Minulé období v reálu[editovat]

2015-08- neděle:
2015-08- pondělí:
2015-08- úterý:
2015-08- středa:
2015-08-06 čtvrtek: Řežeme logosolem třešni na fošny.
2015-08-07 pátek: Dělám Hesla, dodělávám střechu (na střeše 50 °C) a už nám došla i voda. Jedu vrátit 064 s logosolem. Hrozné vedro a žízeň, na zpáteční cestě se stavuji v Kauflandu pro lahváče (Rakovník: Černovar; Vys. Chlumec: Markýz/pšenice; Žatec: Baronka; Primátor: Weizenbier + lažák 11% + Double 24% + IPA) Při placení u pokladny nemůžu najít lístek na vrácené lahve, ale nacházím ho až potom po zaplacení, tak si jej musím nechat vyplatit u Informací. V autě pít pivo nemůžu a nemám ani vodu, hrozná žízeň a vyschlo, žene mě to domů s jedinou touhou, dát si toho lahváče, který tam na mě čeká v lednici. Večer si dám doma 3 lahváče (Radegast Orig a Bertold světlý z lednice a pak ten koupený Primátor IPA, který se ještě pořádně nestihnul vychladit, samá teplá pěna.); asi do 3 hod. do rána na PC.
2015-08- sobota:

Obsahy snů[editovat]

Nádraží[editovat]

Jsem s Alenou na nádraží a čekáme na vlak. Je to takové menší nádraží (bez podchodů) někde v Německu a vzpomínám, že když jsem tam byl někdy před rokem, že se musely koupit nejdřív nějaké kupony na jízdenky a ty teprve později vyměnit za jízdenky. Teď už je to jinak, žádné kupony předem se kupovat nemusí, jízdenky se kupují rovnou, tak se trochu divím, jsem z toho lehce zmaten a kupuju tedy u pokladny jízdenky: jsou to takové úzké podlouhlé lístečky, podobné, jako jsou (nebo byly) v některých městech do tramvají.

Vlak dlouho nejede, jdu se tedy projít kousek za nádraží podél kolejí jakoby naproti vlaku. Přejdu kolem závor do zatáčky no a najednou po chvilce vidím světla přijíždějícího vlaku. Tak se dám na úprk zpátky směrem k nádraží, aby nám ten vlak nakonec ještě neujel. Ještě běžím na nástupiště pro svá zavazadla, vlak už stojí u nástupiště (je to asi 2. nebo 3. nástuoiště), na Alenu volám, ať už nastupuje. Na nástupiště jde výpravčí (ten samý chlap, co jsem u něj kupoval jízdenky) a v tu chvíli mě napdne nejistota, jestli jsem náhodou nezapomněl koupit jízdenku jenom pro Alenu. Chci se podívat do peněženky a ujistit se as ještě to na poslední chvíli říci tomu výpravčímu, aby mi prodal když tak ještě jednu jízdenku, ale už není čas, na poslední chvíli vbíhám také do vlaku.

Vlak[editovat]

Sedíme někde v předním vagonu, je to vagon s chodbičkou uprostřed (bez kupé), za chvilku ze předu přichází průvodčí. Sedne si na vedlejší sedadlo přes uličku a kontroluje jízdenku a něco počítá, vypadá to, že budeme muset ještě zaplatit ten doplatek za Alenu, ale bez přirážky. V tu chvíli se ještě podívám do své peněženky a najednou tam ten lístek vidím, ale vypadá jinak, je to ta kartička z tvrdého papíru, jaká bývala za našich mladých let. Podám ji průvodčímu, on se jenom diví, proč jsem mu ji nedal rovnou, ale všechno je v pořádku.

Lázně[editovat]

Vystupujeme z vlaku, jdeme takovým parkem a vlevo je taková stavba, jsou před ní asi tři rovnoběžné kolonády a tak si říkáme, že to budou asi nějaké lázně. A na volné místo ještě dva zástupy chlapů přinášejí další kolonádu, je vidět, že je to docela makačka. Jdeme dál až za tu hle poslední kolonádu, kterou mezitím přinesli a postavili na místo, a nahoře nějaký chlap něco povídá – už nevím, jestli to bylo něco jako kázání nebo nějaký projev.

