Čteme taneční mistry italské renesance

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pokusíme se číst traktáty, jejichž autorem je renesanční italský taneční mistr Cesare Negri Milanese. Ten v roce 1602 vydal taneční sbírku Gratia d'Amore () a dva roky nato (1604) vyšlo další, mírně pozměněné vydání sbírky pod názvem Nuove Inventioni di Balli. Při interpretaci těchto děl budeme postupovat hermeneutickou metodou.

Dostupnost textu[editovat]

Faksimile traktátu Gratia d'Amore je přístupné na stránkách Grega Lindahla: [http://] Transkripce (přepis) traktátu Nuove Inventioni di Balli je na []. Je určitá nevýhoda, že faksimile a přepis se týká různých vydání, ale nepodařilo


První pohled[editovat]

Při prvním pohledu možná zjistíme, že jazyk, kterým je traktát psán, neznáme, ale z různých indicií očekáváme, že by to mohla být asi renesanční italština, které moc nerozumíme. Ale přesto, když si budeme listovat stránkami tohoto díla, může nás leccos napadnout a můžeme si udělat alespoň rámcovou představu o tisku, který před námi leží. Věc nemusí být hned ztracena.

Co je velmi nadějné je zjištění, že traktát je sázen latinkou a řez písma, který tiskař použil, je pro nás čitelný i po mnoha staletích. Renesanční písmo bylo natolik vydařené a ušlechtilé, že se jeho tvary v podstatě zachovaly dodnes. I když neznáme italskou výslovnost (té doby), můžeme si číst slova, která jsou z těchto liter vysázena, a slova nám připadají skutečně jako slova, která jsou kladena jedno za druhým, a ze slov jsou složeny věty a souvětí. Můžeme proto předpokládat, že i gramatika tohoto jazyka bude nějakým způsobem blízká té gramatice, kterou známe ze své mateřštiny – že se pravděpodobně budeme setkávat s větami toho typu, že někdo něco dělá, jak to dělá atd. o vypadá velmi nadějně. Nadějněji, než kdybychom před sebou měli klínopisnou tabulku, u které bychom neměli ani tušení, jakým směrem číst řádky či sloupce textu.

Předporozumění[editovat]

Už na začátku studia neznámého textu je dobré si ujasnit, v jakém stavu se sami nacházíme na startovní čáře, jaká jsou naše východiska, z čeho budeme vycházet, jakým způsobem se budeme snažit porozumět textu. Zkusíme si uvědomit a utřídit alespoň některá z nich, míru, v jaké se vztahují na nás samotné:

Jazyk a jazykový rozhled[editovat]

Jistě je dost podstatné to, v jakém jazykovém prostředí jsme vyrostli, jakým jazykem je naše mateřština, jaký máme přehled či znalost i jiných jazyků, jaká je naše gramotnost, jaký je způsob našeho myšlení. To jsou všechno vážné faktory, které mohou mít vliv na porozumění textu a rovněž na míru jistoty či nejistoty tohoto porozumění (ať již pociťovanou či faktickou).

V našem kursu budeme předpokládat, že je čtenář celkem doma v českém jazykovém prostředí, že je zvyklý na to, že i v češtině používáme mnoho slov cizího (např. latinského) původu a že máme alespoň matnou představu o některých dalších světových jazycích. Kdo zná anebo se v životě více či méně důvěrně setkal s italštinou může, ale nutně nemusí mít v našem hermeneutickém přístupu výhodu.

Kulturní prostředí a kulturní rozhled[editovat]

Neméně důležitým faktorem předporozumění je kulturní prostředí, ve kterém jsme vyrostli. Pokud v Evropě, může být výhodou, že žijeme ve stejném světadílu, ve kterém dané dílo vzniklo. Dalším s tím souvisejícím důležitým faktorem je fakt, že jsme s největší pravděpodobností prošli vzděláním a výchovou, kdy jsme si mohli uvědomit i širší souvislosti, ze kterých naše kultura vyrůstala a kterými byla po staletí ovlivňována. Máme určitou představu o různých historických epochách, kterými Evropa procházela, a o vlivech, které se přenášely na úrovních politiky, náboženství, umění, vědy.

Předmět pojednání a motivace[editovat]

Pomocí toho všeho (a uvedených vyobrazení) pravděpodobně dokážeme usoudit, že zkoumaný traktát zřejmě pojednává o tanečním umění vysokých společenských vrstev té doby (pozdní renesance). Velmi důležitým vaktorem předporozumění proto bude, jestli (a do jaké míry) jsme se dosud setkali s historickým tancem – zda jej studujeme, zda jsme někdy viděli nějaké vystoupení, zda jsme se jej dokonce pokoušeli provozovat či máme za sebou už nějaký kurs historického tance. Vzhledem k tomu, že jsme si ke studiu vybrali právě traktát italského renesančního tanečního mistra, dá se předpokládat, že k historickému tanci máme alespoň nějaký vztah, že se o něj zajímáme a případně máme i nějakou zkušenost.

Obdobně jako u jazykových znalostí platí, že znalost předmětu pojednání nemusí být vždy a nutně výhodou ve snaze danému textu porozumět, neboť patří do oblasti předporozumění, jehož vysoká hladina může porozumění textu naopak zkreslovat (pokud čtenář "ví" už předem, co chce autor textu říci).

Očekávání[editovat]

Tím nastala chvíle, abychom si uvědomili i to, co od porozumění textu očekáváme, co si slibujeme – například chceme co nejvěrněji interpretovat nějaké tance, které jsou ve sbírce popsané. Anebo nám stačí jen zběžné seznámení se s tím, co se asi tak v té době tančilo.

Ještě důležitějsí je ale náš skrytý předpoklad, že očekáváme, že daný text se bude nějakým způsobem "chovat": Například usoudíme, že slova tvoří větné členy, že věty mají podměty, přísudky, předměty atd. a rozvíjejí se podobným stylem, jako jsme na to zvyklí v češtině, a tomu že např.odpovídá i větná interpunkce. Tato naše očekávání mohou, ale také nemusí být správná, anebo mohou být správná jen zčásti či omezeně. Anebo očekáváme, že uvedený popis tanců bude odpovídat tomu, jak ty tance známe – což si opět může odpovídat více či méně. Anebo můžeme očekávat, že autorovo vnímání prostoru a jeho popis bude odpovídat našemu, atd. atd.

Rovněž všechna tato naše očekávání je dobré si hned na začátku studia textu uvědomit, případně i sepsat a být připraven je v průběhu interpretace korigovat, podobně jako všechna naše předporozumění.

Struktura[editovat]

... (dopsat)