Dějiny evropské hudby

Z Wikiverzity

Přejít na: navigace, hledání

Dějiny evropské hudby

Obsah

[editovat] Období starověku

[editovat] Související historické události

  • ~112 – Plinius mladší píše o křesťanském zvyku zpívat písně na počest Krista v provincii Bitynie v Malé Asii
  • konec 3. stol: papyrus z egyptského města Oxyrhynchos – hymnus na chválu Trojice, řecký text s řeckou vokální notací (nález z roku 1896)
  • 324 – město Byzantion (později Konstantinopolis, Istanbul) se stává hlavním městem Římské říše, sjednocené Konstantinem II.
  • 325 – Konstantin I. svolává Nicejský koncil; zde se formuluje Credo, které se od 11. sto. stává pevnou součástí liturgie
  • 386 – Biskup w: Svatý Ambrož: zavedeno zpívání hymnů a žalmů dle východního obřadu
  • 387 – Aurelius Augustinus pokřtěn Ambrožem. Dostává objednávku na spis "De musica" pojednávající o rytmu [1]
  • ~380 – Papež Damasus I. zavedl v Římě melodie alleluia
  • 395 – Rozdělení Římské říše na Východní a Západní
  • 476 – definitivní zánik západní části Římské říše
  • 500–507 – Boëthius píše pět knih De institutione musica, které vytvořily základ pozdější středověké hudební estetiky
  • 590–604 – Papežem je Řehoř I. Veliký – jeho podíl na reformě chorálu je nejasný
  • 636 – umírá sv. Isidor ze Sevilly, posmrtně biskup Branlio vydává jeho Etymologiae sive origines; kapitoly 15.–23. pojednávájí o hudbě


[editovat] Obecné poznámky

  • Ars = řemeslo, umění, produkt lidské práce (homo artifex)
  • Striktní zákony , určující kvalitu hudby při službě v církvi (musica divina):
    1. duchovní text
    2. přísná pravidla komposice, určující především souzvuk (concordia) = odraz božské harmonie

[editovat] Raný křesťanský zpěv

Náboženské obřady (liturgie) souvisely vždy s hudbou. Hlavní zdroje:

  • řecko-helénské
  • židovský zpěv
  • vliv Byzance
  • folklórní prvky národů Římské říše

[editovat] Vztah k Antice

Dle Hrčkové se vliv Antiky v hudební vědě přeceňoval.

Legendární význam vlivu Ambrožových rytmických hymnů na lidi. (Několik dní a nocí jimi udržoval křesťany v bdělém stavu a tak ubránili baziliku proti Ariánům).

Pojem "musiké":

  • u Řeků = jednota hudby, poezie, tance
  • křesťanství proti tomu prosazuje zpěv v souvislosti s duchovními texty, bez doprovodu nástrojů (zákazy)

Křesťanské hudební myšlení bylo tedy primárně vokální a proto (dle Hrčkové) ani v hudební teorii nenavazavalo na antické stupnice, které byly odvozeny od nástrojů. Křesťané nepotřebovali pro zpěv v ústní tradici žádný tonální systém, který se začal krystalizovat až od 4. století, v návaznosti na Byzanc.

[editovat] Vztah k židovství

Křesťanské obce přebíraly organizaci liturgie a zpěvy ze synagog – jednoduchá, nenáročná vokální hudba, ne slavnostní bohoslužba Jeruzalémského chrámu s instrumentálním doprovodem.

  • společné modlitby
  • četba bible (starý zákon a proroci) = lekce – lektoři (scholae lectorum)
  • prosté zpěvy = žalmy – kantoři neboli žalmisti – laici hudebně školení v scholae cantorum

Lekce a žalmy se v raných stádiích téměř neodlišovaly.

[editovat] Žalm

Žalmy se zpívaly sólově, sborově anebo na střídačku (z čehož vznikla responsoriální psalmodie). Dělení textu na dvojverší = paralelismus membrorum (běžné v hebrejské poesii, původ ale už z Egypta a Babylona).

