Hysterie/Vývojové fáze nemoci

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí projektu:
Příslušnost: všeobecná


fáze nemoci[editovat]

  1. hysterická neuróza - nejlehčí forma nemoci, neobtěžuje tolik, pacient je schopen žít svůj život bez vážnějších překážek
  2. hysterická deprese - středně těžká forma nemoci, pacient mívá různě dlouhá období, tato období výrazně ovlivňují jeho život, může v důsledků nemoci přijít o přátele, partnera nebo partnerku, nebo může přijít o práci.
  3. hysterická porucha osobnosti - plně rozvinutá nemoc, závažné důsledky, pacient se jen obtížně dovede o sebe postarat nebo se prakticky vůbec nedovede o sebe postarat (vyžaduje pozornost a manipuluje tak, by se druzí starali o něj).
  4. hysterická psychopatie - (dříve hysterická psychopatie a hysterická porucha osobnosti znamenali totéž), přibývá však situací, kdy je třeba zařadit velmi vážný stupeň hysterické nemoci, v případě rizika ublížení druhým lidem (touha po pomstě, pocity nenávisti k druhým, to vše v kombinaci zploštělých emocí nebo žádných emocí vůči druhým - z pacienta vytváří nebezpečný rys)

Hysterická neuróza[editovat]

Slova úvodem[editovat]

V moderní psychologii je neuróza vnímána jako duševní nerovnováha způsobující duševní tíseň (stres). Mnohé duševní nemoci a poruchy však začínají právě tímto stádiem, vlečou se a rozvíjejí dál. Neuróza je tak často počátečním a hlavně spojovacím článkem většiny duševních nemocí. Neuróza jako taková, není závažným onemocněním, dá se relativně lehce léčit (jsou-li vhodné podmínky, dostatečná stabilita v rodině, dostatečná stabilita v práci atd.) a pacienta obtěžuje výrazně méně než jiná stádia duševních nemocí. Neurózu není vždy nutné léčit pomocí léků, a je možné si někdy vystačit psychologicky (sezením, promluvou). Neuróza je jinými doktory podceňována a přehlížena nebo pacientem skrývána, což vytváří ideální podmínky, aby se rozrostla do deprese a různých stavů úzkosti.

Neuróza se od hysterické neurózy či jiné neurózy málokdy liší, a proto je neuróza většinou diagnostikována jen takto obecně jako neuróza bez speciálního odlišení. K přesnější identifikaci neurózy, a přesnější prognózy vývoje neurózy, je zapotřebí sledovat ty duševní rysy, jež se výrazně odlišují od všeobecné klasifikace. Samotné rysy neurózy i duševních nemocí jako takových se mohou v průběhu času měnit, avšak v průběhu času dochází k ustálení některých rysů (fixace nežádoucích rysů), což znamená, že nemoc již začíná mít svůj typický charakter (který již lze snadněji diagnostikovat), ale také to znamená, že nemoc začíná dozrávat a je stále obtížnější ji léčit.

ADHD a hysterie[editovat]

w:ADHD je velmi diskutabilní téma. Velmi často diagnostikována dětem, poslední dobou i nárůst mezi dospělými. Představuje kontroverzní téma o existenci této duševní poruchy a její diagnostice. Přestože se svou definicí údajně liší (vnímána jako porucha pozornosti a hyperaktivity), ale tito dětští pacienti mají hysterické záchvaty a chování v mnohém podobné až stejné jako u hysterické osobnosti. Pacienti s ADHD se s hysterickou osobností shodují v těchto bodech:

  • pocity duševního napětí (úzkost, různé emoce)
  • neklid - v případě ADHD jde o psychomotorický neklid (nevydrží u jedné věci, projevu je se nervozitou a neklidem - v případě hysterické osobnosti se projevuje jako neklid způsobené zaplavením emocí nebo nezvládnutím emocí (neklid je tedy podobný ne stejný)
  • impulzivita a náhlé výbuchy vzteku - v případě ADHD jako důsledek stresu ze ztráty pozornosti a soustředění - v případě Hysterické osobnosti množství emocí má za následek ztráty pozornosti a výbuchy vzteku a impulzivitu (je tedy symetricky shodné, pravděpodobně odkazuje na stejný jev ale z jiného úhlu)
  • celkově emoční labilita, často se střídají emoce radosti a úzkosti (shodné u ADHD a hysterické osobnosti)
  • potíže svěřit se se svými potížemi a problémy (podobné jak u ADHD tak u hysterické osobnosti, objevuje se i u fobií a úzkostí)
  • děti s ADHD nechtějí půjčovat druhým hračky - shodné u hysterické osobnosti (hysterická osobnost je egocentrická)
  • děti s ADHD simulují somatické problémy, aby na sebe upoutaly pozornost, nebo aby nemusely udělat to, co se od nich žádá (např. nemusely uklidit hračky) - naprosto shodné chování jako u hysterické osobnosti (známky manipulace)
  • děti s ADHD se projevují agresivně vůči blízkým osobám - shodné u hysterických osobností (navenek dokonalí, ale blízké osoby deptají a ubližují jim)
  • Matky dětí ADHD při dotazování říkají, že jejich děti se chovají hystericky a záchvaty ADHD označují jako hysterické záchvaty

