Živnostenský zákon

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Živnostenský zákon je zákon, který upravuje podnikání fyzických a právnických osob a který se velmi často mění.

Historie[editovat]

Socialismus[editovat]

V období socialismu nebylo podnikání soukromých osob příliš tolerováno. Až koncem 80. let vydávaly sporadicky tehdejší Národní výbory občanům povolení k podnikání za určitých dost restriktivních podmínek.

Začátek 90. let[editovat]

Po listopadovém převratu v roce 1989 bylo zřejmé, že jednou z prvních věcí bude opětná podpora samostatného podnikání občanu. Za tím účelem byl vydán zákon 105/1990 Sb. "O soukromém podnikání". Na základě tohoto zákona si mohli občané registrovat svoje soukromé podnikání, a to na živnostenském oddělení Odboru obchodu a služeb tehdejších obvodních a okresních úřadů.

Živnostenský zákon[editovat]

Zlomem v soukromém podnikání bylo vydání živnostenského zákona. Podle něj přestala dřívější registrce občanů platit a každý občan, který chtěl nadále podnikat, musel zažádat o vydání Živnostenského listu. Bylo běžné, že každý takový podnikatel musel vlastnit několik takových živnostenských listů, aby jimi pokryl oblast svého podnikání. Za každý takový živnostenský list musel zaplatit 1000,- Kč a proto taková registrace byla dost nákladná.

Novelizace od r. 2008[editovat]

Dosavadní systém přidělování jednotlivých živnostenských listů byl zásadně změněn novelou živnostenského zákona: Částka 42 ze dne 17. 4. 2008, zákon 130/2008 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, viz:

Všechny novely a související předpisy[editovat]

Seznam souvisejících zákonů můžeme hledat na:

Aktuální znění[editovat]

Na Internetu je mnoho serverů, které nabízí zákon v aktuálním znění, problémem ale může být jejich hodnověrnost. Za relativně důvěryhodné zdroje je možno považovat:

Další formáty:

Živnostenský rejstřík[editovat]

  • Ministerstvo průmyslu a obchodu: RŽP

knižní publikace[editovat]

Problémy[editovat]

Pochopit všechna úskalí tohoto zákona může činit živnostníkům problémy. V dalším se pokusíme řešit některé z nich.

§ 22[editovat]

  • § 19 rozděluje Živnosti ohlašovací na řemeslné, vázané a volné
  • § 20 uvádí, že Živnosti řemeslné jsou živnosti uvedené v příloze č. 1
  • § 21 uvádí doklady, kterými se prokazuje odborná způsobilost pro řemeslné živnosti

§ 22 pak uvádí možnosti, jakými je možno že doklady, uvedené v § 21, nahradit jinými doklady, např. doklady o vykonání šestileté praxe v oboru (písmeno f), avšak zákon jmenovitě neuvádí, co se takovými doklady míní: Co je to za doklady a kdo je vydává?

  • § 7 Zvláštní podmínky provozování živnosti uvádí v odstavci (4):

Pokud je v rámci odborné způsobilosti vyžadována praxe v oboru, rozumí se jí pro účely tohoto zákona výkon odborných činností náležejících do oboru nebo příbuzného oboru živnosti osobou samostatně výdělečně činnou v oboru nebo v příbuzném oboru na základě příslušného oprávnění k podnikatelské činnosti, osobou pověřenou vedením podniku nebo organizační složky podniku, odpovědným zástupcem, osobou bezprostředně odpovědnou za řízení činnosti, která je předmětem živnosti, nebo osobou vykonávající samostatné odborné práce odpovídající oboru živnosti v pracovněprávním vztahu, služebním, členském nebo obdobném poměru (dále jen „pracovněprávní vztah“). Za příbuzné obory se považují obory, které užívají stejných nebo podobných pracovních postupů a odborných znalostí.

Z toho vyplývá ale další dotaz, jak mohl předtím člověk samostatně provozovat živnost v oboru nebo příbuzném oboru, když ještě neměl to živnostenské oprávnění? Zřejmě to je míněno tak, že například odbornou činnost v oboru mohl vykonávat např. jako zaměstnanec anebo jako živnostník vykonával odobrnou činnost v oboru příbuzném.

Uvádí se zde: Doklady o prokázání praxe jsou např. pracovní smlouvy na výkon určitého typu činnosti, zápočtový list či potvrzení zaměstnavatele, že pro něho uvedená osoba v období od - do vykonávala uvedenou činnost. Zpravidla se jedná o potvrzení, vydané předchozím zaměstnavatelem, zápočtový list, daňové přiznání, deník zakázek, fakturaci apod..

a) místní příslušnost živnostenských úřadů se ruší Novela živnostenského zákona nově ruší místní příslušnost živnostenských úřadů, což znamená, že podnikatel může ohlásit živnost, požádat o koncesi, nebo splnit svou oznamovací povinnost související s provozováním jeho živností, na kterémkoliv živnostenském úřadě v České republice, tedy bez ohledu na to, kde má své bydliště, místo podnikání nebo sídlo. V praxi to znamená, že se podnikatel obrátí na nejbližší živnostenský úřad nebo prostě na ten, který mu vyhovuje. Informace budou úřady sdílet v rámci informačního systému živnostenského rejstříku.

Z toho vyplývá, že člověk by mohl ohlásit živnost na tom živnostenském úřadě v místě, kde tu praxi vykonával a kde o tom jsou nějaké doklady.