Žalm se recitoval na jednom hlavním tónu = tenor či reperkuse či recitanta; možné melodické zvlnění = flexa dle přízvuků v textu

Ustálené kadenční formule:

  • na začátku vzestupný vzorec = initium
  • recitace na tenoru, přerušená vprostřed krátkým vzorcem = meditatio či metrum
  • na konci klesající terminatio či finalis

V částech metrum a finalis mohla být užita krátká melismata.

Tonus = melodický vzorec, kterým se žalm řídil. Bylo jich osm, každý odpovídal jednomu z církevních modů. Byly obměnou orientálních melodických modelů (Indie – raga, arabský svět – maquam, byzantská hudba – echoi, hebrejská hudba – modi). Řekové měli nomos, ale nikdo neví, co to bylo (zachoval se jen název).

[editovat] Antifonální psalmodie

Forma zpěvu – původ v Sýrii, rozšířila se po celém starověkém světě. Dvě části verše anebo střídavě jednotlivé verše zpívají dva sbory.

[editovat] Hymny

Při šíření církve do Malé Asie jsou přebírány hudební prvky od různých národů.

[editovat] Východní liturgie

Nedostatek ústřední autority → různé druhy liturgií v různých oblastech: asyrská, arménská, etiopská, koptická a byzantská. Žádné rukopisy s hudbou z prvních staletí se nedochovaly.

[editovat] Hymny

Hudba pochází pravděpodobně ze Sýrie. Vznikly z krátkých odpovědí (troparia) mezi verši žalmů, ty se rozšiřují, až z nich jsou nakonec hymny. Dělí se na:

  • kontakion (6. stol.)
  • kánon (8.–10. stol.)

[editovat] Kánon

Skládal se z osmi a devíti částí (ód = odpovídá chvalozpěvům Starého a Nového zákona), každá z ód obsahovala něklik strof. Tyto zpěvy (cantica) = zhudebněné části bible, pro dějiny hudby nejdůležitější Magnificat = Chvalozpěv blahoslavené Panny Marie.

[editovat] Echoi

= systém osmi tónin, převzatý pravděpodobně ze Sýrie. Podle echoi byly rozdělené melodie kánonů, proto se církevní knihy nazývaly oktoechos. Tónina = melodický vzorec s daným počátečním a finálním tónem.

Ovlivnění antickým systémem není jasné, ale raně středověký modální systém navázal na byzantské tóniny.

[editovat] Refrén

Zpívaly se jako odpověď po každém verši anebo po posledním verši žalmu už v hebrejské synagoze. Některé z nich – aleluja.

[editovat] Antifona

Vyvinula se také z obřadů v synagoze.

[editovat] Responsorium

Blízké antifoně – krátký verš, který zpívá sólista a opakuje sbor.


[editovat] Západní liturgie

Zprvu s místních církvích vytvářely různé lokální liturgie – později zanikly (dochovala se jen ambrosiánská), cca od 8. do 16. stol. určoval jednotnou liturgickou i hudební teorii i praxi Řím. Nejdůležitější západní liturgie byly:

[editovat] Španělská

Po muslimském vpádu v 8. stol. dostává název mozarabská. Typické velké množství hymnů. Měla individuální charakter, do oficiální římské se z ní nedostalo nic.

[editovat] Galikánská

Největší rozkvět v 7. stol. Výraz germánsko–franckého vlivu. R. 754 ji nahradila liturgie římská (po dohodě Pipina a papeže Štěpána II.

[editovat] Irská

Dominuje domácí keltský prvek – vliv i v Anglii a Bretaňsku. Římská liturgie zde byla zavedena za anglického krále Jindřicha II. Plantageneta v r. 1172.

[editovat] Milánská

Zachovala se prakticky do dnešní doby. Zpěv: malé kroky v melodice, ale střídání protikladných typů.

[editovat] Benevetská

Styl podobný starořímskému (stejný původ).

[editovat] Římská

Mezi 4. a 7. stol. si západní církve osvojily systém rané formy bohoslužeb z východu, pův. převzaté z hebrejské synagogy.

