Hebrejština/písmo

Přidat odkazy
Z Wikiverzity

Info[editovat]

Podstránky[editovat]

  • Technické záležitosti:
    • /unicode – jak je kódováno hebrejské písmo v dnes nejpoužívanějším kódování
    • /fonty – různé fonty, řezy, psaní, zobrazování hebrejského písma
    • /klávesnice – nastavení klávesnice pro psaní v hebrejštině
    • /editace – s editací textu, psaného zprava doleva, mohou být problémy
    • /sazba – jak sázet hebrejský text v různých prostředích

Abeceda[editovat]

22 písmen[editovat]

Protože hebrejská abeceda nezačíná písmeny ABCD jako latinka, ale písmeny alef, bet, měli bychom říkat spíš alefbeta.

Většinou se uvádí, že tato hebrejská abeceda (či alefbéta) má 22 písmen; A protože se hebrejský text píše zprava doleva, napíšeme si je si je rovněž v pořadí zprava doleva:

  22   21   20   19   18   17   16   15   14   13   12   11   10    9    8    7    6    5    4    3    2    1
bet alef
ת ש ר ק צ פ ע ס נ מ ל כ י ט ח ז ו ה ד ג ב א


Určitě nás bude zajímat, jak se (alespoň přibližně) tato písmena vyslovují; inu:

  22   21   20   19   18   17   16   15   14   13   12   11   10    9    8   7    6    5    4    3    2    1
ajin bet alef
ת ש ר ק צ פ ע ס נ מ ל כ י ט ח ז ו ה ד ג ב א
t š r k c f s n m l ch j t ch z v h d g v


Co nás přitom asi napadne:

  1. Jsou tu jenom samé souhlásky, samohlásky chybí. J t jk bchm čsk psl tkhl.
  2. Už víme, že první písmeno hebrejské abecedy se jmenuje alef. Že by alespoň nějaká samohláska? Alespoň pro začátek se můžeme uklidnit tvrzením, že alef se samo o sobě vůbec nevyslovuje. K čemu je písmeno, které se nevyslovuje?
  3. Podobně jako alef je na tom i ajin, 18. písmeno v alefbétě, které se rovněž nevyslovuje. Proto jsme na jejich místech ve fonetickém přepisu ponechali (prozatím) mezeru.
  4. Řekli jsme si, že druhé písmeno se jmenuje bét. Proč jsme tedy u výslovnosti napsali v?

Trochu více otázek. A bude hůř! Pokusíme se s tím poprat postupně.

Šibolet[editovat]

Podívejme se na předposlední, 21. písmeno šin. V knize Soudců 12:5-6 se píše o tom, jak v některém dialektu se tato hláska vyslovovala jako š a v jiném s a tak, když chtěli gileádští muži rozpoznat nepřítele Efratejce, nutili ho vyslovit slovo "šibolet". [1] Původně se tato hláska psala stejně, ale časem vznikla potřeba tyto dvě podoby od sebe odlišit a tak někdo vymyslel, že se toto odlišení provede tečkou nad písmenem – u s se bude psát vlevo a u š se bude psát vpravo nad písmenem. Tedy jakási obdoba naší české diakritiky. A tak už má hebrejská abeceda 23 písmen:

  23   22   21   20   19   18   17   16   15   14   13   12   11   10    9    8    7    6    5    4   3    2    1
šin sin
ת שׁ שׂ ר ק צ פ ע ס נ מ ל כ י ט ח ז ו ה ד ג ב א
t š s r k c f s n m l ch j t ch z v h d g v


A tak 21. písmenu říkáme sin a 22. písmenu šin.

Alofony a dageš[editovat]

Alofon, zjednodušeně řečeno, znamená, že se jedna hláska může vyslovovat různě.[2] Může nám to připadat divné, ale i v češtině máme něco takového. Málokdo skutečně vysloví větu Byl jsem v práci. tak, jak se píše; běžně se vyslovuje fpráci, protože vyslovit vpráci takhle doslova a do písmene prakticky nelze. Kdo mluví česky odjakživa si to ani neuvědomuje, ale cizinec, který se učí česky, s tím může mít problém.

V hebrejštině jsou 3 souhlásky (které se jmenují bet, kaf, pe), které se mohou vyslovovat různě. Různé možnosti výslovnosti si rozepíšeme do dvou řádků:

  23   22   21   20   19   18   17   16   15   14   13   12   11   10    9    8    7    6    5    4    3    2    1
pe kaf bet
ת שׁ שׂ ר ק צ פ ע ס נ מ ל כ י ט ח ז ו ה ד ג ב א
t š s r k c p s n m l k j t ch z v h d g b
f ch v


Zkusíme si vyslovit obě varianty u každé z těchto souhlásek a přitom si pozorně uvědomit, jak je vyslovujeme. Vyslovíme-li b-v, k-ch a p-f, pozorujeme, že u každé z těchto dvojic máme podobné postavení mluvidel a nápadný rozdíl je v tom, že první hlásku vyslovíme jakoby nárazem (prudkým vyražením vzduchu po uvolnění nějakého uzávěru – mezi rty nebo skulinou mezi jazykem a horním patrem – lingvisté je nazývají plozivní či explozivní alofony), zatímco druhou hlásku ve dvojici vyslovujeme pomalejším vypouštěním zvuku (tyto druhé alofony se nazývají spirantní).