ADHD a hysterie mají rozhodně mnohé společného. Hysterické osobnosti ztrácí schopnost soustředit se vlivem množství emocí, které je zaplavují. Hysterické osobnosti jednají impulzivně, jsou neklidné a akční. To je velmi podobné definicím s ADHD, kdy děti jsou neklidné, impulzivní a hyperaktivní. V současnosti však platí, že se jedná o dvě různé nemoci.

Úzkost a egocentrismus[editovat]

Pacienti s neurotickou hysterií trpí nespokojeností a úzkostí, jehož zdrojem je mnoho emocí, které nejsou mozkem dostatečně zpracovány (příliš mnoho škodí). Mnoho emocí a mnoho rozličných emocí vytváří pocit nejistoty vlastní identifikace. Pacient má pocit, že sám sobě nerozumí a v souvislosti s hysterií má pocit, že ani nerozumí druhým. Touha po sebeidentifikaci ho nutí soustředit se na sebe a opomíjet pocity, touhy, požadavky a potřeby druhých. Vyvíjí se egocentričnost. Nahromadění emocí působí jako stresor a vyvíjí se úzkost často doprovázená fyziologicky jako bušení srdce, zrychleným dýcháním, jenž může vést, až k hyperventilaci. Což má za následek brnění uší a prstů, odkrvení z končetin, překysličení mozku, tedy k úbytku kysličníku uhličitého téměř na nulu, což následně vede ke snížení hladiny vápníku, což následně může vyvolat křeče. Překysličení taktéž vyvolá pocit točení hlavy. Vše tak může vyvrcholit kolapsem, točením hlavy, pádem a křeče. Což může být mylně diagnostikováno jako možný epileptický záchvat. Pacient se dostane na neurologii, kde projde vyšetřením EEG a výsledek bude normální.

V této situaci však pořád není jasné, kam neurózu zařadit. Přeci jen úzkost může mít souvislost s úzkostnou poruchou. Jak tedy zjistit jestli náhodou nejde o začínající poruchu osobnosti, notabene o začínající hysterickou poruchu osobnosti?

Obsedantně kompulzivní chování[editovat]

Pacient se snaží na úzkost adaptovat a jako důsledek této adaptace může vzniknout obsese (vtíravé myšlenky) a kompulze (nutkavé jednání), tedy obsedantně kompulsivní chování. Pacient si vytvoří jakési opakující se rituály, které ho uklidňují. Takovým typickým příkladem je třes nohou. Pacient cedící u stolu, třese nohou nebo oběma. Tohle chování můžeme vidět už u malých dětí. Chování se postupně fixuje v paměti a po čase pacient není schopen pohyby vědomě ovládat (vědomě zastavit) a reflex se spouští automaticky a automaticky se vypíná. Tento třes nohou, nebo poklepávání nohou lze pozorovat u mnoha druhů duševních nemocí od úzkostných poruch, obsedantně kompulzivních poruch, úzkostných poruch, poruch osobnosti atd. Ale svůj počátek má obvykle ve fázi neurózy. Protože tímto reflexem trpí většina pacientů, není neobvyklé, že na psychiatrickém oddělení ve společenské místnosti, značně třást nohama jeden a za chvíli už nohama třese většina pacientů přítomná v místnosti. Tento reflex je pro pacienty stejně nakažliví jako zívání pro ostatní.

Pacienti si postupně vyvíjejí další a další rituály. Je například zcela běžné, že pacientka, která byla v minulosti nebo v dětství sexuálně zneužitá nebo zneužívaná, vytvoří si ke svému tělu negativní vztah, nemá ráda své tělo, nemá ráda sebe. Jako adaptaci na tento stres si vytvoří rituál, kdy si ničí (doslova párá) vlastní ponožky, a tím to nemusí přestat. Některé pacientky si dokáží rozpárat pouze rukama i ostatní věci (kalhoty, šaty atd.). Nepřekvapí proto, že takové ženy mají zručné a silné prsty a nemají problém otevřít jakýkoliv silný obal nějakého jídla nebo výrobku. I z takovýchto pacientek se mohou vyvinout hysterické osobnosti. Tito pacienti trpí v léčebnách především v zimních obdobích, protože si roztrhali veškeré ponožky, zebou je potom nohy. Takto zoufalí pacienti, potom prosí, přemlouvají a manipulují s rodinou, partnerem a ostatními blízkými, aby jim ponožky nebo chybějící oblečení koupili a sehnali. Takové jednání však nejbližším leze hodně do peněz. Proto si pacienti vyvinou různé manipulační dovednosti jak dosáhnout svého. Tím se začínají vyvíjet rysy hysterické osobnosti.