V 7. stol. dostávají slavnostní mše reprezentatnivní podobu, starořímské melodie jsou přepracovávány. Tato změna probíhala zřejmě behem pontifikátu papeže Vitaliana v letech 657 - 672. Zachovala se jména tří mnichů, kteří se podíleli na proměně liturgie: Catolenus, Maurianus, Virbonus. (Až dodatečně v 9. stol. se tato změna spojila se jménem papeže Řehoře I. – vzniká mýtus, že nové melodie diktuje Řehořovi Duch sv.)

[editovat] Karolínská renesance

Vlastní dějiny evropské hudby začínají krystalizovat až s konstituováním karolínské Franské říše (základy položil král Pipin III. Krátký, jeho syn w: Karel Veliký z ní vybudoval obrovské impérium). Jednotná římská liturgie se stala jednotícím činitelem říše. Pod Karlovým vlivem nastupuje studium antiky, první období obrození antického umění, proto se toto karolínské období nazývá jako karolínská renesance.

Významná funkce klášterů:


[editovat] Období středověku

[editovat] Související historické události

  • Aurelian z Réômy, hudební teoretik: Musica disciplina, zavedení osmi církevních tónin, které převzala východní církev. Začátek neumatické notace. Liber enchiriadis de musica – vícehlasý zpěv kvintového a kvartového organa
  • 1028 – Guido z Arezza – benediktínský mnich, hudební teoretik, navštívil papeže Jana XIX. a představil mu svou linkovou notaci.[2]
  • 1054 – Velké schizma, rozdvojení na východní a západní církev
  • 1065 – Oficiálně zavedena jednotná římská liturgie
  • cca 1200 – Notredamská škola, zavedení čtyřhlasého organa (Sederunt principes) Perotinem. Používá 6 rytmických modů, zapsaných pomocí skupinových neum, což trvá až do doby menzurální notace ve 2. pol. 13. st.
  • cca 1300 – Pařížský hudební teoretik, mistr umění en: Johannes de Grocheio vydává traktát Ars musicae
  • 1322 – w: Philippe de Vitry píše traktát Ars nova o rytmu a notaci. (Předtím 1314 píše svoje moteto Spirit Gallus – In nova fert animus.)
  • 1325 – Papež Jan XXII. vydává dekret proti zavedení hudby novellae scholae do bohoslužby.
  • Největší zachovalé středověklé dílo o hudbě: Speculum Musicae, zastávající se starého umění (w: ars antiqua). Pravděpodobný autor: Jacques de Lège (Jacobus z Lutychu)
  • 1360 – w: Guillaume de Machaut – mše Notre Dame, první čtyřhlasé zpracování celého mešního ordinaria, vrchol stylu ars nova.
  • 1400 – vznik komplikovaného stylu en: Ars subtilior. Rozšířil se z Paříže do severní Itálie.
  • 1400 – Burgundsko se stává evropskou velmocí, má hudební kapelu pro reprezentační účely
  • 1430 – Anglický skladatel w: John Dunstaple píše moteto Quam pulchra es

[editovat] Obecné poznámky

  • Středověká hudba založena na teoretických úvahách (až od renesance teoretici začínají vycházet z praktické hudby)


[editovat] Gregoriánský chorál

[editovat] Rozdělení hudebních období

  • Středověká hudba:
    • Období jednohlasého zpěvu – monodie (5.–10. století)
    • Období raného vícehlasu (11.–12. století)
    • Notredamská škola (1150–1250)
    • Ars antiqua (1250–1320)
    • Ars nova (1320–1430)
  • Novověká hudba:
    • Renesance (1430–1600)
    • Baroko (1600–1750)
    • Klasicismus (1750–1820)
    • Romantismus (1820–1900)
  • Moderní hudba (20.–21. století)

[editovat] Reference

  1. ↑ Augustine's View of Music
  2. ↑ Dle Hrčkové se až tímto počinem stává hudba uměním (ars), kdy se oddělí primární vlastnosti tónu, výška a délka, zachytitelné v notách, od sekundárních (barva a síla), které se v notách zachytit nedají. (Zřejmě míněno, že v té době.)

[editovat] Hudební skupiny staré hudby


[editovat] Použité zdroje

Citováno z „http://cs.wikiversity.org/wiki/D%C4%9Bjiny_evropsk%C3%A9_hudby“