětických desítek (pil jsem tak rychle, anebo četl tak pomalu?) jsem pochopil, že toto čtení není možno zanechat bez odezvy a proto jsem hned spěchal domů, založit tuto stránku.

Předmluva k prvnímu vydání

s. 12:

... nesprávnost některých kontextů obsahujících výraz pojem (třebas "Některé pojmy mají více významů" apod.)...

Přemýšlím o tom, že sice tvrzení "Některé pojmy mají více významů" asi není zcela korektní, ale jak toto tvrzení opravit? Třeba bych řekl:

"Každý pojem má mnoho významů". Anebo namísto "má" bych řekl "nese" (z toho: přenáší, přenos významu) – je to prostě nositel. Anebo bych řekl: "Asociuje mnoho významů."

Ale to je právě asi to, s čím by prof. Materna nesouhlasil, tak to asi říci nechtěl. On je asi přesvědčený o tom, že každý pojem má jen jeden význam? Anebo že nemá žádný význam? To se asi dozvíme dále z jeho knížky.

Sedím v té hospodě a koukám na zamřížované okno a představuji si, jaký ten pojem okna v sobě nese významy a jak to říci. Třeba malé okno –> okénko -> průzor. Okno má význam transparence: propouští světlo, ale i čerstvý vzduch. Ovšem někdy naopak i smrad a také zimu. Pro vězně může znamenat ten "svět tam", na druhé straně mříží, svobodu. Okénko může mít i technický význam, stane se z něj terminus technicus, který jeho význam zúží, např. "oválné okénko" ve vnitřním uchu; co zůstalo podobné s pojmem "okno"? Je to nějaký otvor, který je nějakým způsobem trnsparentní – zde namísto světla jím prochází zvuk.

Kdybych měl termín okno přeložit Eskymákům: Mohu předpokládat, že Eskymák z iglů zná také okno? Ano, iglů se přikrývá kusem ledu, takovou ledovou čočkou, která může působit jako okno. Předpokládámm, že pro to v řeči Inektuk existuje i nějaký termín, reprezentující ten pojem, tuto ledovou čočku; ale ty konotace toho pojmu, mohly by být adekvátní? To mě napadá.

Základní intuice

Je jistá podstatná souvislost mezi pojmem a výrazem.

Snažím se domyslet si, co autor rozumí termínem výraz a docházím k tomu, že tím možná bude myslet to, čemu já říkám termín. Kupodivu, anglické slovo term se překládá jako termín i jako výraz, takže by to možná mohlo být ono. Ovšem term je i pojem. Je vidět, že i když oba mluvíme česky, budu si muset při čtení jeho knihy vytvářet překladový slovník jeho výrazů do mých termínů.

Kdybych chtěl jeho větu přeložit do angličtiny, mohla by mi pak vzniknout jistá paradoxní věta: "There is certain substantive link between the term and the term." Google to ale přeloží jako: "It is certain substantive link between the concept and expression."

Můžeme mít pojem zločinu, aniž rozumíme výrazu výrazu zločin nebo Verbrechen.

Ale musíme mít pojem zločinu, abychom rozuměli výrazu zločin nebo Verbrechen.

Pojem a výraz

Žádný pojen není výraz (I1)

S tím souhlasím, neboť pojem a výraz jsou elementy různých, nesrovnatelných kategorií. Proč ale pak autor uvádí takovou divnou argumentaci, té moc nerozumím. A dále:

Ve skutečnosti tvrzení o zásadní nepřeložitelnosti některých výrazů je nepodložené a intuitivně absurdní.

Co autor myslí tou nepřeložitelností? Překlad termínu z jednoho jazyka do druhého? Pokud v jednom jazyku chybí představa příslušného pojmu, pak asi můžeme mluvit o nepřeložitelnosti.

Rozumí-li Čech výrazu prvočíslo a Angličan výrazu prime number, jistě neřekneme, že jde o dva různé pojmy.

Ale pokud řekne jeden Čech číslo a druhý Čech také číslo, pak klidně může jít i o několik různých pojmů – např. se může jednat o děti, které mají za sebou různě dlouhou výuku matematiky ve škole: Zatímco jedno dítě si pod výrazem číslo představí nějaké přirozené číslo, jiné už si to může představit už i včetně nuly, další si může představit i záporná čísla, další zlomek, racionální číslo a další třeba číslo reálné či dokonce komplexní: jednoduše proto, že někdo se prostě s takovými pojmy ještě v životě nesetkal.

Většina výrazů daného jazyka reprezentuje určitý pojem. (I2)
... je chybné hledat pojem tam, kde daný výraz je citoslovce (výrazy jako Ach, sakra atd. jistě nemají funkci referovat o světě: tyto výrazy vyjadřují emoce mluvčího)

Á sakra! Tak tady zrovna referuji o tom, že zřejmě narazila kosa na kámen: Kde autor přišel na to, že citoslovce jistě nemají funkci referovat o světě? Že vyjadřují emoce mluvčího? Samozřejmě, že vyjadřují, ale tím snad nereferují o světě? Nejen o emocích, ale ty emoce jsou výrazem jakési interakce mluvčího se světem, ne?? Je to snad ten nejnaléhavější výraz toho, že se něco významného děje!

