Přeskočit na obsah

Krádež/2010-06-06

Z Wikiverzity

Krádež/2010-06-06

Info[editovat]

  • datum: neděle 2010-06-06
  • čas: 09:10 CEST
  • místo: Praha, zastávka MHD I.P.Pvlova, tramvaj č. 11 ve směru Spořilov
  • svědkové:
  • okradená osoba: důchodkyně Alena B.
  • zloděj: muž ve věku kolem 30 let, střední výšky, černých vlasů, tmavší pleti
  • komplicka: žena ve věku kolem 30 let, střední výšky, tmavých dlouhých vlasů, tmavší pleti

Výpověď svědka Kychot[editovat]

Po deváté hodině jsem vyběhnul z domu a když jsem doběhl na stanici Štěpánská, zjistil jsem, že žádná tramvaj zrovna nejede. Protože jsem potřeboval stihnout jedenáctku v 9:10 z Pavláku, rozhodnul jsem se běžet tu stanici pěšky. S během do kopce jsem měl trochu problém, protože mi už nějak neslouží srdce tak, jako dřív, a tak jsem se chvílemi zadýchával. Trasa je dlouhá asi 800m do kopce.

V 9:09 jsem doběhl na zastávku tramvaje č. 11, která už byla v dohledu. Tramvaj jela na čas. Jednalo se o jeden vůz, pravděpodobně Tatra T3. Nastoupil jsem do ní prostředními dveřmi a usedl na volné sedadlo hned napravo od dveří, abych si po běhu odpočinul.

Všimnul jsem si, že do vozu vstoupil předními dveřmi muž tmavší pleti, který vypadal jako cizinec, mluvil lámanou češtinou, stál mezi dveřmi a vyptával se řidiče, jak se kamsi dostane. To trvalo relativně dost dlouhou dobu, snad dvě minuty, tím vzbudil nervozitu v celé tramvaji, že zbytečně zdržuje.

Stejnými dveřmi se snažila nastoupit starší paní Alena B., kterou jsem znal. Několikrát již vystoupila na první schůdek, ale muž se tak neustále otáčel a vrtěl, gestikuloval a roztahoval lokty, že jí svým chováním neumožnil nástup do vozu. Další ženy, která mezitím stála za ní, jako že chce také nastupovat, jsem si ani nevšimnul.

Po nějaké době konečně opustil vůz a a paní A.B. si sedla na první místo hned za řidičem. Šel jsem k ní a zdravil se s ní. Protože za ní nebylo volné místo, přesedli jsme si na volná místa pro invalidy, která jsou proti sobě hned za prvními dveřmi, abychom se mohli bavit.

Vtom se otevřely dvířka u kabiny řidiče, ten k nám přistoupil a vyzval paní A.B., aby si zkontrolovala obsah kabelky, jestli jí náhodou nic nechybí. Chyběly dvě peněženky: jedna s doklady a jedna s peněžní hotovostí. Rozhlížel jsem se s tramveje, jestli neuvidím pachatele, a řidič mi je ukázal, protože se mu zdáli podezřelí a tak sledoval směr, kudy odcházejí.

Řidič mi otevřel dveře, abych za ním mohl vyběhnout – byl na druhé straně Bělehradské ulice a šel s další ženou. Ohlédnul se a když viděl, že se k nim blížíme, přidali oba do kroku. Začali jsme za nimi běžet, to už se blížili ke křižovatce s Anglickou. Muž se otočil a hodil na zem peněženku. Doběhl jsem k ní, sebral jí ze země a podal jí paní A.B., aby si zkontrolovala její obsah – všechny peníze chyběly.

Vytáhl jsem mobil, aby to vypadalo, že volám policii. Nevím, nevím, jestli to mělo nějaký význam, prostě mě to v tu chvíli napadlo. Když to viděli, vydali se na další útěk a zmizeli za rohem v Anglické ulici.

Pokračoval jsem tedy v pronásledování pachatelů, přidal se ke mně další cestující z tramvaje ve věku kolem 30 let. Naneštěstí měl na zádech poměrně velký batoh, který mu překážel v běhu.

Viděli jsme pachatele utíkat do Rubešovy ulice, ale když jsme doběhli na roh, ztratili se nám z očí. Na rohu Anglické a Rubešovy stál nějaký občan a ihned nás informoval, že kolem proběhli cikán s cikánkou, kteří zatočili za roh do Římské ulice. Tam jsme doběhli tak akorát, abychom je viděli mizet za dalším rohem, běželi do Balbínovy ulice. Bohužel jsme byli málo opatrní a tak se stačili ještě ohlédnout a všimli si nás, že je stále ještě pronásledujeme; kdybychom se skryli za rohem, aby i nás nevšimli, možná by už dál neběželi a bylo by snadnější je dostihnout, a proto jsme museli běžet, co to dalo.

V tu chvíli další pronásledovatel s batohem zřejmě odpadl, protože jsem ho už vedle sebe neviděl. Když jsem doběhl do Balbínovy ulice, viděl jsem je, jak akorát přebíhají kžižovatku přes Vinohradskou třídu, kus nad Českým rozhlasem. Když jsem byl už asi v polovině bloku, tj, asi 50 m od nich, viděl jsem je nastupovat do taxíku, který parkoval na rohu v Balbínově ulici, na levé straně jednosměrky směrem k Mánesově ulici.

Jak jsem je viděl nastupovat, zpomalil jsem běh a vzdal jsem se dalšího pronásledování, neboť mi bylo jasné, že když už jsou v taxíku, že nemám šanci. Že bych chytnul další taxi a nastala honička jako ve filmech, na to jsem nepomyslel. Napadlo mě, zapsat si číslo taxíku, ale pak jsem si řekl, že to stejně nemá cenu, že i kdybychom taxík vypátrali, tak se žádné informace o pasažérech nedozvíme.

Taxík vycouval proti směru jízdy z jednosměrky, otočil se v křižovatce a ujížděl kolem směrem nahoru Vinohradskou. Jediné, na co jsem se zmohl, byly už jen sprosté posunky.

Řidič taxíku byl zavalitější muž rovněž tmavší pleti. Teprve s latencí jsem si uvědomil, že to nebyl obyčejný taxík, kterého by normálně zastavili, protože toho by zastavili při jízdě po Vinohradské a ne, aby parkoval na roku. Pozdě mi docvaklo, že to byl jejich známý, zřejmě další komplic. Kdybych si byl býval napsal jeho číslo, možná by to mohlo napomoci dalšímu pátrání.

Šel jsem tedy na stanici tramvaje č. 11, která byla hned naproti, zastávka Italská. Čekal jsem ještě chvíli, než v 9:17 přijela následující tramvaj. Z toho usuzuji, že pronásledování trvalo asi tak 4 minuty, když odhadnu, že jsme z té předcházející jedenáctky vyběhli asi v 9:13. Trasa byla asi tak 500–600m. Běželo se mi lépe, než předtím. Buď proto, že to bylo trochu s kopce, anebo že pronásledování zlodějů je lepší sport, než jogging. Možná, že trocha adrenalinu napomáhá tomu, že se člověk tolik nezadýchá.