Alois Jirásek: Skály
Skály s podtitulem Několik výjevů z dějin samoty, to je historická novela či historický román, který napsal Alois Jirásek v roce 1886 (Lumír). Je zasazen do pobělohorské doby.
V tomto článku se pokusíme porovnat příběh Jiráskova vyprávění s historickou realitou a pokusit se určit, co z dané knihy má reálný historický poklad a co bylo spisovatelem v příběhu domyšleno. Vycházíme z vydání nakladatelství Melantrich, Praha 1969, 259 stran textu.
V levé části tabulky uvádíme místa, lidi a různé události, zachycené v knize, a v pravé části tabulky dohledáváme, co z toho má historický podklad.
Strašidelná historie úvodem
[editovat](s. 9 – 17)
Místo děje: Krajina děsná v širé pustině – část Českého království při hořejším toku Oupy a Methuje a při říčce Stěnavě v nynějším výběžku Broumovském pod sráznými stěnami Polickými. | |
Krajina děsná v širé pustině za 13. století ponenáhlu zalidněna. | |
Po prvé se ten odlehlý kout ohlásil širému okolí, zvláště sousednímu Slezsku, tehda ještě české zemi korunní, strachem a hrůzou, jež odtud plodil Matěj Salava z Lípy, hejtman husitský. Ten vystavěl si zrovna proti skalám Teplickým na jejich jižním konci pevný hrad, z něhož pak podnikal do Slezska "spanilé" jízdy. ...
Záhy po válkách husitských byl zpustošen a v 16. století přestal docela býti šlechtickým sídlem. |
|
Zato na úpatí vrchu, na němž stál hrad Skály, založili koncem dotčeného výše věku Zikmund a Bernart bratří Čertorejští z Čertorej novou tvrz při osamělém dvoře. | Nejspíše na místě, kde nyní stojí zámeček v osadě w:Skály (Teplice nad Metují)
|
Zboží skalské přecházelo po nich z rukou do rukou a na osamělém sídle na úpatí lesnatého vrchu, pod starým hradem z jedné a skalami Teplickými ze strany druhé střídali se se šlechtičtí obyvatelé různých rodů, až roku 1662 panství to nevelké a nevalně výnosné koupil Matěj Ferdinand Sobek z Billenberka, jenž stav se hradeckým biskupem, určil je na vydržování tří kanovníků.
Tou dobou také vzniklo jméno Bišofštejn a staré Skály upadlo v lidu v zapomnenutí. ... Tak tu jen zůstávali správce se svou čeládkou ve dvoře a sládek malého při něm pivovaru se svou nečetnou chasou samotni skoro celý rok. |
|
I stalo se, pověst času neudává, že tu jenou přebývali dva rodní bratři. Jeden byl správcem a druhý sládkem. Třetí bratr jejich, řemeslník, zdržoval se v městě Polici. ... Vypravil se jednou na Štědrý den do Skal či na Bišofštějn, aby, jak ho bratří pozvali, strávil s nimi Štědrý den a svátky. ...
Dále Jirásek líčí, jak měl řemeslník (zámečník) po cestě vidění: před ním šli muži s lucernami. Když dorazil za bratrem správcem a vyprávěl mu to, ten zůstal vážný, ale nechtěl o tom mluvit. Další vidění – dvorem projely kočáry, tažené spřežením vraníků. Poté uviděli nahoře na hradě světlo. Správce se tam tajně vypravil a viděl, jak tam v jizbě za stolem stál nějaký stařec a četl ve velké knize. Kvůli těmto zjevením pak čeládka postupně utíkala, až tam přijel kanovník z Hradce, aby bojoval s tímto zlým duchem; měl s ním dlouhý rozhovor za zavřenými dveřmi, nikomu o něm pak ale nevyprávěl. Od té doby už se duch nezjevoval, ale kanovník do jara zemřel. Toto pověst. Ten, jenž mně ji vypravoval, více nevěděl a nadarmo jsem se dále doptával. ... Pátral jsem proto a hledal. I ducha jsem citoval, a ten mi odpověděl. Byl to vznešený duch našich dějin. |
Těžko říci, jestli tu pověst Jirásek doopravdy slyšel vyprávět, anebo se jen vynořila v jeho fantazii. Tato pověst zakládá to, jak dále v této knize Jirásek interpretuje onoho vznešeného ducha našich dějin. |
I.
[editovat](s. 18 –
Reference
[editovat]- ↑ Databáze Husitské osobnosti: Matěj Salava z Lípy (hejtman)
- ↑ Vladimír Wolf: Matěj Salava z Lípy. Wolf, Vladimír. In: Rodným krajem. Vlastivědný sborník kraje Aloise Jiráska, Boženy Němcové a bratří Čapků. Červený Kostelec : Vlastivědný spolek při Městském kulturním středisku Červený Kostelec ve spolupráci s Městskou knihovnou Červený Kostelec č. 34, (2007,) s. 4-5.
- ↑ Bibliografie dějin českých zemí: Salava z Lípy, Matěj, -1393-1454 – viz: Salava z Lípy, Matyáš, -1393-1454