D. S. Merežkovskij, D. Filosofov a Zinaida Gippiusová (Merežkovskaja): Makový květ

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

D. S. Merežkovskij, D. Filosofov a Zinaida Gippiusová (Merežkovskaja): Makový květ

Drama o čtyřech dějstvích.

  • překlad: Žofie Pohorecká
  • vydal: B. Kočí, Praha 1919

Drama zrcadlí situaci za doby revolučního v Rusku v letech 1905–1906.

Dějství I.[editovat]

  • čas: 1905-10-18 (18. říjen 1905)
  • místo: Petrohrad, byt Motovilových

Postavy[editovat]

Na různých charakterech postav, z nichž každá zosobňuje určitý postoj, ukazuje dramatik tragédii společnosti, zmítané nejrůznějšími názory a silami.

  • Členové domácnosti:
    • Manželé:
      • Arsenij Iljič Motovilov – otec rodiny, profesor filologie. Jeho postoj je v rámci umírněného pokroku. Přeje lidem svobodu, dosaženou vydáním manifestu, a tím pádem je pro něj 18. říjen významným dnem. Tím by ale dle něj měl neklid skončit, dalších revolucí netřeba
      • Natalje Petrovna, Arsenijova manželka – mateřský typ
    • Děti:
      • Soňa – nadšená pokrokem, ale milující Borise. Obětavá, sloužila jako zdravotnice při ošetřování raněných
      • Andrej – student, revolucionář starého ražení. Dělá starosti rodičům, nemůže sdílet jejich názory, bokládá je za buržuje. Nesnáší rodiče, nesnáší Borise, diví se sestře Soně, jak to může vydržet. Nakonec prchá z domova do Moskvy, do centra revolučního dění.
    • Personál:
      • Jevdokimovna – stará chůva; ctí staré pořádky, pravoslaví, děsí se probíhajících událostí, bere to jako trest Boží, nechala instalovat závoru na dveře domu
      • Fima – mladá vesnická panská, zatím se mnoho neprojevuje, snaží se vyváznout ze všeho se zdravou kůží
  • Příbuzní:
    • Petr Petrovič Lvov – bratr Natalje, otec Borise; generál-lieutnant
  • Přátelé:
    • Anna Arseňjevna Bunina – třicetiletá vdova, znuděná věčnými hádkami o politice
    • Josif Josifovič Blank – žid, revolucionář, demagog, řečník. Jde mu o ovládnutí mas.

Děj[editovat]

Postavy v bytě každá po svém prožívají situaci, kdy na ulicích probíha revoluční kvas, občas se střílí, občas demontstruje, demonstranti s rudými prapory táhnou k věznici osvobodit politické vězně. Dějství končí útěkem Andreje z domova.

Charakteristické citace[editovat]

  • Výjev 10
    • Blank: Ohledně Andreje souhlasím s vámi. Lehko by mohl zahynout. Bez jakéhokoliv užitku pro věc. Sedí v něm nevykořenitelný dekadent-romantik. Revolucionářství starého rázu. Rys čistě ruský. Bez vytrvalosti. Všecko chtějí ihned, usilím hrdin. Jakýsi opačný aristokratism. Nyní nejde o hrdiny, ale o davy. Je třeba discipliny, všední černé práce. Andrej je beztoho romantik a fantasta.
    • Blank: ... Rusové umějí umírat, ale žít ... žít se ještě nenaučili. Andrej půjde buď na barikády, aneb upadne v tupou lhostejnost. Střední cesty není.
    • Soňa: Ruská duše ani nesnese nijaké střední cesty!