Pak sejdeme zpátky k té kolonádě tam je nějaké drobné jídlo, tak si bereme a říkáme si, že se nám tam líbí a že máme před sebou pár dobrých dní, když tam takhle budeme vegetovat. Alena vytáhla z tašky půlku upečeného kuřete, položila ho na stůl a přišel nějaký chlápek a odnesl si ho několik metrů dál. Nám se to moc nelíbilo, že si odnesl naše kuře, ale on si říkal, že když tam jsou po stolech takové různé kousky jídla, že to asi patří k tomu a je možné si to vzít, že je to veřejné. No my jsme před tím také tak pozobávali, co tam bylo kde k snědku, ale když nám vzal to kuře, tak se nám to nelíbilo, nechat si ho také takhle znárodnit. Tak nám tu půlku kuřete zase přinesl zpátky, ale už si sednul ke stolu naproti nám a ujídal nám ho. Už jsme nic neříkali, ale museli jsme to kuře jíst rychle, aby nám ho mezitím většinu nezdlábnul.

Pramen[editovat]

Potom jsme šli kus dál a tam byl nějaký pramen, ta voda byla docela dobrá, takže u mně skoro konkurovala pivu. Tak jsme něco řešili vedle něj a když jsme se chtěli zase napít, tak jsme zjistili, že se před ním vytvořila nějaká fronta lidí a že se tedy musíme postavit na konec fronty a čekat, až se zase dostaneme k prameni. Jenže ta voda v prameni začala slábnout, až přestala téct docela. Ale byl tam nějaký chlapík, který už s tím počítal a byl na to připravený, a měl s sebou takový jako saxofon, ale do toho saxofonu zastrčil takový píst, takže to fungovalo jako čerpadlo, a tu vodu z pramene začal vyssávat, když netekla sama od sebe. Jenže tak vyssál i nějakou nečistotu a špínu a kal a občas i takové hnusné velké černé slizovaté věci. Ta voda pak byla hořká. Protékala takovou skleněnou trubicí a tak bylo vidět, jestli je chvíli čirá a pak zase zakalená anebo v ní něco ještě plave. Také nějaký přístroj ukazoval, jak je to zakalené, někdo se mě ptal, kolik, a já řek nějaké číslo přes tisícovku, možná 1140 anebo tak nějak. Ale nevěděl jsem přesně, v jakých je to jednotkách a co to znamená, a tak mi to bylo zpochybněno.

Ráno[editovat]

Vstávám před 11. hod. Trochu ještě unaven po téměř probdělé noci, ale rychle se z toho dostávám.

Emoce[editovat]

Celkem příjemný sen – právě ta představa několika příjemně strávených dnů, které jsme očekávali mít před sebou, veget v klidu. Ke konci trochu zakaleno tím zakaleným pramenem.

Vztah k realitě[editovat]

Vlak – nejdřív klídek, netrpělivé čekání na vlak, a pak zase spěch a strach – zkrátka hektičnost.
Lístek na vlak pro Alenu, který jsem nemohl nalézt, asi bude obdoba toho lístku za vrácené lahve, který jsem také nemohl nalézt.
Lázeňská pohoda asi vyjadřuje tu mou touhu po troše klidu a vegetu, protože cca poslední půlrok–rok pořád něco nestíhám a hromadí se mi jen resty – zvlášť poslední týden práce v těch vedrech byl dost náročný (opravy střechy v padesátistupňovém hicu).
Pramen asi bude vidinou té mé hrozné včerejší žízně.
Vysychání pramene a kažení vody asi bude odrazem toho, že i ve vrtu na zahradě nám asi pomalu dochází voda.

Podobné sny[editovat]

Opakující se sny o vlaku – většinou spojené s tím, že někde něco zapomenu nebo těžko stíhám.

Interpretace[editovat]

Tentokrát asi vychází ze vztahu k realitě – poměrně věrné zrcadlo toho, co prožívám, a opakované výzvy k nápravě života, zamyslet se sám nad sebou.

Hypotézy[editovat]

Sny dokážou celkem věrně zobrazovat vnitřní i vnější stav člověka.

Pokračování[editovat]

Reference[editovat]