Konvence: Pojmy kapitálkami, např. pojem VODNÍK.

Objektivnost pojmu. Pojem a představa

Základní problém těžko řešitelný psychologismem lze formulovat takto:

Jaký je rozdíl mezi pojmem a představou?

Já bych odpověděl: Kdybych si měl představit NĚJAKÝ LES, tak si budu představovat nějaký, určitý les. Představy jsou těžce vázány na nějakou zkušenost a mohou mít problémy se zobecňováním. Horší problém už nastane, když si má třeba žák představit ELEKTRON: Představí si ho jako nabitou kuličku, nebo jako nějakou vlnu? Ano, tyto představy mu možná mohou někdy pomoci pochopit určité aspekty elektronu, ale jindy mu naopak mohou zabránit v pochopení, co to vlastně je elektron. Jediná korektní odpověď zní: elektron je ELEKTRON. Podobně může vzniknout teologický problém, představit si Boha: Mohu si jej představit jako, ale už přitom vím, že to jako není Bůh; to je asi také ten důvod, proč Izraelci měli zapovězeno zobrazovat boha. Jiná věc je, když si představím nějaký symbol, který daný pojem reprezentuje: pak de facto půjde o jakýsi druh řeči či písma, v podstatě o ikonu, a pak se mi rozdíl mezi pojmem a představou redukuje na stejnou rovinu, jakou je rozdíl mezi pojmem a znakem neboli mezi pojmem a výrazem neboli termínem.

Jinak mi přijde, že je autor zatížen těžkým objektivismem – má jakousi Platónskou představu pojmů jakožto nějakých ideí, navíc existujících mimo prostor a čas. Pro mě je pojem prostředkem k pojmutí anebo pojetí něčeho konkrétního, objektivního, a to způsobem vytváření nějakých obecnějších, abstraktnějších kategorií. Ale kdo by měl být ten někdo, kdo prostřednictvím pojmů něco pojímá? Nikoho takového Materna zřejmě nepotřebuje – jakoby se u něj svět snažil pochopit, pojmout "sám sebe".

Ovšem s jeho následujícím tvrzením se dá více než souhlasit:

Neříkáme, že pojmy tvoříme, nýbrž že je objevujeme.

Třikrát podtrhuji. Jak stále říkám, pojmy nejsou konstrukty, tedy si je nemůžeme konstruovat, tvořit, ale pouze objevovat určité, již existující struktury, které jsou nositeli oněch pojmů. Ovšem neříkám, že tyto struktury existují mimo nás; existují v nás samotných, ale ony samotné jsou jakýmsi obrazem struktur tam venku, a to není zcela náhoda, protože my sami jsme součástí toho tam venku, dalo by se říci, jsme z podobného těsta; to je také vysvětlení toho, že nám to vytváření vnitřních modelů vnějšího světa nějakým způsobem může fungovat. Mohu si to představit jako určitý projev jakoby resonance.

Avšak lidská mysl není až tak vázána na tuto realitu. Kromě objevování smyslu disponuje rovněž mechanismem vkládání smyslu, či projekcí vlastních představ do vnějšího světa. Jednoduchý příklad – např. v náhodném seskupení mraků, skal, hvězd můžeme spatřovat nějaké smysluplné struktury – a pak třeba dáváme takovým skalám či souhvězdí vlastní názvy. Na dalším, extrémním konci pak hledáme smysl VLASTNÍ EXISTENCE: Můžeme říci, že takový pojem existuje objektivně, bez nás a mimo nás?

Specifická role pojmů

Autor hovoří o takových pojmech, jako je např. SUDÉ PRVOČÍSLO apod. Tak to pro mě není pojem, ale typický příklad konstruktu, který vytvořím (zkonstruuji) tak, že vezmu prvočísla, sudá čísla a udělám průnik množin. To je prostě množinové pojetí pojmů a to pro mě nemá žádný význam, smysl samo o sobě.

V tuto chvíli se mi to přestává líbit a skoro lituji, že jsem si tu knížku vůbec kupoval. Přijde mi to celé takové trochu mechanické. Mohl jsem to tušit už z toho, že je v názvu slovo logika, což v dnešním pojetí (vlastně už od Aristotela) znamená nějaký mechanismus uvažování a už to má pramálo společné s tím logem, o kterém čteme například v začátku Janova evangelia.

--

(přeskočím) str. 100:

Při pojmové analýze se musíme nakonec zastavit u jakýchsi výchozích pojmů a všechny ostatní pojmy skládat z těchto výchozích.

Tak tady se možná částečně objasňuje terminologické nedorozumění mezi mnou a Maternou: To, co já nazývám pojmy, tak něco podobného Materna nazývá jakési základní pojmy. To, co já nazývám konstrukty, tomu Materna říká všechny ostatní pojmy, složené z těchto výchozích. Proto jsem třeba odmítal SUDÉ PRVOČÍSLO považovat za pojem, protože to je evidentní konstrukt, složený pomocí nějaké logické funkce (konjunkce), tedy ryze mechanicky, z jiných pojmů či dokonce konstruktů. (V tuto chvíli pomíjím fakt, že sudé prvočíslo neexistuje.)