Hesla Jednoty bratrské/2020-08-23

Zuflucht anebo Zuversicht?

Dneska mi dal bratr Luther zase trochu zabrat:

Sonntag, 23. August 2020:

Hoffet auf ihn allezeit, liebe Leute, schüttet euer Herz vor ihm aus; Gott ist unsre Zuversicht. Psalm 62,9

Das ist die Zuversicht, mit der wir vor ihm reden: Wenn wir um etwas bitten nach seinem Willen, so hört er uns. 1. Johannes 5,14

Nevadí, pokud moc němčinou nevládnete. Já také moc ne.

Ale zrovna dneska se nám naskytl pěkný příklad toho, jak ochranovští někdy vybírají novozákonní Lehrtext k tomu starozákonnímu vylosovanému Heslu. Ten žalmový dneska končí slovem Zuversicht, což slovník překládá jako důvěra, víra nebo naděje (i když běžně se pro důvěru používá spíš Vertrauen, pro víru Glaube a pro naději Hoffnung). Wikislovník: Pevná víra v to, že se něco pozitovního stane. Anglicky: Confidence.

A na to se pak dobře navazuje tím novozákonním Janovým listem: Das ist die Zuversicht…

Problém ovšem nastává, když máme tuto německou předlohu nějak vyjádřit v českých Heslech. Jaký vybrat překlad?

Protože v hebrejském znění máme מַחֲסֶה – což snad všechny německé překldy, staré i moderní, zcela jednoznačně překládají nikoli jako Zuversicht, ale jako Zuflucht – tedy česky útočiště. A v tomto smyslu to překládají také všechny překlady do ostatních jazyků. Latina má refugium, což znají m.j. všichni alpinisté – úkryt pro případ nepohody. Anglicky refuge. A zřejmě je to pro žalmistu důležité zjištění, protože to slovo znovu s novým důrazem opakuje z předchozího verše.

Proč nám to ten bratr Luther dělá, že si občas jako jediný ve svém překladu vymyslí nějaké originální slovo, které tam ve skutečnosti není? A jako by toho nebylo málo, ochranovští se toho hned chytnou a zrovna takto podivně Lutherem přeložený verši si vyberou do své ochranovské sbírky Losungen. Jak to pak předkládat do dalších šedesáti jazyků?

A pak se někteří čtenáři takových Hesel diví, proč zrovna takový novozákonní verš byl vybrán jako vysvětlení toho starozákonního. Pro dnešek se to Mirkovi podařilo zaonačit alespoň takhle:

Svou naději v něj, lidé, v každý čas skládejte, srdce svá před ním vylévejte. Bůh naše útočiště. Žalm 62,9 F

Totoť jest to smělé doufání, kteréž máme k němu, že začež bychom koli prosili podle vůle jeho, slyší nás. 1.Janova 5,14 K

(Jako že to novozákonní doufání navazuje na tu starozákonní naději.)

Co na to naši luteráni?