Dějství II.[editovat]

  • čas: 1905-12 (konec prosince 1905)
  • místo: Petrohrad, byt generála Lvova

Nové postavy[editovat]

  • Boris, syn generála Petra Petroviče; poručík gardového pluku
  • Doktor Čižov, vojenský lékař
  • Kotkov, vojenský ranhojič
  • Dorofejev, vojenský sluha
  • vojenští sluhové, přinášející zprávy

Děj[editovat]

Boris při akci v Moskvě uvidí mezi povstalci těžce postřeleného bratrance Andreje, ujme se jej a nechá dopravit do domu svého otce v Petrohradě. Postavy většinou čekají za dveřmi a rozprávějí, k Andrejovi vejde jen Soňa, která jej ošetřuje, a lékaři. Andrej si nepřeje, aby se to dozvěděli rodiče. Petr Petrovič chce pomoci synovci Andrejovi, ale je to pro něj prekérní situace, že vlastně ukrývá vzbouřence, a jednak to musí tají i před jeho rodiči. Andrej nakonec umírá, rodiče jsou zpraveni a přichází k jeho loži. Soňa se rozchází s Borisem – nemůže strávit, že Boris je na straně těch, kteří potlačují revoluci, i když se svému bratranci snažil zachránit život.


Dějství III.[editovat]

  • čas: 1906-07 (konec července 1906)
  • místo: Timofejevské ve středním Rusku, vesnice Motovilových, na jejich rodinném sídle, prostranství před domem s terrasou

Nové postavy[editovat]

  • Alexandra Petrovna Vostorgova – popova žena, s velkým poprsím, vymóděná, nahání chlapy, Ivana Jakovleviče rovněž
  • Ivan Jakovlevič Privalov – venkovský učitel, nejspíš atheista, rozšiřuje propagandu, je na ženské, vtipkuje, dělá narážky, nejvíc na Alexandru Petrovnu
  • Svaljič – správce, koktavý

Děj[editovat]

Dozvídáme se, že revoluce dál zuří, rozpustili Dumu, zapalují okolní vesnice. Jevdokimova každou chvíli přináší nějaké zprávy, koho kde zbili. Vzpomínají Petra Petroviče, který byl také zabit povstalci. Mezitím žena popova a učitel spolu všelijak špásují a popichují se.

Zatím v zahradě o samotě Soňa a Blank řeší svůj problém. Jsou to už milenci, ale Soňa cítí, že to není její cesta. Je z celé situace vnitřně rozpolcená, nemůže žít starým, šedým životem, ale také ji děsí zabíjení, raději by sama položila život než měla podíl na zabíjení jiných. Blank ji přemlouvá, aby nehysterčila, a snaží se ji přesvědčit rozumovými argumenty o nutnosti probíhající revoluce, která přinese svobodu všem, ale Soňa nemůže přistoupit na jeho argumenty.

Staří (Arsenij a Natalja Motovilovi) se mezitím rozhodují, nechají své sídlo svému osudu, samí hned nazítří odjedou do Petrohradu, vyklidí pronajatý byt a emigrují do Francie, dříve, než jim zapálí dům a povraždí jejich rodinu – tuší, že zatímco nyní je teror vzbouřených mužiků namířen proti sedlákům, za chvíli se obrátí i proti nim („třetí stav“).

Matka se ptá Soni, jestli s nimi odjede do Paříže. Ta souhlasí, ale vzápětí se matce svěřuje se svým milostným poměrem k Blankovi. Mezitím se objeví vojsko a zatknou Blanka, který je už dlouho hledaným povstalcem. Blank, i když byl varován Arsenijem, se zdržel se Soňou a včas neprchl. Blanka odvádějí do vězení.

Matka, představitel tradičních představ o rodině, rázně rozhoduje, že v tom případě už je rozhodnuto a že jednou počatý intimní život má prioritu, že tím pádem už musí pokračovat v životě jako muž a žena a matka. Soňa se tomu ale brání, cítí, že si s Blankem už nerozumí a že není možné, aby vychovávala jeho dítě, pokud by přišlo na svět, že už Blanka nemiluje. Je zcela zmatena, neví, kde je pravda a kde je lež, kde je smrt a kde je život.

Dějství IV.[editovat]

  • čas: 1906-10 (říjen 1906)
  • místo: Paříž, byt Motovilových

Nové postavy[editovat]

  • Maxim Samojlovič Kohn
  • Ivan Ivanoviš Guščin
  • Panská (Francouzska)

Děj[editovat]

Čtenáři[editovat]