Další běžné kompulze se objevují jako rituál typu: potřeba si často umýt ruce, přepočítávání předmětů, neustálá nebo častá kontrola zamčených dveří, zámků a mnohé další rituály. Rituály mají tu schopnost, že uklidňují, umožnují vykonávat činnost automaticky bez nutnosti přemýšlet (automatické chování), v určité rozumné míře, využívají automatického chování všichni lidé. V případě duševních nemocí se automatické chování stává patologické. Automatické chování má blízko k disociaci jakožto formu odloučení se od vlastního já, od vlastních prožitků, odpoutání se.

Disociace[editovat]

Pacienti trpící úzkostí nebo hysterií, pacienti sexuálně zneužívání, nebo prostitutky či zlatokopky, se pokud rituály nedostatečně kompenzují velikost úzkosti, adaptují a dochází k disociačnímu chování. Například při sexu vypadají a chovají se, jako by při aktu nebyli. Při disociaci dochází taktéž, k depersonalizaci (persona = člověk, depersonalizovaný = odlidštěný, nebo vydávající se za někoho jiného), psychogenní amnézií (psychicky zablokovaná paměť, nepříjemné události jsou zablokovány, zapomenuty, odloženy, potlačeny) a k derealizaci. Tento stav umožňuje zploštit emoční stav. A právě proto, že tento stav umožňuje emoce snížit, otupit, zploštit, se jej mohou hysterici naučit jako nástroj regulace emocí, které nezvládají. Především však jej hysterici využívají jako nástroj zbavení se emocí k druhým a odpoutání se od druhých.

Vypěstováním si disociace není těžké, si vytvořit svůj vlastní pokřivený svět a nalhat si cokoliv (prázdné místo reality je třeba něčím naplnit, například jinou realitou).

Pacient s duševní poruchou si zvolí disociaci (rozvine se u něj disociace) jako nástroj regulace emocí, protože krátkodobě funguje velmi dobře. Pacient s hysterickou osobností tím také získá nástroj k manipulaci a předstírání i sebeklamu, neboť je snazší lhát bez emocí a výčitek, a je snazší lhát sám sobě ve stavu, kdy na své já pohlížíme jakoby z dálky (odosobnění, kdy na sebe pohlížíme jako na někoho jiného).

Z disociace se snadno vyvine deprese.

Hysterická deprese[editovat]

Úvod[editovat]

Z článku Hysterická neuróza je patrné, že většina duševních nemocí mají společný základ (neuróza), jehož rysy se postupně mění, adaptují. Ovšem každý se může adaptovat jinak, zvolit si jinou cestu (neuróza se začíná vyvíjet pomalounku v konkrétní skupinu nemocí) a tak nemoc začíná mít ustálenější rysy, a lze ji o něco lépe diagnostikovat. Myslet si, že lze rozpoznat a diagnostikovat konkrétní duševní nemoc během 5 nebo 10 minut je hloupost. Ve skutečnosti to vyžaduje dlouhodobé úsilí.

Deprese je rozvinutější neurózou. Zatímco neuróza představuje občasný problém, občasné ataky úzkosti a jiných projevů duševních nemocí, tak deprese je dlouhodobější a opakující se stav, který může trvat pár týdnů i pár měsíců. Poté je na nějakou dobu klid a stav deprese se znovu vrací.

Egocentrizmus a manipulativní chování[editovat]

Hysterická osobnost na jednu stranu tají svou nemoc, vyhýbá se zodpovězení otázek, nemluví o tom, co ji skutečně trápí a má sklon manipulovat, aby tím dosáhla svého cíle vypadat duševně v pořádku, na druhou stranu o svých obtížích mluví, aby jej druzí litovali. Mluví tedy o tom, co se jim hodí. V období depresí je už tento mechanizmus poměrně rozvinutý. Když si lékař nebo terapeut zavolá takového pacienta a pokusí se o rozhovor, není neobvyklé, že pacient začne například takto: "Jak vám můžu pomoci?". Pacient se tak nenápadně snaží postavit do role silnějšího, dominantnějšího a chytřejšího; doktora se snaží postavit do role toho, kdo má problém, kdo potřebuje pomoci. Ovšem o svých obtíží jako je bušení srdce, úzkost, problémy usnout, špatnou náladu o tom již mluví zcela nenuceně, někdy až zaníceně, nebo se snaží přehánět.

