Dielektrikum
Měření dielektrik
Úvod[editovat]
Terminologie[editovat]
Dielektrikum[editovat]
Každý izolant je dielektrikem; obráceně to vždy neplatí, tj. ne každé dielektrikum může sloužit jako vyhovující izolant. Nicméně z toho vyplývá, že izolanty můžeme měřit jako dielektrika.
Význam pojmu dielektrikum znamená, že se jedná o prostředí, které má určitou permitivitu, tj. nechá se polarizovat a vytváří vnitřní elektrické pole, které působí proti směru vnějšího elektrického pole.
Elektrické vlastnosti dielektrik[editovat]
Základními elektrickými vlastnostmi dielektrik jsou:
- permitivita
- rezistivita neboli specifický čili měrný odpor ρ [Ω.m]
- konduktivita neboli měrná čili specifická vodivost γ [S·m−1] je reciproká veličina k měrnému odporu: γ = ρ-1
Dalšími vlastnostmi je pak např.:
- průrazné napětí (napěťová odolnost) [V.−1]
Všechny tyto vlastnosti se mohou měnit v závislosti na fyzikálních podmínkách – např. na teplotě, na napětí, na frekvenci atd.
Tak je možné vypočítat různé koeficienty a indexy:
- koeficient dielektrické absorpce (DAR)
- index polarizace (PI)
- koeficient vybíjení dielektrika (DD)
- časová závislost izolačního odporu R(t)
Permitivita[editovat]
Poměr absolutní permitivity daného prostředí k permitivitě vakua označujeme jako relativní permitivita. Z definice plyne, že relativní permitivita vakua = 1; relativní permitivita všech ostatních látek je pak > 1.
Relativní permitivita některých látek je jen nepatrně vyšší než 1 (např. vzduchu), zatímco relativní permitivita jiných dielektrik může dosahovat velikosti desítek až stovek (například dielektrika pevných kondenzátorů – polymery, keramika aj.).
Konduktivita[editovat]
Za izolanty jsou považována dielektrika s γ < 10–9 [S.m-1], tj. řádově nS.m-1 (horší izolanty, jako např. bakelit) až pS.m-1 (např. keramika, sklo).