Tyto různé způsoby výslovnosti později dostaly i své grafické vyjádření – pomocí puntíku, napsaného přímo dovnitř příslušného písmene (hebrejsky se mu říká dageš):

  23   22   21   20   19   18   17   16   15   14   13   12   11   10    9    8    7    6    5    4    3    2    1
pe kaf bet
ת שׁ שׂ ר ק צ פּ ע ס נ מ ל כּ י ט ח ז ו ה ד ג בּ א
t š s r k c p s n m l k j t ch z v h d g b
פ כ ב
f ch v


Takže teď už víme, kde máme tu souhlásku vyslovovat jako b a kde jako v.

Ale opět – aby to nebylo tak moc jednoduché – k těmto třem souhláskám, u kterých puntík uvnitř písmene rozlišuje výslovnost, patří ještě tři další souhlásky rovněž s puntíkem uvnitř, které se však v obou případech vyslovují stejně. Celkem v tuto chvíli máme 23 + 6 = 29 písmen pro souhlásky. Rozkošné, ne?

  23   22   21   20   19   18   17   16   15   14   13   12   11   10    9    8    7    6    5    4    3    2    1
tav šin sin reš kuf cade pe /
fe		 ajin sa-
mech		 nun mem la-
med		 kaf jod tet chet zajin vav he da-
let		 gi-
mel		 bet alef
תּ שׁ שׂ ר ק צ פּ ע ס נ מ ל כּ י ט ח ז ו ה דּ גּ בּ א
t š s r k c p s n m l k j t ch z v h d g b
ת פ כ ד ג ב
t f ch d g v


Přehledně:

  • 6 souhlásek, které mohou mít uvnitř puntík (dageš):
    • 3 se vyslovují různě:
      • b / v (bet)
      • k / ch (kaf)
      • p / f (pe / fe)
    • 3 se vyslovují stejně:
      • g (gimel)
      • d (dalet)
      • t (tav)

Přitom ale kromě tří výše uvedených souhlásek, které se vyslovují stejně s puntíkem i bez puntíku (g, d, t), tu máme ještě další souhlásky, které se vyslovují stejně, ale mohou se zapsat různými písmeny:

  • v (bet, vav)
  • ch (chet, kaf)
  • t (tet, tav)
  • k (kaf, kuf)
  • s (samech, sin)

A tak si řekneme: K čemu taková složitost?

Koncové znaky[editovat]

Tak aby to nebylo pořád tak jednoduché, ještě si řekneme, že existuje 5 souhlásek, které se zapisují ještě jinými písmeny v případě, že stojí na konci slova; jsou všechna bez puntíku a zapíšeme si je do poslední (hebrejské) řádky:

23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
tav šin sin reš kuf cade pe /
fe		 ajin sa-
mech		 nun mem la-
med		 kaf jod tet chet zajin vav he da-
let		 gi-
mel		 bet alef
תּ שׁ שׂ ר ק צ פּ ע ס נ מ ל כּ י ט ח ז ו ה דּ גּ בּ א
t š s r k c p s n m l k j t ch z v h d g b
ת פ כ ד ג ב
t f ch d g v
ץ ף ן ם ך
c f n m ch


A máme celkem 23 + 6 + 5 = 34 písmen hebrejské souhláskové abecedy.

Jiné fonty[editovat]

Kromě starodávného kvadrátního písma se setkáváme i s jinými běžnými fonty – poznáváme písmena, která jsme se naučili?

23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
tav šin sin reš kuf cade pe /
fe		 ajin sa-
mech		 nun mem la-
med		 kaf jod tet chet zajin vav he da-
let		 gi-
mel		 bet alef
תּ שׁ שׂ ר ק צ פּ ע ס נ מ ל כּ י ט ח ז ו ה דּ גּ בּ א
t š s r k c p s n m l k j t ch z v h d g b
ת פ כ ד ג ב
t f ch d g v
ץ ף ן ם ך
c f n m ch


Reference[editovat]

  1. ↑ w: Šibolet
  2. ↑ Podrobněji viz w: Alofon.


Citováno z „https://cs.wikiversity.org/w/index.php?title=Hebrejština/písmo&oldid=115239“