Své okolí zahlcuje pacient informacemi o tom, jak je na tom hodně špatně. Velice si všímá toho, kdo projevuje lítost a kdo ne. Ze svého okolí si dobře všímá příznaků různých nemocí druhých a brzy pociťuje podobné příznaky. Například jeli v okolí pacienta někdo, kdo má problémy s tlakem a se srdcem, hysterická osobnost se adaptuje a pocity úzkosti a bušení srdce začne vnímat jako nemocné srdce a úzkost jako nevolnost při vysokém tlaku.

Hysterie a láska[editovat]

Pacient s hysterickou osobností touží po lásce a citech. Vlastně touží po lásce více než po samotném partnerovi, ten je až druhotný nebo na posledním místě. Hysterická osobnost tedy touží po lásce jako formě blaženého citu, nikoliv jako o lásce partnerství a vztahu. Láska jako cit probouzí nádherné pocity a hysterická osobnost touží, aby tyto pocity trvali věčně a aby byli co největší. Touží se těmito pocity zaplavit, nechat se jimi přesáhnout. Touží se doslova přežrat láskou až k prasknutí. Jenomže takto mozek nepracuje, žádnou emoci nelze cítit napořád, vše dobré jednou končí.

Vrací se pocity úzkosti a to ve velkém. Pacient se cítí na dně a trpí krizí identity. Nerozumí si, nechápe sám sebe a diví se sobě co se to děje. Cítí, že tohle přece už není on. Takto se střídají záplavy příjemných emocí a záplavy emocí nepříjemných, podobně jako u depresí typu maniodeprese a bipolárních poruch. Je to podobné jako při užívání alkoholu či drog, po hezkých chvilkách opilosti přijde kocovina. Podobnost není náhodná. Při zažívání příjemných emocí se do mozku vyplavují neurotransmitery, které lze označit za hormony štěstí a po euforii přijde kocovina a absťák.

Hysterická osobnost se jeví jako hodně temperamentní a toužící po pocitech lásky, osobnost je akční a snadno se zamilovává. Flirtování a dobývání srdcí, koná stylem přímého útoku nikoliv dlouhodobého obléhání. Umí zacházet s druhým pohlavím a manipulovat s ním. Touží poznat co nejvíce forem těchto příjemných a sladkých pocitů. Miluje estetiku a lesk a nádheru, slavnosti a zábavu. Umí oslavovat a oslavy pořádat a je na nich obvykle středem pozornosti, je to jejím cílem být středem pozornosti a dosahuje toho různou formou manipulace. Hysterická osobnost se rychle začne nudit, vyžaduje akci, činnost a zábavu, což se výrazně blíží k definicím ADHD. Neudrží svou pozornost, nevydrží druhé poslouchat příliš dlouho. Někdy ztrácí zájem poslouchat už při prvních větách. Hysterická osobnost je rychlá v myšlení a impulzivní. Pokud jí dáte jednoduchý triviální příklad, poví vám výsledek dříve, než stačíte svůj požadavek doříci. Jedná velice impulzivně, zrychleně a hyperaktivně. Z ničeho nic ji popadne mánie a okamžitě chce přestavit nábytek v celém bytě, okamžitě se chce vzít a včera bylo pozdě.

Pacient takto zahlcený pocity a náhlými nápady a projevy impulzivity a hyperaktivity (chci všechno teď, pak bude pozdě) vystřídá těžká deprese. A tak je to pořád dokola, neustále jak na horské dráze, jednou nahoře a jednou dole, což vytváří ohromný až nesnesitelný, mučiví tlak nespokojenosti.

Hysterická porucha osobnosti[editovat]

Úvod[editovat]

Pokud příznaky hysterické deprese přetrvávají déle než 6 měsíců, už to lze jen těžko považovat za hysterickou depresi a nemoc se pravděpodobně již plně rozvinula. Charakteristické rysy nemoci se ustálily, ale může se vyvíjet jejich podoba a komplexnost. V případě vleklé poruchy již od dětství se nemoc naplno rozvine v období dospělosti mezi 18 až 22 lety. Právě v tomto období dochází k dokončovacím fázím rozvoje osobnosti do stádia racionálně altruistický (ideál v dospělosti) dle Charakterologie podle R. F. Pecka. Což u duševně zdravého jedince znamená, nejvyšší stupeň morální orientace, upouští od egocentrismu, prosazuje altruismus, jedinec jedná podle zdravých vnitřních zásad. Hysterická osobnost však tohoto ideálního stavu nedosáhne, naopak je vysoce rozvinut egocentrismus a morální orientace je zaměřena pouze na sebe. Lze vnímat určitý nezájem, chladnost, opovržení vůči ostatním.

Citová labilita a výrazný sklon k předvádění[editovat]

Teatrální chování[editovat]

Ne